Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Přítel

Katsu
Včerejšek byl opravdu kouzelný. Už dlouho jsem se tolik nenasmála. Hlavně, když cestou zpět Hidan spadl do pasti na divokou zvěř. No.. Hidan je divoký a chvílemi se chová jako zvíře... ,, Katsu už půjdeme. " ,, Chviličku. " Dneska se vracíme do skrýše Akatsuki. Mám celkem strach jak ostatní vzali můj "odchod". Největší strach mám z Peina. Doufám, že bude mít dobrou náladu, a že ho kluci nevytočí. Hlavně Tobi... Jak to vzal on? ' Zklamala jsem ho? Naštvala? Snad nevyvedl něco šíleného...'

Vlasy si dám do culíku a vyběhnu ven před budovu. ,, Tak. Můžeme? " souhlasně kývnu hlavou. Deidara vyskočí na sovu z jílu. ,, NE! Říkal jsem, že mě na to nedostaneš! " ,, No tak. Hidane je to lepší než jít celou tu cestu pěšky. Trvalo by to hrozně dlouho. Takhle tam budem do 10ti minut. "  Chytím Hidana za plášť a vyskočím na sovu. ,, Co blbneš?! " ,, Vydíš snad ne. "

Letíme nějakou tu dobu a Hidan vypadá, že každou chvíli hodí šavli. ,, Hidane pokud-" ' Pozdě. Už to zesebe vyklopil. Opravdu ho nechápu. Zvraždění má orgasmus a z lítání mu je blbě... Zvláštní toto tvor...' ,, Jak dlouho ještě? " podívám se na Deie. ,, Za chvilku tam budem. "  ,, Chudák ten co šel dole.." řeknu si sama pro sebe. ,, Chudák já!! Víš jak moc trpím?! " ,, Hidane s tebou nikdo nemluvil." povzdechnu si ,, Ale když už ses dal dokopy mohl by jsi mi říct..." ,, Co? Co ti mám říct? " řek Hidan tak klidným hlasem, až mi naskočila husina. ,, Mohl bys... mlčet o tom, co se stalo. " ,, A co za to ? " Deidara zpraží Hidana pohledem. ,, No co je ?? Nic neni Zadarmo. " ,, Budu mít jednu službu místo tebe. " ,, Tři měsíce. " ,, Jeden. " ,, Tři. " ,, Ne. Jeden. " ,, Říkám tři. " ,, Tak jeden a půl. " ,, Buť celý, nebo to řeknu. " ,, Tak dva. Ale dal ne. " Hidan se na chvilku zamyslel. ,, Platí dva. A jeden týden k tomu. " ,, Bez týdne. " ,, Fajn.."

Stojíme před skrýší. Srdce mi zrychleně tluče. Rozejdeme se do dlouhé chodby. Každým krokem mi srdce bije o něco hlasitěji. Každý nádech a výdech bolí. Dei otevře dveře od Peinovi kanceláře. Polije mě horko a srdce se mi zastaví. Peinův pohled mě probodává skrz na skrz. ,, Máš protijed ? " ,, Ano mám. "  Deidara před Peina položí  ampulku. ,, Kolik ti jich dal ? " ,, Pětadvacet. " ,, Jen? ah... bude to muset stačit.. Kde je Hidan ? " ,, Šel do pokoje. " ,, Jak jinak.. Můžeš jít. Ty tu zůstaň. " Dei odešel a já tu byla sama s Peinem. '  Čeká mě smrt? Trest? Co mám od něj čekat? ' Pein si stoupl  a přešel ke mě. Stále mě probodával pohledem. ,, Kde jsi byla? " ,, J-já.." ,, Co! " ,, ..chtěla jsem zesílit. " ,, Proto jsi odešla k Orochimarovi? " ,, Jak to-" ,, To tě nemusí zajímat..." otočil se a přešel zpátky ke stolu. ,, ..hlavní je, že jsi zpátky. Už nikdy to nedělej. Jasný? " ,, H-hai. " ,, Teď běž. A být tebou se omluvím Tobimu. Od doby co jsi odešla odmítá vylést z pokoje. " ' Ne.. Tobi... Proč..' ,, Ještě jednu radu ti dám..." podívám se na Peina ,, ..vyhýbej se Kakuzovi. " Mlčky odejdu z kanceláře a namířím si to k Tobimu.

