Call Me Ella (Překládané do CZ) ✔

9.kapitola- Runaway Cinderella

Když jsme mířli na taneční parket, všimla jsem si, že na nás lidé zírají. Vím, že mě nemůžou poznat, většina z nich mi nevěnuje sebemenší pozornost, když nenosím masku, ale stejně se bojím, že mně poznali, i když to nedokážu já sama. Zahlédla jsem moje nevlastní sestry, které na nás zírali, každý byla s klukem. Nevím kdo ti kluci jsou, ale je mi jich líto. Zahlédla jsem také svou nevlastní matku, ale ta se nedívala naším směrem.

Být tak vystavena a tanečním parketu mě děsí, ale zároveň mě to vzrušuje a naplňuje moje tělo adrenalinem z možného přistižení. Ale přesto doufám, že se to nestane.

Ten tajemný muž mě pořád vede do středu parketu, přímo pod disco kouli a já se musím smát tomu klišé, které zvolil aniž by si to uvědomoval. On se otočí a podívá se na mně bez ztráty úsměvu, než mě přitáhne blíž a začne se se mnou pohupovat do rytmu hudby.

Je tu jedna věc: Nejsem baletka. Můžu tančit, ale nemám grácii princezny. Lidé, kteří na nás předtím zírali si nás přestali všímat, protože jsme pro ně byli už jen obyčejný pár, který nemotorně tančí v rytmu pop songu. Není to špatné, ale není to skvělé a já si nepřipadám špatně.

Můžu mít život podobný Popelce, ale rozhodně nejsem princezna. Alespoň ne podle Disney filmu.

Dívám se do očí s malým úsměvem, kvůli této situaci. Bylo by k smíchu, kdyby se tenhle bál konal na jeho jméno a on byl princ, ale to není. Tento bál není ve jméně někoho, ale pro mě.

Ten muž přede mnou není princ, může tak být považován, protože je celebrita, ale myslím si, že není ta nejdůležitější celebrita na tomto místě.

„Máš krásný úsměv,“ řekl mi do ucha, protože píseň je opravdu hodně nahlas. Navíc mu to dává záminku být blíž. Vím, že tenhle krok mi tvoří úsměv. Ten muž je plný klišé. „Ty jsi tady hostem?“ Zeptal se mně a já se mu znovu podívala do očí.

Nikdo nemůže vědět, že jsemtady zaměstnacem, ale nelíbí se mi představa, že bych měla lhát, že jsem celebrita, když nejsem. „To ti nemůžu říct,“ řekla jsem nahlas a on překvapeně pozvedl obočí.

„Proč ne?“ Znovu se zeptal a jeho ruka se z mého pasu stěhuje na mé záda. „Je to tajemství? Kdybys mi to řekla musela by jsi mně zabít?“ Vtipkuje a já se směju.

„Přesně tak,“ souhlasím a on se směje.

„Dobře, budu to akceptovat, Záhadná Dívko.“ Usmála jsem se, protože tak jsem ho ve své mysli nazývala celou dobu. „A nechceš vědět kdo jsem, nebo to už víš?“

„Nevím,“ řekla jsem a on čeká. „A je mi jedno kdo jsi dnes v noci.“

Vím, že se snaží přijít na to, co moje slova znamenají a jestli to má brát jako trestný čin nebo něco jiného. Když se usměje, vím, že to nemyslí jako to první a já mu úsměv opětuju.

„To je uvolňující,“ přitáhne si mně blíž k tělu, ruce pevně na mích zádech, zakazující mi odstoupit kdž tancujeme.

Skutečnost, že mi říká, že je celebrita by to jen zkazila, protože se potýkají s lidmi, kteří chtějí být prostě blízko nich kvůli tomu kým jsou. Kdyby věděl, že vím, že je celebrita, odstrkoval by mě jen dál od sebe.

Tancujeme a moc nemluvíme, jen se bavíme. Zvlášť, když mě začne učit náhodné pohyby. Směju se celou dobu a mám pocit, že jsem zapomněla na všechny ostatní tancující páry kolem nás. Já nevím kde je Liv a Charlie, ani nevím kolik je hodin, ale všimnu si, že DJ mění skladbu a kolem nás začne hrát pomalá hudba. Tajemný muž se zastaví a upřeně se mi podívá do očí, než se usměje a položí ruce kolem mého pasu. Podvědomě mu obmotám ruce kolem krku. On je o pár centimetrů než já, takže se prostě jen snažím udržet oční kontakt. Sladce se na mě usmívá a moje srdce v mé hrudi pořádá závody, to nemá nic společného s celou tou dobou kdy jsme tančili jako blázni. Je to úplně jiné a nikdy se mi to nestalo. Cítím se tak plachá a malá, je to pro mě zvláštní.