Chicago - Nový život?

3. kapitola

" Ahoj ty jsi Andie že?" Měl oslnivý úsměv. Upřímně celý byl dokonalý. " Jo to jsem já. Ty  jsi...." Zasmála jsem se a on se mnou. " Promiň jsem Antonio Dawson, ale stačí Antonio." Další oslnivý úsměv. Jemně mi stiskl ruku na přivítanou a vycházeli jsem z letiště. Cestou mi vzal kufr. " Vítej v Chicagu. Jo a doufám že ti nevadí, že budeš bydlet u mě. Já tě tady musím ochránit." "Musíš.." Úsměv mi poklesl. Myslela jsem že jsem to řekla potichu a tak že to neslyšel, ale on mě překvapil. Naklonil se ke mě a do ucha mi pošeptal. " Upřímně? Já nemusím.. Já chci!" Po tomhle se mi zase rychle vrátil jak úsměv, tak i dobrá nálada. Cesta na 21. okrsek byla krátká a zajímavá. Povídali jsem si o všem. Zjistila jsem, že má 2 děti. Které měl velmi brzo ale nelituje toho. Občas k němu jezdí, ale spíše jsou u matky. Se kterou teď nekomunikuje. Vystoupila jsem před obrovskou budovou. Šli jsme přes uzamčený dveře, který jsou na kód. Po schodech a objevili jsme se ve velké místnosti, kde bylo pět velkých stolů a vzadu jedna kancelář a vedle kuchyňka. Antonio se jen usmál a nahlas zavolal " Dobré ráno, vedu hosta." Otočilo se na nás 8 lidí a všichni jen koukali. První ke mě vykročil starší chlap. " Ty musíš být Andie, že? Já jsem Hank Voight. To já s tebou volal. " Měl velmi chraplavý hlas a upřímný úsměv. " Jo to jsem. Ahoj." Antonio ke mě přišel dal mi ruku kolem pasu a začal. " Tohle je Erin, Jay, Adam, Alvin, Mouse, Kevin a Trudy." Jen jsem se nesměle usmála. " Ahoj já jsem Andie." Erin ke mě přišla a odvedla mě stranou. " Antoniovi se líbíš! Jak si to takhle krátce dokázala?" " Nemyslím si, že bych se mu nějak extra líbila." " Vážně? Protože od té doby co jsem si tě vzala stranou, z nás dvou nespustil oči. Když jsme zjistili, že příletíš, chtěla jsem abys bydlela u mě, ale Antonio že ne že budeš bydlet u něj. Nechápala jsem to, ale teď už to chápu. On tě chce!" Zasmála jsem se, ale pravda je že na nás kouká. " To nemůže být pravda" Ještě jednou jsem se zasmála a nervózně odešla. Přešla jsem k Antoniovi, který se na mě hned usmál. " Antonio? Jsem strašně unavená. Prosím, můžeme už jít?" Kouknul se na Hanka, tak jsem se tam podívala a vyzkoušela i tady svůj štěněčí pohled. Hank se zasmál. " Dobře, ale jen pro dnešek a jen kvůli Andie!" Antonio kývnul. " Tak pojď." Vzal mě za ruku a táhnul mě k autu. Nejeli jsme dlouho, ale i tak jsem stihla usnout. " Andie, jsme tady." Pomalu jsem se probouzela s jeho rukou na mé noze. Podívala jsem se z okna a uviděla malý domeček. " Bydlím tady sám. Občas mi sem přijedou děti, ale teď tu budeš se mnou bydlet ty. Kolik ti vůbec je let?" Podívala jsem se na něj nechápavě nevěděla jsem kam tím směřuje. " Je mi 16. Tobě?" " Mě je 28 let." Zase ten jeho úsměv. "Dobře takže ty budeš spát v mé ložnici a ja si ustelu v obýváku. " "Antonio?" "Jop, povídej." Bojím se,co mi na to řekne.... " Můžeš spát prosím vedle mě? Já.. od toho dne se bojím všeho.. Mám hodně nočních můr..." Sklonila jsem hlavu. Nadzvedl mi hlavu a smutné se na mě podíval. "Nestyď se, nemůžeš za to. Samozřejmě budu s tebou, pokud chceš." Převlékli jsme se. Já do delšího trička a kalhotek a Antonio do volných šedých tepláků. Lehla jsme si na bok, on hned za mě. Obejmul mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Já se více zachumlala do jeho objetí a on se trošku zasmál, přikryl nás a řekl " Neboj se, jsem tu s tebou a nikomu nedovolím aby ti ublížil!" Po těchto slovech jsem hned usnula po dlouhé době s úsměvem na rtech.
