Sousedka/ One Direction

23 kapitola

Neustále jsem brečela v posteli, a ignorovala všechen svět. Neměla jsem na nic a na nikoho náladu. Tedy na upřesnění na někoho ano a ten někdo je právě Harry. Nechápu proč zrovna on. Vždyť byl tak mladý a úžasný. Díky tomu všemu jsem si uvědomila jak děsně ho miluji jinak bych tu takhle v jeho posteli neoplakávala. Ano oplakávala bych ho i když bych s ním byla kamarádka ale asi ne tolik. Díky jeho strátě jsem si uvědomila, že můj život bez něj nemá smysl. Měla jsem chuť se zabít, ale asi bych to nedokázala. Najednou jsem slyšela kroky, ale bylo mi jedno koho byli . I kdyby to byl nájemný vrah tak je mi to jedno, stejně už napůl umírám. Poté jsem cítila jak si mě ta osoba přitáhla do objetí, a já cítila jeho vůni a jeho hlas. "Tak jsem se oficiálně zbláznila" řekla jsem "proč by jsi se měla zbláznit ?" Zeptal se nechápavě a já se mu dívala do jeho nádherných očí. "Jelikož máš být mrtvý takže proto" vysvětlila jsem a sjela ho pohledem. "No ale já mrtvý nejsem teda pokud vím " zasmál se. "Ale vždyť jsi měl letět tím letadlem, které spadlo a nezbylo po něm nic" šeptla jsem. "Ano to jsem měl, ale vybil se mi mobil a proto mě nevzbudil budík takže jsem nevstal a až teprve před pár hodinami ale to jsem hned běžel s kufrem na letiště , a nestihl si nabít telefon " vysvětlil. "Harry je to doufám realita že ?" Zeptala jsem se pro jistou a on se zasmál "ano je neboj se jen tak tě neopustím. Budu tě otravovat ještě dost let takže se na to připrav " usmál se a uložil mě do jeho postele, a lehl si v obejetí ke mě. "Tak to jsem ráda, bála jsem se že jsem o tebe přišla " řekla jsem s úsměvem a usnula v jeho hřejivé náruči ve které jsem se cítila dost v bezpečí.

Pohled Harryho:
Sledoval jsem její bezstarostnou tvář, jak se usmívala a tak bylo to prostě dokonalé. Oprava ona je dokonalá. Byl to děsně příjemný pocit když mám u sebe milovanou osobu. Šlo na ní vidět , že se o mě bála a to dost a hlavně když si sama myslela že jsem už mrtvý. Když bych měl nabitý mobil a zazvonil by mi mobil, tak bych býval vstal z té postele a opravdu bych tím pádem zemřel. Už jen když si to představuji, tak je to hrozný pocit navíc když by to byla ještě pravda. Je mi líto, že se Jess tolik trápila díky mě, ale zas vidím že jí na mě dost záleží. Navíc ještě má ma sobě moje triko a její kalhotky a musím uznat že je v tom triku zatraceně sexi ať si říká kdokoliv cokoliv. Nejraději bych byl aby jsme spolu už usínaly a probouzeli se vedle sebe každý den, ale nejde to. Ona mě nemiluje, a já se s tím prostě musím smířit ať se mi to líbí nebo ne. Ona je dokonalá holka, kterou by chtěl snad každý kluk , ale jen málo který se stane ten pravý kterého si opravdu vybere.
Ahoj tak tady další kapitola, a snad se líbí 😏😂❤️