Newfound happiness

7. kapitola

Louis

Harryho chraplavý hlas mě trochu vyděsil. Polekaně sem loupl očima na jeho příchozí postavu. Nevypadal zrovna přátelsky. Přimhouřenýma očima mne sledoval a po chvíli stočil svůj pohled k mému blonďatému příteli.

Možná to bylo brzo nazývat někoho přítelem, ale s Niallem sem tu seděl celý večer a musím říct, že mi padl do oka. Celou dobu jsme si normálně povídali a já doufal, že s Harrym není kdovíjaký kamarád. Nemyslím si, že by se se mnou dále přátelil... z prostých důvodů

Jsem vetřelcem v Harryho životě.

Dumal sem nad touto situací než jsem si uvědomil, že se Niall uchechtl a zvedajíc se z lavičky mířil k Harrymu. Díval sem se na jejich krátké objetí a očima vyhledal ty Harryho , abych viděl jak zlověstně mne sleduje. Žmoulajíc si svůj dlouhý rukáv u trička sem sklopil pohled, protože se to nedalo vydržet.

„ Harolde jsem rád , že ses taky objevil " , táhl ho ke mně a já se pomalu zvedl z lavičky.

„ Tohle je .."..

„ Louisi musíme .."

Oba začali mluvit naráz až Niall zmkl a podíval se na Harryho, na mě a zase na Harryho. Bylo jasné, že nad něčím přemýšlí.

„ No to si děláš prdel Louisi.. takže tady náš Harold je ten tvůj novej bráška to je mi ale náhoda" , smál se Niall a pořád těkal vyvalenýma očima ze mě na Harryho.

Vyděšeně sem na ně zíral. Respektive na Harryho rudnoucí obličej. Bylo jasné, že tohle neměl Niall vůbec říkat.

„ Nejsem kurva jeho bratr " osopil se na Nialla a vrhl se směrem ke mně. Nebudu lhát, jeho vysoká mohutná postava mě děsila. Zacouval sem směrem k lavičce, když se přiblížil natolik, že mě popadl za tričko a přitáhl směrem k sobě . „ Co všechno si mu nakecal ty malej skrčku? " zasyčel a jeho oči metaly blesky.

„ Já sem nic ..." ..

„ Harry no tak pusť ho proboha" , přistoupil k nám Niall a setřásl ze mě Harryho dlaně.

„ S Louisem jsme se seznámily na ..ehm ..záchodech a pak jsme se dali do řeči", mrkl na mě spiklenecky zatímco sem pomalu šel za nimi, když se Harry na podpatku otočil směrem ze zahrad.

Jen co jsme došli k autu , mávnul sem směrem k Niallovi a pousmál se. Niall mi zamával a poplácal Harryho po zádech. Ještě mu něco zašeptal což sem neměl šanci zaslechnout. Harry odemkl auto a nasedl dovnitř . Nic sem nenamítal s vpadl na sedačku vedle něj.

Celá cesta domů probíhala v tichosti. Párkrát sem očima zalétl k Harryho ostře řezaným rysům až po jeho dlouhé štíhlé prsty svírajíc volant . Bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí a já raději ani nedutal.

Sledoval sem klid města s rozvícenými lampami a občasným pejskařem, což bylo zvláštní díky tomu, že bylo téměř 4 ráno. Docela sem ty lidi litoval, ale když musíte brzo do práce , kdo by se pro své čtyřnohé mazlíčky neobětoval. Vždycky sem chtěl mít psa , ale kvůli mámě to nešlo, protože byla alergická na srst.

Máma.

Vtlačil sem do očí slzy a nechal je zavřené. Strašně mi chyběla. A to nemluvě o mých malých sestřičkách. Všechno to je moje vina. Stočil sem se do klubíčka a přitiskl se do sedačky co nejvíce to šlo

Harry

Neuvěřitelně sem si oddechl když sem konečně našel Louise a zrovna s Niallem. Uvědomoval sem si, že to nebylo hezký , že sem ho tam nechal napospas ale věřil sem, že se o sebe dokáže postarat. Nejsem přeci jeho chůva.

On ze všech lidí v tom baráku narazí zrovna na něj. Ten kluk má docela kliku. Niall je jak máma kvočna. Ujme se každého nového mláděte.

Nelíbí se mi to, ale nic s tím nezmůžu.

