Chicago - Nový život?

4. kapitola

Koukala jsem na něj a očekávala jsem co řekne. Ale on stále mlčel. 'Myslím, že dnes budu spát radši u Erin.' Vypadal zmateně a tak jen zakýval a odešel. Došla jsem k Erin, která si povídala s Jayem.'Erin? Můžu spát prosím u tebe?' 'Co udělal?' 'On mě políbil. Já se ho zeptala proč a on nemluvil a po chvilce odešel.' 'To je idiot' Zklamaně jsem se usmála a nasedla do auta s Erin a Jayem do auta. 'Omlouvám se že jsem vám narušila večerní program. Vážně mě to mrzí lidi.' Jay se otočil a pohladil mě po noze. 'Je to v pohodě Andie. Neomlouvej se, všechno bude v pohodě. Věř mi!' Nevím proč, ale věřila jsem mu. Tyhle dva mi přirostli k srdci. Usnula jsem v autě, nevím jestli mě přenesl Jay, ale jsem hodně těžká doufám že si nic neudělal. Ráno jsem se probudila na gauči,ale někdo ležel za mnou a držel mě kolem pasu. Nešlo se otočit, byly to až moc silné ruce podle vůně je to Antonio, ale co tady dělá, vždyť jsem u Erin. Po chvilce snažení se mi povedlo otočit, viděla jsme mu přímo do tváře. Jeho tvář byla bez chybičky, dokonce se ze spaní usmíval. Něco se mu muselo zdát. Chvilku se mračil a potom si mě k sobě ještě více přitáhl. Ja jsem se uvelebila na jeho hrudi. Byl to dokonalý pocit. Měla jsem zavřeny očí ale i tak jsem slyšela smích a foťák. Ucítila jsem jak se opatrně pohnul a slyšela jsem jeho chraplavý ranní hlas 'Jděte pryč. Spí, hlavně ji nevzbuďte.' Začal mě pomalu hladit po zádech, bylo to uklidňující. Dal mi pusu do vlasů a začal šeptat 'Ahoj princezno. Vstávej budeme muset za chvilku vyrazit.' Pomalu jsem otevírala oči a přitom se mi samovolně vytvářel úsměv. ' Dobré ráno Antonio.' ' No ahoj princezno. Včera jsme si vzpomněl, jak jsi mi jednou řekla že se bojíš spát sama a tak jsem přišel za tebou. Mám tě opravdu rád..' Sklopil oči k zemi, zvedla jsem mu trošku hlavu stoupla si na špičky a dala mu pusu na tvář. ' Taky tě mám ráda.' 'Ale já to myslím vážně..' 'Antonio já to myslím taky vážně!' 'Vážně?' 'Jo' Usmali jsme se na sebe a ja se k němu přitulila. Ah teď jsem si všimla, že vedle mě leží jen v teplakách, je k nakousnutí. Přikryla jsem ho půlkou své deky a ještě víc se na něj natiskla. Nejraději bych zastavila čas. On se jen zasmál. 'Andie ale my už budeme muset jít.' ' Prosím ne... Ještě chvilku.. Jenom den nebo dva... Hlavně ne teď.' 'Nahradíme si to večer jo?' ' Dobře..' Ale i tak jsem se od něj neodlepila. Po chvilce jsme ale vážně vstali. Když jsem se zvedla měla jsem na sobě jen pánské triko tím pádem me někdo musel převléct. Dobrá zpráva je že spodní prádlo mám. Cítila jsem ruce na bokách, nejprve jsem se lekla, ale proto jsem ucítila jeho vůni. ' Jsi krásná v mém tričku,' zašeptal mi do ucha ' Jay? mohu si půjčit nějaké tvoje triko?' 'Samozřejmě' Erin me zatáhla k šatní skříni, kde mi podala její kraťasy. ' Erin, děkuji ti za všechno. Máš to u mě!' ' Jen pro zajímavost, včera jel celou cestu za námi a když jsme zastavili, vzal tě z auta a šel nahoru. Myslím si že k tobě cítí něco více, než jen přátelství.' 'Já vím jistě že ho miluji.' Usmívala jsem se u toho, jako dítě co dostane novou hračku. Oblékla jsem si kraťasy a zastaralá jsem si přední časté jeho trička do kraťasů. Když mě Antonio zahlédl začal se usmívat, vzal me za ruku a slovenské k jeho autu. Když jsme nasedli zeptala jsem se : ' Máš tady nějakou mikinu?' 'Samozřejmě.' Jednou rukou řídil a druhou hledal vzadu mikinu. 'Tady je.' Podal mi jeho mikinu. Oblékla jsem si ji, ale nezapla. Přičichla jsem k ní. Dokonalost. Otočila jsem se na mého řidiče, který koukal na mě a usmíval se u toho. 'Jsi roztomilá.' Dojeli jsme na stanici. Všechny jsem pozdravila, ale Al mě objal. ' Jak se máš?' 'Mám se dobře.' Podíval se na mě starostlivě. ' Kdyby bylo něco špatně řekla bys mi to, že jo?' ' Samozřejmě, neboj se.' Usmála jsem se na něj. 'Andie?' Otočila jsem se a Hank na me kývl, automaticky jsem šla za ním. Když se zavřeli dveře hned spustil. 'Dnes se to stane.. Jsi připravená?' 'Ano.' Nevěděla jsme že to bude takhle brzo a upřímně jsem byla vystrašená. Hank vstal a objal mě. ' Budeš v pohodě, věř mi!' Vyšli jsme z kanceláře, Hank mě stále držel kolem ramen. ' Dnes! Do 10 minut budou všichni v garáži! A do 20 minut budou všichni připravený vyrazit! Erin zavolej Nadii, aby tady byla co nejdřív.' Všichni řekli ano a rozešli se do garáže, kde si oblékali neprůstřelné vesty. Ja šla do šatny s Erin se převléct. Připadala jsem si strašně. ' Vypadám jako děvka.' ' Andie ty ale dneska máš hrát děvku.' Povzdechla jsem si a šli jsme pomalu za klukama. Stala u nich hezká bruneta. 'Ahoj zlato ja jsem Nadia.' ' Ahoj já jsem Andie.' Otočili se na mě a všichni měli otevřenou pusu. ' Haló lidi, to jsem jenom já. No tak..' Antonio ke mě přišel a obejmul mě. 'Stále se mi to nelíbí,' zašeptal 'ale miluji tě.' Stoupla jsem si na špičky, dala jsem mu pusu a zašeptala: 'Taky tě miluju.' 'Tak to nedělej.' 'Ty víš, že musím. Budu v pořádku, neboj se.' Ale na 100% jsem si tím nebyla jistá ani já. Odešla jsme za Nadiou. Šli jsme pomalým krokem jen mi dvě na opuštěné parkoviště. Najednou se přiřítilo velké černé auto. Ještě za jízdy z něho vyskočili dva černoši. Každý vzal jednu z nás a strčili nás do auta.
Ahoj lidi, tak je to další část. Chtěla bych ji věnovat Deny, která díky mě dnes málem dostala infarkt. Takže tohle je pro tebe.