Prolog

4.5K 274 27
                                    

-Adrienův pohled-

,,JÁ NIKAM NEJDU!"sklenička proletěla vzduchem a roztříštila se o prosklenou stěnu. Na tom místě zůstal rudý flek.

,,Ale Adriene-"

,,Agreste! Pro tebe Agreste, Nathalie!"sice své příjmení kvůli otci nesnáším, ale to bylo teď jedno. Co si ta kráva myslí? Další focení? Chci dovolenou!

,,Ale pane Agreste! Otec potřebuje tu kolekci nafotit ještě dnes! A navíc..."zaváhala, jestli mi to má říct. Zpozorněl jsem a uklidnil se. Posadil jsem se na bílou koženou sedačku. Mladá uklizečka, která každý den přijela mi uklidit dům, se vrhla na střepy ve vínu. Normálně bych ji sledoval a vzpomínal na těch pár úletů s ní, ale teď jsem na tohle vážně neměl náladu.

,,Dneska odpoledne je ta autogramiáda v obchodním centru."schovala se za tablet s mým rozvrhem. Holka, ten tablet tě neochrání!

,,Si ze mě-"už jsem byl na nohou.

,,Prosím, pane Agreste! Slibuju, že... Že vám potom zařídím dovolenou na Bahamách! Nebo Havaji! Ve Španělsku?"

,,Okey, hned po autogramiádě odjíždíme!"

Dveře se za mnou s hlasitou ránou zabouchly.

---

Další podpis, další, další... Už mi z toho hrabe!

,,Omluvte mě dámy,"rozhlédl jsem se po čekající frontě.,,a... Pánové...?"kdo si tu sakra ještě po nocích užívá nad mýma fotkama?!

,,Dojdu si na záchod a jsem hned... Zpět!"mrkl jsem a odešel. Na záchod jsem ale fakt nepotřeboval.

,,Jedu domů!"zahřměl jsem, jen co jsem nakráčel do obchodu, kde mezi tím Nathalie domlouvala, kam se fotky z dnešního focení pošlou. Domlouvá to, jako by mě neznal celej svět... Nathalie se na mě otočila.

,,To už jste všem slečnám dal autogram?"

,,Ne, a ani to neplánuju. Ani jsem to neplánoval!"nehodlal jsem se s ní dál vybavovat. Prošel jsem zadním východem pro zaměstnance a tam na mě čekala v tmavé uličce moje Audina. Nathalie o tomhle nevěděla, ale nechal jsem si jí sem přivést pro takovýhle případ. Nedal jsem ji náhodou hlídat? Zmáčkl jsem tlačítko na ovladači a světla s cvaknutím zámku zablikala. To je moje holka!

Rychle jsem zkontroloval, jestli nemá nějaký škrabanec a nasedl do té černé krásky. Otočil jsem klíčkem, motor naskočil. Dupl jsem na plyn a auto vjelo na ulici. Lidí, které před mým černým vozem uskakovali, jsem si nevšímal. Abych přehlušil troubení ostatních vozidel a nadávání řidičů, pustil jsem naplno rádio.

Nevěděl jsem, kam jedu. Jel jsem prostě dál a dál. Za chvilku jsem už jel po dálnici směr na jih. Možná bych si do toho Španělska zajet mohl. Možná mi tam Nathalie už zarezervovala pětihvězdičkový hotel. V zrcátku jsem zahlédl auto, které se mě snažilo předjet. Kam si myslí, že-

Zarazil jsem se. Byla to rodina, podle napěchovaného vozu určitě jela na dovolenou. Vypadaly jako šťastná rodina... Z nepochopitelného důvodu se mi zamlžily oči. Nebudu bulet! Jsem chlap! Nesmím... Pozdě.

Zuřivě jsem si utíral slzy předloktím a nadával si, jakej jsem kretén. V tom mi ujela ruka a volant se stočil doprava. Vedle mě jela obrovská míchačka plná betonu. Následoval tvrdý náraz, který mou nebohou Audinku odhodil do protisměru. Všechno se točilo. Auto udělalo několik kotrmelců přes malou zídku, jež oddělovala dva jízdní pruhy, a střechou dolů se zastavilo uprostřed silnice. S vědomím, že je po všem, jsem se jen s pár modřinami snažil dostat ven a nemyslet na škody, které tahle nehoda na mé Audině zanechala.

Poslední, co jsem slyšel, bylo troubení kamiónu.






Tak jsem tady s novou FF!
Spisovatelskej blok mě přesel a tak se znova hlásím do služby 😉 Doufám, že se vám bude líbit, a že to zas nedopadne spisovatelským blokem a následným mazáním knížky😐

Jinak FF je inspirovaná knížkou Anděl od Thomase Breziny😉

Vaše LucyX

Černé peříKde žijí příběhy. Začni objevovat