Desconeut

Část 6 - Shromáždění

Shimaru a Raymond se připojili ke svým sourozencům doprovázeni nedočkavými pohledy. Vládce léta ještě naposledy mrkl na hlouček koček, který právě opustil a z něhož mu odpovědělo slastné vzdychání. Sauron protočil oči. Shimaru se zahihňala, otočila se ke shromážděným kočkám a začala svůj nadšený proslov. Jelikož Eliza ochladila vzduch nad hlavami shromážděných koček, její hlas se krásně nesl přes celou Louku.
„Ahoj! Ještě jednou vás tu všechny vítám! Jsme opravdu MOC rádi, že jste přišli! ..."

Položila jsem si hlavu na tlapky a snažila se vnímat ten příval slov. Vládkyně jara několikrát vyjádřila své nadšení, že jsme přišli - jako by nám snad dali na výběr -, konstatovala začátek nového roku a pokračovala nějakými řečmi o počasí, gratulacemi k nově narozeným koťatům a tak. Špicovala jsem uši, kdy přijde to důležité, kvůli čemu nás svolávají, a mezitím pomalu upadala zpět do svých myšlenek.
Vánek s mamkou se tu neobjevili - co to může znamenat? Snad nejsou... ne, nemůžou být. Jak může kočka odolat Svolávání? Třeba jen našli způsob, jak se tomu vyhnout... Možná jsou mimo dosah... Existuje takové místo vůbec? Leda za Hraničními horami. Ale co by tam dělali? V místě, kam byla zahnána všechna zlá magická stvoření? ...
Mou pozornost přitáhlo ticho. Vládkyně jara domluvila.
„Teď nadešel váš čas. Má někdo z vás nějaké otázky, nebo připomínky k dění v našem světě?" promluvila bílá kočka vedle ní, nejspíš Vládkyně zimy. Překvapeně jsem zamrkala a zvedla se na tlapky. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo pořád čekal na to důležité. „Jako vážně? Kvůli tomuhle se sem vlečeme přes půlku Údolí?" zamumlal někdo přede mnou nesouhlasně. Když se k němu však stočily povzbudivé pohledy Vládců, zmlknul a nasadil nepřítomný výraz. Kočky nejistě přešlapovaly s hlavami sklopenými k zemi, když se mýtinou rozlehl ten hlas...

„Vaše tyranie už nepotrvá dlouho..."
„Cože?" Shimaru překvapeně zamrkala a přestala se usmívat.
„Jen si to přiznejte! Jaký smysl má tohle Shromáždění? Chcete mít přehled onaší síle, co? Upevňujete nad námi svou moc, he? Už toho máme všichni tak akorát dost!"
„Odkud to přichází?" zašeptala Eliza ke své sestře. Mezitím se hlas jako hromobití nesl rozlehlým prostorem. Ze všech stran a odnikud zároveň.
„Nevím," odpověděla kočička stejně tiše a pátravě se rozhlížela po všech přítomných zrakem i svým sedmým smyslem napojeným na jemné vibrace celého světa.Kočky se taky zmateně rozhlížely a hledaly toho, kdo sebral odvahu promluvit.Ke smůle a zděšení Vládců od některých jedinců zaslechli souhlasné mumlání.
„Jsme jen vaše loutky, s jejichž životy si pohráváte! Figurky na vaší šílené šachovnici! Baví vás to? Tak si tu hru ještě užívejte, protože brzy skončí..."
Najednou se zvedl prudký vítr a na nebi se nakupila černá bouřková mračna.Kočky prskaly a s naježenou srstí se tiskly k zemi, zatímco jim nad hlavami poletovala hlína a loňské listí.
„Raymonde?"
„Tentokrát to nejsem já!"
„Ani já ne!" dodal rychle Sauron, když se Elizin mrazivý pohled přesunul na něj.
„Nemůžu to zastavit!" vykřikla Shimaru zděšeně. Všechnu svou sílu upírala nahoru k obloze a námahou jí cukaly svaly. „Elizo, udělej něco!"
Eliza zaváhala. V očích svých bratrů spatřila stejnou zoufalou bezmoc,jakou cítila hluboko uvnitř. A strach, bezmezný strach. Nic takového se ještě nikdy nestalo. Nemohlo se to stát! Kdo může mít takovou moc?
Pohlédla na Strom, který se nad nimi nehybně tyčil a snažil se tvářit, že tam není. Od něj se pomoci nedočkají.
„Elizo!" procedila její sestra skrz zaťaté zuby. Eliza k ní rychle přiběhla a podepřela jí bok.
„Raymonde, Saurone!" kocouři se trochu vzpamatovali z omámení a následovali jejího příkladu. Všichni sourozenci se přitiskli k sobě a podpořili Shimaru svou silou.
A obloha vybuchla v oslňujícím bílém světle.

=^.^=
Ano, žiji a Desconeut zatím také! Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo dokopat se k další části - však to znáte, spisovatelské okno, díra v hlavě a tak... :D Věnováno Dreamy_Drawrite za to, že mě k tomu nevědomky dokopla :)