Cestou jsem nikoho nepotkala. Všude bylo ticho. Nejspíš všichni byly na misi. Opatrně zaklepu na dveře Tobiho pokoje. ,, Už jsem vám to říkal nejmíň tisíckrát. Nikam nejdu!! " ' Tobi..co jsem to provedla..' z hluboká se nadechnu ,, Tobi... Já...promiň, že jsem odešla. Moc mě to mrzí. Prosím..." ,, Je odemčeno." Nervózně chytnu kliku a pomalu otevřu dveře. Vejdu dovnitř pokoje a zavřu za sebou. Tobi leží na posteli zády ke mě. Pomalu si Prohlížím jeho pokoj. Zástavním se až u masky ležící na zemi. ' Tobi na sobě nemá masku... Což znamená..' ,, Tobi...promiň. Nechtěla jsem ti ublížit. Potřebovala-" ,, V pořádku. " posadil se, ale stále byl zády ke mě. Pomalu přejdu k němu.

Sednu si na postel a zády se opřu o ty jeho. ,, Chtěla jsem sílu, abych mohla porazit osobu, která mi leží v žaludku. Proto jsem odešla. " ,, Nebyla to tvoje chyba. Nebyla to ničí chyba, že jsi odešla. Jen moje hloupost tomu nezabránila. To co se ti stalo..." ' Jak to ví... Ah! Hidane ty zmetku! ' ,, Kdo ti to řekl? " ,, Zetsu. ",, Zetsu? " ,, Celou dobu tě sledoval. A když Peinovi řek, že jsi šla k Orochimarovi, dal mu příkaz aby tě sledoval nadále. Měli jsme o tebe strach. Pein nás musel nějak odreagovat, proto dal všem mise, ale já jsem chtěl být tady a čekat až dojdeš. Poté co tě znásilnil se Zetsu vrátil a vše řekl Peinovi a mě taky... Slíbil jsem si, že tě už nikdy nenechám odejít samotnou. A pokud tento slib poruším, máš právo mě zabít. " ,, Tobi.." otočím se a zašeptám. ,, Nechci aby se tě znovu dotýkal, natož aby se na tebe podíval. " ,, Jsem slabá Tobi.." ,, Nejsi. Jsi silná! " ,, Nejsem když na sebe nechám tak lehce sáhnout.." ,, Neříkej to! Katsu ty jsi silná. Vím to moc dobře. Slzy které ti stékají po tvářích jsou jen důkaz toho, že máš dobré srdce. " Obejmu Tobiho zezadu ,, Děkuji. " ,, Za co? " ,, Za to co jsi řekl. Jsi opravdu hodný. " Cítila jsem Tobiho dech na svých rukou. Tak krásně hřál. Tak zvláštní pocit...pocit bezpečí, který mi nikdy nebyl dopřán. U Deie jsem se cítila bezpečně, ale toto je něco úplně jiného.

,, To přátelé dělají. " ,, Přátelé..." zapakovala jsem a zavřela oči. ' Přátelé. ' toto slovo se mi uložilo v srdci. ,, Chtěl bych ti něco říct.." ,, Povídej. " ,, Mé jméno není Tobi, ale Obito. " ,, Proč ti teda říkají Tobi ? " ,, Protože mám být mrtvý. " ,, Tomu nerozumím. " ,, Tehdy.. Když jsem byl se svým týmem na misi v zchátrané podzemní budově...začal padat strop...oba stihly utéct, ale mě ten strop zavalil. Celou pravou stranu mého těla rozdrtili sutiny budovy. Oba si mysleli, že jsem mrtví. Nebyli daleko od pravdy. Umíral jsem pomalu..tak velkou bolest..ten pocit, že tě kamarádi opustili..aniž by ti dali jakoukoliv naději...Prostě odešli. Žiji díky osobě, která měla být taky mrtvá.. " ,, Kdo to byl ? " ,, Uchiha Madara. " ,, Vždyť ho první zabil.. jak je možné, že-" ,, Nezabil. Pouze měl vážnější zranění. Díky němu tu jsem. " ,, Tobi..." potichu zašeptám a pevně ho obejmu. ' Proč se před ostatníma chováš jako blbec? Proč jsi teď tak jiný? ' 