S Niallem se kamarádím už od školky. Je to můj nejlepší kámoš, i když .. On mě za něj nejspíš považuje. Kdyby věděl co dělám za jeho zády nejspíš by se mnou nepromluvil do konce života. Nezasloužím si přítele jako je on. A teď si padl do oka zrovna s Louisem, zalétl sem pohledem na druhou stranu auta a zamračil se.

Louis ležel schoulený na sedačce a měl zavřené oči. Viděl sem jak se mu třesou oční víčka a chtěl se zeptat co se děje. Raději jsem koukl zpátky na cestu abych neudělal nějakou kravinu a raději se věnoval řízení. Myslím, že by to neuvítal.

Do ticha , které narušoval jen zvuk motoru se rozezvučel můj mobil.

V první chvíli sem si myslel, že to bude máma s její sprškou nadávek kde jsme. Jenže tohle bylo ještě horší.

Kim . Ukázal mi display a já naštvaně zamručel. Absolutně sem na ní zapomněl při tom všem , o čem mluvili Liam se Sidem. Thomas s Nickem se ani neukázali. To si s nimi ještě vyřídím.

Típnul sem to a hodil mobil znovu do přihrádky.

Během dalších deseti minut se ten zasranej mobil rozezněl ještě 5x a já měl chuť vyhodit ten krám z okna. Ta holka je přesnou definicí stíhačky. Chápu, že sem jí slíbil, že se dnes sejdeme ale nemůžu bejt pořád jen s ní. Proč tohle holky prostě nechápou. S klukama je to prostě jednoduší.

"Asi bys to měl vzít, vypadá to na něco důležitého" , protřel si oči Louis a znovu se normálně posadil, když jsme stáli na červený. I tak mi neunikly jeho lesklé zarudlé oči a já měl chuť ho pohladit po tváři a dostat z něj co se děje.

Kurva. Co to plácám. Louis ..tenhle Louis mě nezajímá ani v nejmenším.

Autem se znovu rozezněla melodie mý oblíbený kapely a já se nakvašeně natáhl do přihrádky a telefon vypnul. Louis se na mě překvapeně podíval, ale nic neřekl.

" Věř mi tohle nebylo důležitý ani omylem " .. ani nevím proč sem měl potřebu to říct, ale prostě to tak bylo.

Po chvíli jsme dojeli domů a došourali se ke dveřím , které jsme tiše otevřeli. Naši už nejspíš spali , nikde se nesvítilo a bylo zde hrobové ticho. Ale vsadím se, že máma ve 3 ráno kontrolovala naše pokoje, takže nás nemine přednáška o tom jak jsme nezodpovědní.

Do ticha místnosti se ozval bolestný sten. V mžiku jsem se otočil zpátky k Louisovi a viděl ho jak si rukou mne pravé stehno v mírném předklonu.

Udělal sem pár kroků směrem k němu a pohladil ho po zádech. " Co máš s nohama Louisi ? " ..

" To není tvoje věc " , vyprskl nepříjemně a rychle se narovnal , takže moje paže sjela z jeho zad.

" Jen sem se zeptal tak sorry ", zvedl sem ruce na svou obranu a zakroutil hlavou. Vyběhl jsem nahoru po schodech do svého pokoje bez jediného ohlédnutí. Ať si tam třeba zůstane stát celou noc idiot, starat se o něj nebudu, vešel sem uraženě do svého pokoje a natáhl se na postel.

Zíral sem do stropu a poslouchal zvuky okolí. Zavřel sem oči až ve chvíli, kdy jsem slyšel , že se zaklaply dveře od Louisova pokoje.

Dlaň sem si dal přes čelo a přemýšlel. Nic se dnes nevyřešilo, i když sem si od dnešní sešlosti s kluky sliboval mnohé. Kim mi nejspíš vyškrábe oči jen co mě uvidí a k tomu všemu tu mám nastálo nastěhovaný tyhle dva. Victor vypadá jako fajn chlap, ale pořád mu nevěřím. Přeci jen tu ještě nejsou ani den.

A jeho syn?

Znovu sem otevřel oči a zmučeně sem vydechl. Ten je pro mne záhadou.

Ahojky všem :-) pokud se Vám příběh , alespoň trochu líbí oceňte kapitolu hvězdičkou ať mám trochu přehled jestli to vůbec někdo čte :-)

Četl by někdo nový příběh , kde by byly role obráceně? Tedy Louis jako ostřejší typ a Harry naopak milejší submisivnější? Už velmi dlouho mám nápad na příběh , ke kterému brzy napíši krátký prolog.

Děkuju papa Katey