Raziel-Anděl Osudu✔️

19.Kapitola

Raziel
Žádné lhaní nebylo potřeba. Lucifer přesně věděl co jsem udělal a vůbec z toho nebyl nadšený. Popravdě teď hniju ve stejné celé jako předtím, kdy se mě pokoušel zlomit. Trestá mě za neuposlechnutí jeho rozkazu a já se ani nebráním, vždyť si to zasloužím.
Ležím na břiše, na studené podlaze s už po několikáté zlomenými křídly, začínám si na tu bolest zvykat a tak Lucifer přišel s novinkou. Omotal mi hrudník ostnatým drátem takže když se moje křídla hojí, drát se mi zarývá hluboko do hrudníku a způsobuje mi permanentní bolest.
  ,,Razieli?" ozval se hlas u mé hlavy a já namáhavě otevřel oči. K mému překvapení to byl Kain.
  ,,Ty? Co tu děláš?" dostal jsem ze sebe.
  ,,Nemám moc času, pouze pár minut. Démoni dělají lepší kouzlo. Pojď, dostanu tě domů." vysvětlil mi a než jsem se vůbec stačil vzpamatovat, pohltila nás mlha.
  ,,Gabrieli!" slyšel jsem Kaina zakřičet. Ležel jsem ve stejné pozici jako v cele, ovšem teď jsem pod sebou cítil sníh. Byla to úleva, pro všechna má zranění.
  ,,Gabrieli, sakra!" zakřičel znovu a pak se sklonil ke mě.
  ,,Razieli, musím se vrátit. Udělej cokoliv co bude potřeba aby ses do temnoty nevrátil! Rozumíš mi?" naléhal a já se na něj snažil podívat. Šlo to těžko, vše v mém těle proti jakémukoliv pohybu protestovalo.
  ,,Rozumíš mi?!" naléhal usilovněji.
  ,,Ano." dostal jsem ze sebe a pak bylo ticho. Zmizel, ale brzy ho nahradily blížící se kroky.
  ,,Razieli?"
Poznal jsem Gabriela, ale pak jsem znovu ztratil vědomí.

Azrael
  ,,Tohle už Lucifer přehání! Někdo mu tohle přeci musí zatrhnout! Nemůže...prostě nemůže tohle dělat!" rozčiloval jsem se nad spícím Razielem a Gabriel jen poslouchal, neřekl nic. Vím ale, že se mnou souhlasil, stejně jako Ami a Ariel, která se od Raziela nepohnula od doby co ho Gabriel před pár hodinami přinesl.
  ,,Ale co chceš dělat? Je to vládce temnoty." řekl Gabriel a já se mu podíval do očí. V tu chvíli se ty jeho dokořán otevřely. Jakmile pochopil co chci udělat, udělal pár kroků ke mě, vzal mě za ruku a táhl mě sebou dolů do obývacího pokoje.
  ,,Azraeli, vím přesně co chceš udělat a rovnou ti to zakazuju!" udeřil na mě hned jak je byli z doslechu Ami a Ariel.
  ,,A co mám podle tebe dělat, Gabrieli? Tohle přeci nejde věčně! Někdo ho musí zastavit. Já jsem smrt a to i jeho smrt! Zničím ho tak jak jsem to měl udělat už dávno." rozhodl jsem, ale Gabriel kroutil hlavou.
  ,,To nemůžeš udělat Azraeli. Co Ariel? Zblázní se když zemřeš spolu s Luciferem. Nezvládne tvojí ztrátu."
  ,,Já vím Gabrieli, ale jsem jediný kdo to může ukončit. Musím jen najít způsob jak se dostat do temnoty, nebo vylákat Lucifera ven." přemýšlel jsem nahlas, ale nic mě nenapadlo. Jedině snad spoléhat na to, že sem Lucifer přijde hledat Raziela.
To, že jsem se měl obětovat ve prospěch mojí rodiny mi nevadilo, vadil mi fakt že to Ariel zlomí srdce. Jenže jsem to musel udělat. Lucifer nám nikdy nedá pokoj, máme na světle až příliš mnoho členů, které by rád zničil nebo dostal do temnoty.
  ,,Azraeli, nechci abys to udělal. Jsi můj bratr." promluvil Gabriel po delší době kdy jsem přemýšlel.
  ,,Máš snad lepší nápad? Ty ses o to pokusil, ale nevyšlo to. Já jediný jsem konečné řešení."
Věděl, že mám pravdu, ale nelíbilo se mu to. Chápal jsem to, vždyť i já bych raději žil, ale musím chránit svojí rodinu.
  ,,Ne Azraeli, tohle ti nedovolím. Půjdu za Radou a něco vymyslíme. Vy dejte zatím pozor na Raziela a Veronicu." rozhodl nakonec a já protočil očima. Rada nám tak určitě pomůže, je to jen banda tupců a všechno jim trvá věčnost.
  ,,Tohle neříkej." zvedl na mě Gabriel obočí a já si povzdechl.
  ,,Bylo lepší když si mi nemohl číst myšlenky."
Gabriel se usmál a napřáhl se aby mě praštil do ramene, instinktivně jsem uhnul, ale on se i tak trefil.
  ,,Pořád zapomínáš, že už se tě mohu dotknout." posmíval se mi a já si třel místo kam mě praštil.
  ,,Kde to jsem?" vyrušil nás tichý hlas od schodů a oba jsme se otočili. Nahoře na schodišti stála Veronica, bledá a skoro jako zombie.
  ,,Vypadá to, že se náš první host probudil." řekl jsem a díval jsem se za Gabrielem jak stoupá po schodech za vyděšenou Veronicou.
  ,,Považuješ svého syna za hosta?" zeptal se mě Gabriel a já si založil ruce na prsou.
  ,,Slouží Luciferovi..."
  ,,A přesto je to tvůj syn. Nezapomeň, že i ty si patřil temnotě." přerušil mě a vzal Veronicu kolem ramen.
  ,,A ty nezapomeň, že jsem pořád anděl smrti, tak ze mě nedělej sebe." zabručel jsem a Veronica se prudce otočila.
  ,,Jakoby jsem nic neřekl." zvedl jsem ruce v obraném gestu před Gabrielovým pohledem a on odvedl Veronicu zpět do pokoje, který dřív patřil Michaelovi.
Chtěl jsem se jít podívat za Ariel, ale uslyšel jsem za sebou zvuk který jsem znal. Usmál jsem se, tak takové štěstí jsem nečekal.
  ,,Lucifere, jaká milá návštěva." řekl jsem a otočil jsem se k němu čelem.

♡♡♡
Ahojky tak konečně přidávám další kapitolu. Moc se omlouvám za zpoždění...
Další kapitolu přidám v pátek 10.3.2017
Beatrisie Rosseau
♡♡♡