,, Prosím nikomu to neříkej. Nikdo nesmí vědět, kdo jsem. " ,, Neboj Tobi. Nikomu to neřeknu. Naoplátku mi prosím slib, že nikomu neřekneš co se mi stalo. " ,, Jsem snad Hidan, abych to řekl ? " ,, Ne." zasmějem se ,, Ale s Hidanem jsem domluvená. Takže to neřekne. " ,, Budeš mít místo něj službu? " ,, Jak to víš?? " ,, Tipuji si. Stejně to řekne. Znám ho. " ,, Neřekne.." ,, Ale ano řekne. Není to poprvé co se takto s někým domluvil. Vždycky to řekl. " ,, Tentokrát to neřekne. " ,, Jednou se napije a řekne všechno. Aji to, co nechce. " ,, Radši jsem si jazyk měla vyříznout. " ,, Pak by jsme si nemohli povídat. Měla jsi umlčet Hidana. Aspoň by tu byl klid. "  Tobi se zvedne a přejde k psacímu stolu, který je naproti. ,, Šla by jsi se mnou na den do Listové? " ,, Co?! " ,, Podívat se do Konohy. " ,, Ale Pein- " ,, Nemusí to vědět. Navíc, nemusíme tam jít hned zítra. Třeba za týden, nebo dva. " ,, Bude to bezpečné?" ,, V tomto světě není nic bezpečné. Musíme se na ten den připravit. První věc je ta, že si obarvíš vlasy. " ,, Proč? " ,, Lehce by tě poznali. Řekni... kdo z Konohy má rudé vlasy i oči ? " ,, Mno..nikdo. Teda aspoň co si pamatuji.." ,, Jsou to jen maličkosti. Navíc..." Nedořekl Tobi. ' Co chtěl říct? Proč to nedořekl? ' ,, Tobi? Stalo se něco? " ,, Nic jen..jsem si na něco vzpomněl. " ,, Dobře.."

Tobi z šuplíku vytáhl oranžovou masku s černými "plameny" a nasadil si ji. ( viz media ) ,, Nepujdeme na oběd? " ,, Jo." usměji se ,, A nevíš, kdo má službu? " ,, Původně jsi ji měla mít ty, ale nebyla jsi tu, takže ji má Pein. Příští týden ji budeš mít...a pak i místo Hidana.." ,, Noa? Aspoň budete tři měsíce bez úhony.." ,, Ještě by jsi měla vědět, že Konán trochu změnila pravidla služeb. Teď můžeš mít jednoho,  nebo dvapomocníky. " ,, Můžu si ty pomocníky vybrat sama? " ,, Jo můžeš. Být tebou si mě nevybírej. " ,, Proč? " nechápala jsem. ,, V kuchini se opravdu neorientuji. Navíc ostatním by bylo zvláštní, že jsi si vybrala zrovna mě. Takovýho "blbečka" " ,, Nejsi blbeček. Popravdě..ze začátku jsi mi přišel jako hiperaktivní děcko s mangem na obličeji. " ,, Mango? " ,, Za to může ta maska. Ale uznej, že trochu připomíná mango. " Tobi jen stál a díval se na mě. začalo to být celkem děsivé, tak jsem radši otevřela dveře se slovy ,, Půjdeme už na oběd, mám celkem hlad. " Tobi si povzdechl a následoval mě.

Omlouvám se, že díly vychází nepravidelně, ale je celkem těžký psát a učit se na přijímačky zároveň. Samozřejmě bych chtěla říct, že od dneška na necelý měsíc, se nebudu nějak extra věnovat psaní. Ale nebojte se vynahradím vám to delším dílem ;) co se hecnout aby příští díl měl kolem 5000 slov ? Napište, jestli souhlasíte.

Katsu❤