Thomas Clane ve světě kouzel

Varování

"Paní profesorko jste v pořádku? Neudělali vám nic? Co máme udělat?" Chrlil na ní otázky jeden z pomocných strážců hradu v černém hábitu.

"Zabezpečte hrad"

***

"Všichni okamžitě do svých společenských místností! Vyčkejte na primuse, ti vám předají pokyny" Rozdávala povely profesorka a rázně kráčela skrz hlavní chodbu hradem.

"Petere!" Křikla k jednomu z můžu v černých hábitech.

"Ano?"

"Sežeňte mi ředitele. Okamžitě!" Dodala se značnou razancí v hlase.

"Jistě profesorko."

"Pane Browne? Chci celý učitelský sbor v ředitelně do deseti minut. Zařiďte to."

"Jistě profesorko" Dodal a odběhl do vedlejší chodby.

"A já?" Připomněl se jeden z mužů a vyčkával na pokyny.

"Vy sežeňte všechny primuse a prefekty. Dejte jim následující povely." říkala za rychlé chůze a ztěžka oddechovala.

" Řekněte jim, ať naženou všechny studenty do společenských místností a tam vyčkávají, dokud nevydám příkaz. Já nebo někdo z učitelů. Bez výjimek" 

"Rozkaz" Uposlechl a odběhl... Cestou si ještě zabrumlal pod vousy něco ve stylu " Ta má teda koule". To ovšem již profesorka neslyšela.

Byl chladný podzimní den. Venku vál vítr a zběsile pršelo. Žáci trčeli na svých kolejích a v ředitelně se bouřlivě diskutovalo. Na druhé straně vládla temnota. Pán zla znovu nabíral sil a každým momentem měl širší a širší řady následovníků...

***

"Brumbále..." Pronesl ředitel k obrazu se šedovlasým mužem.
"Vyřiďte na ministerstvu, ať pošlou minimálně deset dalších mužů."

"Minervo. Informujte ministra, že pán zla se vrátí.. Nebo vrátil. Do Denního Věštce dejte správu o tom, aby se všichni měli na pozoru a hlásili jakákoliv podezřelá zmizení nebo úmrtí. O všem chci vědět ve stejnou chvíli jako ministr."

Její ústa jako vždy svírala úzkou linku. Tentokrát to bylo ale jiné. Její výraz byl značně bolestivý a lítostivý.

"Jak moc je to zlé?" Stihla ještě položit krátkou otázku než ředitel začal mluvit k dalšímu obrazu.

"Nevíme.." Odvětil znepokojeně.

Minerva se vytratila z rámu obrazu a zůstalo po ní jen černé plátno.

Ihned nato se ředitel usadil do svého křesla a otočil se směrem k ostatním sedícím profesorům, jimž vykouzlil identická křesla, jako je to jeho. Znepokojeně projel jejich řady očima a povzdechl si.

" Profesorko Brownová. Vytvoříte rozvrh hlídek. Každou noc bude minimálně pět učitelů hlídkovat. U vstupní brány a v každém patře. Nezapomeňte ani na sklepení."

"Zařídím" Odvětila uštěpačně a prohrábla si své vlasy, které byly spleteny do krátkého drdolu.

"Výborně." Odbyl jí pohledem a přejel s ním na dalšího učitele.

"Profesore Warte." Koukl prosebně na učitele lektvarů.

" Alarmujte všechny duchy. Budou hlídkovat na chodbách společně s učitely. Pokud něco zjistí, chci aby to věděl celý učitelský kabinet do pěti minut. "

"Zajisté pane.." Mile se usmál a zapsal si pár poznámek do svého zápisníčku.

"Tak, úkoly máte. Teď chci znát vaše názory, návrhy a zajistit veškerá rizika, která tady jsou. Smrtijedi nesmí na hrad. Ne znovu." Dodal se značnou intonací v hlase a praštil pěstí do stolu.

Ředitel nahlédl do své myslánky a náhle vstal ze svého křesla. Postavil se za svůj stůl a opřel se o obě ruce.
"Nikdo neopustí hrad po sedmé hodině večerní. Všechny tresty se budou nyní odehrávat ve škole a místo výuky." Chvilku se odmlčel, jako kdyby snad zvažoval další kroky.

