6. 6.
Šarlota
Seběhla jsem schody do přízemí ze svého pokoje v patře a nakoukla do obýváku, kde si s barbínami hrála moje malá sestra. V pozadí jí hrálo DVD Barbie a Diamantový zámek, do kterého ladily její nevyřčená slova, která si říkala jakoby pro sebe, jen otevírala svou roztomilou pusinku a tak debatovala jedna blondýna s druhou. Zřejmě se hádaly o Kena, který stál opřený o opěradlo gauče nedaleko. Pousmála jsem se nad tím a opřela se o vedlejší dveře, které vedly do kuchyně. Rohovým pokojem, který spojoval kuchyň a obývák, byla jídelna, samostatný vchod neměla.
Táta si to mohl dovolit. Tedy, táta i máma... Myslím tak velký dům. Neříkám, že jsem měla vše, na co jsem si ukázala, samozřejmě, že jsem musela sama přemýšlet o tom, na čem utratím své nevelké kapesné, ale nikdy se nestalo, že by v chlebníku chyběl chleba a v ledničce nebylo máslo a mléko.
„Jdu ven!" oznámila jsme pouze, vytahujíc si vlasy zpod trička a už se chystala odejít. Musela jsem se ale zamračit, protože se mě moje máma strašně lekla. Začala si rychle ruce utírat do zástěry a s panikou v očích se na mě otočila. U stropu se válelo pár obláčků kouře, ale to bylo všechno. Mamka asi připálila něco, co bude k večeři. I když to nebylo poprvé, co se podobné věci staly ve chvíli, kdy jsem nebyla v jejím okolí. Vlastně v jejím okolí a okolí mé tety.
Zapalování grilu na zahradě nebyla tátova práce, ale ochotně se jí vždy ujala mamka. A táta jí ty sirky s úsměvem přenechával. Pokud on se snažil s podpalovačem, ať tuhým nebo tekutým, a nechytla mu ani jiskřička, mamce doslova stačil jediný pohled a už uhlíky žhnuly. Všechny. Vždy s vtipem odpovídala, že vyrůstala na vesnici. Babička měla ještě stará kamna, ve kterých se topilo dřevem nebo uhlím. Možná měla pravdu a šlo o cvik. Však táta byl vždy městský typ.
„Šarloto, kdy se vrátíš?" zeptala se mě.
„Nevím, asi večer," pokrčila jsem rameny a stále ještě koukala ke stropu na černé obláčky. Kdo ví, jestli bude stát za to, vůbec ještě dneska jíst večeři. „Čau!"
Vzala jsem si boty, co mi padly první pod ruku, mikinu a vypochodovala ze dveří s rázným bouchnutím.
Sedla jsem si na schody a vklouzla do conversek červené barvy. Pomalu jsem je začala utahovat, uvazovat na nich mašli a stahovat je k noze. Neměla jsem ráda volné boty, žabky a sandále byly pro mě nutným zlem na léto. Najednou se kolem mě protáhla Mystery, moje černá kočička. Jméno jsem jí nevybírala sama, ale když se k nám k baráku před... myslím, že to bylo dvěma lety, zatoulala, na obojku už měla zvláštní přívěšek se jménem. Mazlívala jsem se s ní, byla přítulná jak plyšáček. Co na tom, že moje mamka jí prvně nechtěla vidět v domě, i když jsme kočky měli dříve. Zvykla si na ni. Po tom, co se zřejmě kočička odmítala pohnout z místa, seděla na chodníku před domem, za deště, ve dne, v noci, tři dny a stále mňoukala, jí vzala sama domů. Myslela jsem si, že musí někomu patřit, když měla obojek i se jménem, na které až moc dobře slyšela, ale ani po rozvěšení letáků nikdo nevolal. A ona se nechtěla hnout od našeho domu. Tak jsme si ji nechali. Ostatně roztomilá černá kočička byla vždy mým snem. Rebelským snem. Milovala jsem fantasy knihy o čarodějích, upírech, dracích a všem dalším. A v těch nejlepších fantasy černá kočka vždy doprovázela nějakou chytrou a sexy čarodějku. Nereálné, ale pro svůj vlastní pocit a svůj vlastní svět jsem jí chtěla. Co na tom, že se ta kočka zatoulala jen tak z lesa k nám a nehodlala opustit náš pozemek. Tedy... někdy se stalo, že třeba dvě noci nepřišla domů, ale pak bylo vše zase v pohodě.
Mystery zamňoukala a vyskočila mi do klína. Ještě jsem tam chvíli tak seděla, hladila ji po zádech, pak jsem jí pustila do baráku a vyšla směrem do lesa, který nám rostl takřka za domem. Do uší jsem si strčila sluchátka, hlasitě jsem pustila hudbu, která tam zrovna byla navolena a klidným krokem pokračovala přes nevelké pole.
ČTEŠ
Den a Noc - Díl 1. Nová cesta - konec i začátek
FantasiJednoho dne se vše změnilo, pro obě. Ariana i Šarlota se ocitly v Nioniře a jejich přítomnost má svůj důvod, božský důvod. Neznají nikoho, vše je cizí a zvláštní. Z technické Liyane, kde magie už nemá místo, do magické Nioniry, kde internet je je...