Když jsem se vzbudila byla jsem v posteli sama. Šla jsem tedy po čichu. "Jak dlouho jsem spala?" "Tobě taky přeji dobré ráno. Jenom asi 11 hodin." Zasmála jsem se. Stal ke mě zády, na sobě měl stále jen ty tepláky a roztomilý rozcuch. Když se otočil málem jsem spadla. Tak dokonalý tělo. "Promiň Dobré ráno i tobě. Jenom? Na mě je to moc..." Zasmáli jsme se spolu. Podal mi hrneček kafe a sedli jsme si spolu ke stolu. Celou dobu jsme se na sebe jen dívali. Když už byl čas, šla jsem se převléct. Vzala jsem si legíny, tílko a přesto mikinu mého nejlepšího kamaráda. K tomu jsem si vzala moje milované Adidasky a mohla jsem jít. Pod schodami už stál převlečený Antonio ten na sobě měl šedivé tričko, pod kterým se mu krásně rysovali svaly, a přesto rozhodnutí košili. Samozřejmě úsměv asi jako celé dny. Zasekl se když si všiml me mikiny. "Ta je tvého přítele?" " Ja nemám přítele. Je to mého nejlepšího kamaráda. Je to jenom kamarád nic víc." Hned jak jsem to řekla se mu rozsvítili oči. Nechápala jsem to. Celý den ze mě nespustil zase oči. Kdokoliv cizí se ke mě přiblížil on uz startoval. Večer si mě Hank zavolal k sobě do kanceláře. Antonio chtěl jít za mnou ale Hank ho zastavil, byli vidět že se mu to nelíbí, ale poslechl. " Vím, že tohle je hodně riskantní, ale mi prostě potřebujeme tvoji pomoc. Antonio o tom neví, asi by mě zabil. Máme šanci dostat ten gang, co ti to udělal. Potřebujeme aby si se dostala do jejich domů jako prostitutka. Až ho uvidíš dáš nám vědět. Nikdy bych nedovolil aby se ti něco stalo.. Budeš v pohodě!" "Strašně se bojím,ale jestli to pomůže.. Jdu do toho.." Bank me hned na to objal. "Ničeho se neboj. Nedovolím aby se ti něco stalo." Odtáhl se ode mě, povzbudivě se usmál, vzal me kolem ramen a vyšli jsme z jeho kanceláře. Když jsme vyšli vypadalo to jako že se Antonio s Alem hádají. " Vzala to." Antonio se zasekl. Kouknul po ostatních, ale všichni sklopili hlavu. "Ja nesouhlasím! Jste blázni." Podíval se na mě. "Co když ji ublíží.." Byl zoufalí. Došla jsem k němu a objala ho. Měl slzy v očích a více me k sobě natiskl. "Antonio věřím Hankovi, tobě a všem tady. Ty bys nedovolil aby se mi něco. Vím to. A to je jeden z důvodů proč tě mám tak ráda, za krátkou dobu." Dala jsem mu pusu na tvář a odtáhla jsem se od něj. Podívala jsem se na Erin a kývla jsem na ni. Přešli jsme do kuchyňky. "Ja vím, že je to správně věc, ale bojím se.. Ne o sebe, ale nevím co bych dělala kdyby někdo ublížil Antoniovi. Nebo tobě samozřejmě." Ona se usmála. "Jo, vím co myslíš. Prostě ho miluješ." "Co? Co? Ne! Ne... Možná..." Začala se smát, a tak jsem ji dala pěstí do ramene. V tom přišel Antonio. "Necháš nás o samotě?" Když O
Erin odcházela ještě pronesla směrem k němu. "Neposer to." Zůstali jsme tady sami. " Copak potřebuješ?" "Tebe" Zasekla jsem. "Co?" Než jsem stihla něčí říct políbil mě. Ja spolupracovala, ale potom jsem si vzpomněla na tu noc.. Odtáhla jsem se. "Proč jsi me políbil?"

Nevydržela jsem to a je tu další 😂❤