"Pospěš si Kat" volala na mě máma. "Joo už jdu" odpověděla jsem jí a běžela dolů ze schodů. V ruce jsem táhla velký kufr. "Kat, jedeme tam na týden, ne na měsíc" Řekla máma když si všimla velkého kufru. "Mami!" Hodila jsem kufr do auta a mohli jsme jet. Já, táta a máma jsme jeli na chatu ke které vždycky jezdíme o letních prázdninách. Táta zapnul rádio ve kterém pouštěli písničky z 90. let a tak jsem si raději nasadila sluchátka. Po tří hodinové cestě jsme konečně dojeli na místo. "Kat, běž si vybalit a dáme si oběd" řekla máma. Poslechla jsem a šla si vybalit a poté jsem šla na oběd. Když jsme dojedli zeptala jsem se: "Můžu se jít potom podívat po okolí?" "Ano, ale budeme tě tady potřebovat" Vyrazila jsem, šla jsem okolo lesa a tak jsem se tam šla mrknout. Najednou jsem na něco šlápla, odkryla jsem listí a viděla dřevěný poklop. Nadzvedla jsem ho a viděla jsem, že jsou tam schody dolů. I přes to, že jsem strašpytel šla jsem se tam podívat. Byla tam tma a nic jsem neviděla. Vyběhla jsem nahoru, zavřela poklop a utíkala k chatě. Rodiče byli asi venku a dělali něco na zahradě a tak jsem popadla baterku a utíkala z lásky k lesu. Vlezla jsem dolů a rozsvítila baterku. Ve vnitř to vypadalo jako bunkr a tak jsem to tam omrkla. Šlápla jsem na něco a tak jsem to zvedla. Byla to dřevěná maska, rozhodla jsem, že si jí vezmu a postarším rodiče, přece tady nebude nikomu chybět. Došla jsem k chatce nasadila si masku a vybafla na rodiče. "Baf" vykřikla jsem. Oba dva se lekli. "Kde jsi vzala tu masku, Kat?" Zeptal se táta. "V lese je nějaký opuštěný bunkr a tak jsem si jí vzala" Odpověděla jsem Večer: Dám si jí do pokoje na noční stolek. Řekla jsem si v hlavě. Odložila jsem si jí tam a šla na večeři. Když jsem dojedla , šla jsem spát. Nemohla jsem usnout a tak jsem jen tak koukala do zdi. Nakonec jsem usnula, ale vzbudila jsem se v 1:29 hodin a něco jsem zaslechla. Nevím proč, ale něco v mé hlavě mi říkalo ať si nasadím masku. Nasadila jsem si jí a šla jsem do kuchyně pro nůž. Ani nevím proč, ale vím, že mě k tomu něco nutilo. Vzala jsem nůž a do ruky jsem si vyřezala kříž. Nikdy bych to neudělala, ale nedalo mi to. Když jsem se ráno probudila, maska ležela opět na svém místě a tak jsem si řekla, že to byl pouze sen. Podívala jsem se na ruku a kříž tam byl, on tam byl! Polekala jsem se, ale rodičům jsem to neřekla. Ještě jsem ležela na posteli a projížděla sociální sítě, ale najednou jsem něco zaslechla. "Kat, Kat vem si masku a pojď k bunkru" Vylekala jsem se, ale něco mi řeklo ať tam jdu. Nedalo mi to a šla jsem. Vlezla jsem do bunkru s maskou na tváři. Uslyšela jsem jekot a stála jsem jako sloup, nemohla jsem se hnout. Nevěděla jsem co to bylo, ale ani jsem to vědět nechtěla. Vyhodila jsem masku a šla si lehnout, bylo mi po ovšem tom nějak divně. Probudila jsem se, měla jsem v ruce masku a nemohla jsem dýchat, na krku jsem měla otisky rukou a na břiše veliký kříž vyrytý nožem. Po pokoji jsem měla krví napsáno: MASKA! Něco spadlo na zem, byla to maska, ta maska co jsem našla. Věděla jsem, že za to může ona. Spálila jsem jí, ale najednou: "To jsi neměla dělat" ozvalo se z ohně. Lekla jsem se a zavrávorala , spadla jsem do ohně. Poslední co si pamatuji znělo: MASKA NELŽE.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Omlouvám se, že nevyšel dlouho nový příběh, ale neměla jsem čas a ani chuť. Omlouvám se za chyby ❤ Mám Vás ráda ❤
