--------Derek--------
Když jsem se probudil s nepříjemným pocitem, věděl jsem že je něco špatně. To vše mi potvrdilo prázdné místo na koberci. Můj vlk šílel. Bál se o ni, kdyby teď narazila na nějakého výše postaveného vlka mohlo by se ji cokoli stát. Není to o tom že bych nevěřil své smečce, spíše je to o tom že kdykoliv může přebrat tělo vlk. Níže postavení vlci mohou vidět šanci posunout se na vyšší pozici přivlastněním si Alfa samice. Většinou je to nemožné protože aby si někdo přivlastnil výše postavenou vlčici musí ji ukázat svou dominanci, jenže Alfa samice jsou dosti dominantní takže je to přímo nemožné. Bohužel má družka je ve velmi zoufalém stavu takže může být lehce poražena v boji o dominanci. Pokud vůbec k tomu boji dojde.
Ze sedačky jsem vyletěl jako raketa a rovnou se i proměnil. Venku to se mnou málem šlehlo. Stála tam má malá, Ben a Paul. Podle toho jak stáli to vypadalo že se Ben ocitl na správném místě ve správný čas. Jak už jsem říkal Ben je má Beta jenže Paul zastává stejné místo jako Ben. Oba jsou to velmi dominantní vlci s tím rozdílem že Ben je mi více věrný. Kdyby se to vzalo z jiného úhlu pohledu je Ben má pravá ruka.
Došel jsem ke skupince právě v dobu kdy se malá chtěla vytratit. Při couvání narazila do mých nohou, vystrašeně na mě pohlédla a uskočila. Kecal bych kdybych řekl že mi to nebylo líto. Bála se mě. Paul v momentě kdy se maličká přiblížila k němu zavrčel. V mé přítomnosti! Taková drzost! V mé přítomnosti zavrčet na mou družku! Nic mě v ten moment nezajímalo. Vyklubala se z toho menší výměna názorů ve které se nepokusil obhájit své činy a skončilo to rvačkou.
"Je MOJE! Chápeš to?! MOJE!" Vrčel jsem mu ta slova přímo do obličeje. Přikývl. Konečně. V duchu jsem si oddychl. Pohled mi padl na třesoucí se uzlíček schovaný pod Benem. Vypadalo to komicky. Byla opravdu menší než normální vlci takže musela být mladá. Kývl jsem na Bena ve znamení že děkuji a on odešel. Malá se pořád třásla. Strachem. Šlo to z ní cítit na sto honů.
"Vstaň." Nechtěl jsem aby to vyznělo tak tvrdě, jenže se mi to nepodařilo.
____
Kousla mě. Bylo mi to líto, věděl jsem že si za to mohu sám. Bála se mě už tam venku a teď jsem ji k tomu všemu zahnal do kouta. Jsem to ale vůl.
"Promiň." Omluvil jsem se ji a odešel jsem zpět na sedačku. Byla přeci jen noc a já jsem dost unavený. Chtěl jsem si zrovna lehnout když se stalo něco překvapujícího. Pohla se. Následně se dokonce i zvedla na její nejisté tlapky. Měl jsem nutkání ji jít hnedka pomoct jenže to by znovu utekla do rohu, raději jsem pozoroval co se stane. Tlapky se ji pod její váhou třásly, musela být hodně slabá. Pomalinku se dobelhala na kraj koberce kde i ulehla. Sice ode mě byla ještě daleko ale i tak byl můj vlk spokojenější. Spokojeně si mrmlal a začal ve větší míře produkovat svůj pach. Pořád jsem ji pozoroval. Mírně zvedla hlavu a zavětřila. Spokojeně přivřela oči a znovu se posunula blíž. Čím blíže mi byla tím více byl můj vlk spokojený. Skončilo to tím že ležela pod stolem který byl od sedačky metr. Pod stolem následně i usnula. Její pravidelný dech a tlukot srdce ukolébal ke spánku i mě a já se ponořil do vítané tmy.
------SHE------
Nepříjemné zavrzání dveří, pisklavé zaštěkání a nakonec tíha na mém břichu. Polekaně jsem otevřela době oči a strnula v pohybu. Skákalo po mě malinké hnědé vlče které se mě nejspíše snažilo rozpohybovat. Mohlo mu být zhruba 7 měsíců. Opatrně jsem se vyškrábala z pod stolu a lehla si na více prostorné místo. Stěně mě vesele následovalo a když jsem ulehla začalo mě vesele obskakovat. Občas mě zatahalo ze kožich při čemž jsem zadržovala bolestné zakňučení. To se mě snaží zbavit všech chlupů nebo co? Ale musím přiznat že to byla vítaná změna. Takové malinké štěně rozveselí každého. Stěně po chvilce šlo obhlídnout terén když v tom narazilo na ponožku. Alfovu ponožku. Polil mě strach. Nejspíše si ji při spánku skopl a teď ji mělo ve svých spárech štěně. Pyšně za mnou přiběhlo a já hned využila šance a pokusila se mu ji ukrást. Nechtěla jsem ji zničit, takže jsem moc nepoužívala sílu jenže to štěně to bralo jako hru a začalo s ponožkou škubat. Pořád to nechtělo pustit, byla jsem už zoufalá že to roztrhnem když se ozval smích. Vylekala jsem se a pustila ponožku, při čemž štěně začalo vesele skákat že vyhrálo.
Otočila jsem se na nositele onoho smíchu. Spokojeně se usmíval a seděl na sedačce. Alfa. My ho vzbudily. Omluvně jsem sklopila pohled. Zničily jsme mu ponožku. Já vím není to nic moc ale jak mám poznat jaký to je druh Alfy? Podle pachu šlo poznat že je na této pozici dosti dlouho. Vypadal na takových 25 jenže to byl pouhý klam na lidi.
"V pořádku maličká." Ozval se jeho hlas a následně zašustění. Zvědavě jsem se podívala co dělá. Zvedl se ze sedačky a přešel ke mě. Pohladil mě opatrně mezi ušima a odešel z místnosti.
"Kate! Máš tu Rika!" Zaslechla jsem volání. Opatrně jsem se postavila a šla směrem kterým zmizel Alfa. Ocitla jsem se na chodbě, kde se přiřítila hnědo bílá vlčice. Když mě uviděla, změnila postoj. Její oči nabraly žlutý odstín a začala se ke mě přikrčeně přibližovat. Nechápala jsem o co tady jde. Když byla úplně u mě šťouchla mě do krku. Zareagovala jsem podle pokynu mé vlčice a naklonila hlavu. Hnědo bílá vlčice, podle všeho Kate, toho využila a začala se lísat jako kočka. Převáděla na sebe můj pach. Proč?! To dělají jenom vlčice u Alfa samice. A to já nejsem! Něco mi uniká? Když konečně byla spokojená její oči nabraly zpět svou původní hnědou barvu. Odběhla do obýváků ze kterého taky vyběhla se štěnětem v tlamě.
Podívala jsem se s otazníky v očích na Alfu, který měl na tváři pyšný úsměv.
Tak a tady je 4 kapitola. Opět budu ráda za hvězdičky a vaše názory. Omlouvám se za chyby které můžete najít v každé kapitole.
Vaše Jackie.
ČTEŠ
One & Only
Fantasy"Not all those who wander are lost." -J.R.R Upozornění: kapitoly píšu a vydávám podle své nálady. Nezapomeňte prosím že píšu pro radost. Děkuji užijte si příběh.
