Miranda

1

Miranda nikdy nebyla jako ostatní holky. Už jako málá holčička si místo hraní s panenkami šla radši zahrát fotbal s kluky. Nikdy nebyla ta ideální holčička, kterou by si všechny maminy přály. Byla zkrátka jiná než ostatní a tak to zůstalo až do teď.

"Mirando už pojď, příjdeme tam pozdě" křičela její mamka z přízemí. "Však já už jdu mami. Budeme tam včas." Miranda neochotně odpověděla. Kdybych tak věděla, že kolem tý občanky budou dělat takový humbuk, pomyslela si Miranda, v tom případě bych se radši zasekla v 14. roce věku. "S tím tvým přístupem se tam dostaneme sotva v 11" nechtěla se vzdát mamka předčasně. "Achjoo", hodila tedy do batohu mobil a knížku a seběhla po schodech dolů.

Cestou autem si se mnou mamka asi chtěla povídat, ale já neměla vůbec náladu. Vlastně nemám náladu nikdy. Tak jsem si do uší vrazila sluchátka a zanořila jsem se do světa hudby. Když jsem se na mamku podívala, oči měla lesklé a unavené. Celá vypadala unaveně. Vypadalo to jako kdyby spala tak 2 hodiny. Nechápala jsem to, ale nakonec jsem to přešla a pokračovala v poslechu hudby.

Když jsme dorazily na okresní úřad, mamka šla zajistit pořadový lístek a já se mezitím usadila na studenou ( a poněkud zastaralou) židličku. Nerozpadla se, a tak jsem doufala, že to tak zůstane až do té doby než příjdem na řadu. Sluchátka jsem měla stále v uších, ale hudbu jsem už měla vypnutou. Toho jsem využila a zaposlouchala se do rozhovoru mladšího páro sedícího vedle mě asi o 2 židličky. "Už jsem se ti omlouvala nejmíň tisíckrát", říká slečna v modrém kabátě. "No to je hezký, ale to auto mě stálo pěkný prachy. Myslíš, že mi teď omluva pomůže?" Mladý můž neskrývá svůj hněv. "Nebyla to moje vina." "A moje snad jo?"  "Ne to ne. Ale nemohla jsem to ovlivnit, prostě jsem musela zahnout." pokračovala " jinak bys mě tu už třeba ani neměl." žena rozpačitě odpovídá a potom jí hlava klesne do dlaní. Muže už to evidentě nebaví, a tak se zvedá a odchází směrem k automatickým dveřím. "Kam jdeš?" Žena s uplakanýma očima vzhlédne k němu. "Pryč. prostě pryč!"  Muž odejde a žena s pláčem utíká na WC.

Přemýšlela jsem nad tímto incidentem ještě hodně dlouho. Proč byl ten muž tak nepříjemný? A proč se žena nerozběhla za ním místo na toalety? A kde je vlastně mamka?

Nakonec jsem se rozhlédla po chodbě, a když jsem mamku nikde neviděla, rozhodla jsem se jít ji hledat.