Jednou jsem si v místních novinách přečetla zprávu o sebevraždě mladého muže. Skočil že sedmého patra kvůli nešťastné lásce. V noci jsem měla podivný sen. Ten mladík za mnou přišel a řekl mi, že už během svého pádu svého rozhodnutí strašně moc litoval, ale nemohl už nic vrátit zpět a tolik by chtěl žít dál. Abych mu zítra za všechny odpustila a že prý již zítra má pohřeb. Proč si vybral zrovna mne? Nedalo mi to a ze zvědavosti jsem se šla druhý den ráno podívat na vývěsku v krematoriu a skutečně tam mezi ostatními byl i obřad třiadvacetiletého muže. S růží v ruce jsem přišla do toho smutného místa se s ním rozloučit a k rakvi zašeptala: ,, Odpouštím ti, ale v příštím životě takové blbosti prosím nedělej." Ke konci obřadu jsem mu nenápadně zamávala na cestu, když se rakev při jeho oblíbené hudbě spouštěla za katafalk. V tu chvíli jsem pocítila úžasnou úlevu a mezi plačícími smutečními hosty se jediná usmívala.
