My criminal boy/ L.T.

13. Kapitola

Otočila jsem se za ním a znovu ho spatřila v plné své kráse. Černé tričko, černé kalhoty a tmavě šedá mikina. Kaštanové vlasy, modré oči, černý kroužek ve spodním rtu a ingoust na jeho krku a pažích dělající vzory. Tohle ho dělalo krásným. Tohle ho dělalo výjimečným.

" Ahoj" špitnu a usměju se na něho. Úsměv mi oplatí a sedá si vedle mě. Nemůžu si povšimnout jeho krvavých kloubů a škrábanců na jeho pažích.

" Co se ti stalo?" Vyhrknu ze sebe vystrašeně a opatrně vezmu paži do své dlaně.

" Měl jsem několik nedorozumění" odpoví mi s klidem. Pomalu přejíždím prsty po jeho škrábancech a jemné pokožce. Nepatrně sykne bolestí když přejedu palcem po největším škrábanci. Na bříškách svých prstů mi zůstane jeho rudá krev.

" Bolí to?" Zeptám se lítostně a přestanu přejíždět po těch nehezkých čar plné krve.

" Ne" vidím nepatrně jak zavrtí hlavou. Náhle mě on chytne za ramena, v rychlostí blesku položí na trávu a vytyčí se nade mnou. Oba dva jsme se zasmáli a pohlédli si do očí.

" Co když tě jednou zabijou? Co když ti jednou udělají škrábanec na srdci?" zvážním a přestanu se smát.

" To nedovolím Rosie, nedovolím abys zůstala sama" odpoví mi s lehkým zakroucením hlavy. Jeho slova mi rozbušila srdce a udělala mi nepořádek v hlavě. Nikdy jsem tohle od nikoho neslyšela, nikdy. Moje srdce muselo bít tak nahlas, že to musel slyšet.

" To si mě nejdřív musíš chytit" usměju se lišácky, strčím do něho tak, že mi umožní místo na útěk na který se vydám. Běžím před ním a koukám se za sebe. Jak může být tak blízko za mnou? To jsem fakt tak pomalá? Běžím trávou, až cítím jak mi po kotníkách stékají kapky rosy. Vítr mám ve vlasech, které je nutí tancovat. Běžím jak dovedu, kličkuju, zrychluju až mám plíce v jednom ohni. Můj dech byl nepravidelný, myslela jsem, že ho nemám vůbec. Oba dva jsme se nahlas smáli, ale můj smích vystřídalo vypísknutí, když se kolem mého pasu obmotaly jeho silné paže a znovu mě strhly na trávu. Znovu jsem ležela pod ním a nepřetržitě jako on jsem se smála. Srdce mi znovu bušilo jako o závod možná víc.

" Klidni to" řekne zadýchaně a položí mi svojí dlaň na místo, kde bije orgán, jenž proudí do celého těla krev.

" V tvé přítomnosti to nejde" odpovím mu a spolknu velký knedlík v krku. Podívá se mi do očí jenž v nich vidím tolik emocí. Věřím, že toho musel v životě hodně prožít. Náhle spojí naše rty do jednoho. Znovu ty motýlci v břiše a ohňostroj v hlavě. Zapletla jsem prsty do jeho jemných, kaštanových vlasů a zavřela oči. Když jimi pohnul, nedokázala jsem odolat. Jemu se nedokáže odolat..

***

" Louisi?"

" Hmm?"

" Kdy to skončí, kdy mě přestanou hledat?" Mlčí. Jen se mnou kouká na hvězdou oblohu nad námi. Slyším jeho tlukoucí srdce, jeho klidný dech.

" To nevim Rose" odpoví mi skoro neslyšně. Opřu si víc hlavu o jeho hruď a zesmutním.

" Ale slibuju ti, že se ti nic nestane, toho kripla Joshe zabiju dřív než se k tobě dostane" pohladí mě po rameni, čímž mě uvede do klidu.

" Dobře" šeptnu a nasaju jeho krásnou vůni. Dívám se na ty malá světélka, která ozařují černou oblohu. Některé jsou malé, některé zas velké. Jaký život bych vedla, kdybych nepoznala Louise? Byla by ještě Hope živá? Odletěla bych do Ameriky? Studovala bych? V jedné sekundě se mi život obrátil vzhůru nohama a to doslova. Všechno je teď jiné. Lidé, místo, činnosti, emoce. Jak se to může tak rychle změnit, nechápu to. Skoro nic nechápu. Měla bych být ráda, že jsem ho potkala nebo mám od něho utéct? Mám mu dávat za vinu, že mě dostal do problémů? Podle vás určitě jo, ale pro mě to je zase něco nového. Něco nového a nebezpečného zároveň. Mám z toho zamotanou hlavu.

" LOUISI, ROSE POJĎTE OKAMŽITĚ DOVNITŘ!!" slyším Rebbečin zoufalý a možná i ubrečený hlas, který na nás volá z terasy. Oba dva si vyměníme pohledy a rychle vstaneme. Rychlým krokem dojdeme k Rebbece. Její oči jsou zarudlé od pláče. Začínám se bát. Když přijdem dovnitř, uvidím Liamovo bezvládné tělo, které leží na stole v kuchyni a u něj Niall, Hannah a Harry.

" Co se do prdele stalo?" Zeptá se Louis a přijde k Liamovi stejně jako já. V oblasti jeho břicha byla velká, krvavá skvrna na jeho tričku. Oči měl přivřené, byl malátný. Dělalo se mi při tom pohledu trochu blbě.

" Liama postřelili" kvíkne Rebbecca zlomeně a dá si ruku před pusu, aby zabránila bolestnému vzlyku.

" Kdo přesně?" Předsedí mezi zuby Louis. Harry surově roztrhne Liamovo bílé tričko a naskytne se pohled na krvavou ránu. Z lékárničky vedle Liama vyndá desinfekci a stříkne jí na ránu.

" J-Josh" vydá ze sebe Liam skoro bez dechu. Všichni stichli. Mě se skoro zastavilo srdce a přestala jsem dýchat. Podívala jsem se na Louise. V jeho očích jsem znovu viděla zlost.

" Louisi?" Špitnu neslyšně. Podívá se od mých očí, otočí se a zlostně odejde.

" Louisi ne, ne prosím"  hned mi dojde, že jde ven a tak se za ním vydám a chytnu ho za rameno. Surově se mi vyvlékne, ale já ho znovu chytím za zápěstí. Otočí se mím směrem a znovu se mi podívá do očí.

" Zabije tě, nechoď prosím" žadoním a do očí se mi nahrnou slzy.

" Já teď zabiju jeho" vyvlékne se mi znovu a natlačí mě surově na zeď.

" Teď tu kurva zůstaneš a nesmlouvej se mnou!" Vykřičí mi do obličeje. Neudržela jsem slzy a rozplakala se. Nechal mě tam a odešel. Odešel a nechal mě tady samotnou. Co když se mu něco stane? Co kdyby mu udělá velký škrábanec na srdci? Co když ho zabijou..