"Famfrpálové zápasy budou v sobotu hned ráno. Nechci nic riskovat. Dále už jen snad to, že každý den bude o jednu hodinu obrany proti černé magii navíc. A to i pro první ročníky."
Pronesl a podíval se na všechny přítomné.

"Někdo něco k tomu?"

Nikdo ani nepípl. Profesor Wart doškrábal své poznámky a založil zápisník do náprsní kapsy.

Většina učitelů měla kamenné výrazy a tupě pozorovala buď ředitele, nebo krajkovaný koberec.
Toho večera vládla na hradě napjatá atmosféra.

V oknech hradu se častěji než dříve ukazovaly ksichtíky malých dětí, vyhlížejících nebezpečí. Po chodbách se toulalo mnohem více duchů a mužů v černých hábitech také výrazně přibilo.

To se však nijak nedotklo Lucy.

"Já ti zase řikám, že tu kartu jsem do toho rukávu neschovala. No nekecám!" Bránila se proti nařčení z podvodu v kartách.

"Jó to teda schovala!" Že jo Tede?

"Nevím" Nakrčil ramena a sledoval dění za okny. Bouře stále bubnovala deštěm do oken a každý blesk osvítil černou krajinu. Stromy šuměly ve větru. Hladinu jezera brázdily vysoké vlny a vlnky, které zběsile narážely do břehů. Jediný viditelný předmět na dálku byla chaloupka. Chaloupka která patřila jistému člověku. Polo-člověku a polo-obrovi. Byla to chaloupka jistého Alberta Hagrida. Chaloupka, která byla útulná, malá a bez malých hrníčků na čaj...

"Tome? Tome!" Vyrušil ho z přemýšlení hlas malé Lucy, která konečně vyhrála svou hádku o kartě. Ne že by jí v tom rukávu opravdu neměla, jen Ted už neměl trpělivost...

"No?" Koukl zamyšleně na kamarády a karty na stolečku.

"Je děsná.." Šeptl mu do ucha Ted a oba se zasmáli.

"Cos to řek?" Probodla ho nasupeně pohledem.

"Nic Lucinko.. Nic.." Uklidnil jí konejšivým hláskem a mile se na ni usmál. 

"Fajn teda."

***    

Dveře do společenské místnosti se otevřely a dovnitř vešla profesorka Brownová. Ředitelka Nebelvírské koleje.

"Milí žáci" Pronesla profesorka nahlas, aby si zjednala klid.
"Tak tedy.." Odkašlala si a začala předčítat pergamen.

"Vedení školy a profesorský sbor se usnesl, že vzhledem k nebezpečí jenž nastlalo bude večerka posunuta na devátou hodinu." Místností se ozval značný nesouhlas.
"Dále.. Školní tresty se nebudou konat venku. Nikdo neopustí hrad po sedmé hodině večerní a Famfrpálové zápasy jsou přesunuty na rána každé soboty." V místnosti to řádně šumělo a ozývaly se nesouhlasné názory a pokřiky.

"Berte to jako varování... Doba se mění a může být hůř." Povzdechla si profesorka a srolovala pergamen.

"Co se vlastně stalo, paní profesorko?" Ozval se hlas studenta, který byl očividně ze posledního ročníku.

"K bránám hradu se dostalo pár smrtijedů. Všichni jste ale v bezpečí, pro které jsme udělali maximum!" Dodala profesorka přes rozbouřené hlasy ve společenské místnosti.

Poté profesorka pověsila pergamen kouzlem na zeď a odešla z místnosti.  

"Co to znamená?" Vykulila Lucy očka na Thomase a Teda.

"To nevím, ale dobré to rozhodně není" Odpověděli téměř současně...

Ahoj všichni! Tak jsem se vám zase po nějaké době ozval :D Doufám, že se vám kapitola líbila a , že jste se moc nenudili. Pokud se vám líbila nezapomeňte dát Hvězdičku a zanechat komentář.

Děkuji :)