Osud Harryho Pottera

Odchod

Přes všechno to, co jsme prožili, si jen tak odejde? Měla jsem slzy v očích a koukala do černé, noční tmy, kam se před chvílí Ron vydal a nechal nás tu jen tak... ,,Rone? Rone...?" S žalem jsem zvolala a vyšla ven ze stanu do černé tmy... Nikde jsem ho neviděla, jen jsem slyšela šum listí pod jeho ráznými kroky, vzdalujíc se ode mě... ,,Rone.... Kam to jdeš?" Zvolala jsem hystericky, ale nic..... ,,Rone prosím vrať se..." Nic... Vůbec nic. Přes slzy v očích jsem už neviděla nic, kromě malého žlutého obrysu světla z našeho stanu... Přes slzy smutku a samoty, kterou jsem teď bez Rona cítila tak intenzivně... Už jsem přestávalo vidět i obrys, ale nechtěla jsem věřit tomu, že by mě opustil. Že by opustil nás. A pak tu byla také zlost. Ne tak velká, ale někde hluboko jsem ji intenzivně cítila. Vešla jsem pomalu do stanu a viděla Harryho, sedícího u stolu se sklopenou hlavou. Ruky měl na stole sevřené s medailonem. Pitomý medailon, to jen kvůli němu odešel... Sedla jsem si mlčky naproti Harryho a jemně se dotkla jeho ruky, ve které tak silně tisku medailon jakoby doufal, že ho třeba rozdrtí a bude mít od něj pokoj. Věděl, že se to nestane, ale doufal v to. Bříšky prstů jsem ho jemně pohladila po ruce a on stisk povolil a medailon pustil na stůl. Znovu se mi oči zalili slzami. Jedna mi ukápla na stůl. Podívala jsem se dolů, aby mi Harry neviděl do tváře. ,,...Hermiono..." Promluvil tiše a doufal, že mu snad oznámím, že jsem vpořádku... Koukla jsem se do jeho očí, které byly plné smutku, Výčitek a někde hluboko neuhaseného vzteku z předešlé hádky. Taky se mi koukal do očí. ,,Nechtěl jsem... Ale řekl, že nemám rodinu, ani rodiče..." Chytla jsem ho za ruku a pocítila malou elektrickou jiskru, která mnou projela jako vlna tepla. Také se koukal na naše ruce, mlčky jako já. Tohle jsem nechápala... Byla to příjemná jiskra, i přes nedávnou  událost. Už mě z dnešního dne bolela hlava i celé tělo. I srdce. Naposledy jsem stiskla jeho ruku a se slzami v očích odešla k posteli. Neštěstí od stolu nebylo na postele vidět a tak jsem si mohla vklidu utřít oči a jen si lehnout na postel. Byla mi zima, ale nechala jsem to tak a jen tam ležela a koukala do zdi stanu.... Klepala jsem se a těžko říci, jestli zimou nebo žalem. Za sebou jsem uslyšela kroky. Harry. Sedl si ke mě na postel s přikryl mě dekou. Jemně mě pohladil přes těle přes deku (možná to zní blbě, ale...) a pak vstal a odešel zhasnout lampu. Z jeho doteku jsem měla husí kůži. Ulehl do postele a já se na něj konečně podívala. ,,...Dobrou Harry..." ,,...Dobrou Hermiono..." S posledními slovy jsem zavřela oči....