Sebevražedný deník

den 1

Dnes je první den. První den, co jsem unesl tu dívku. Doufám, že to nebude pro ni tak frustrující, jako pro ty ostatní. Tahle je, pokud vím 4. Dnes jsem jí potkal v baru. Byla tam sama, neváhal jsem. Šel jsem přesně podle kroků, které jsem si předem připravil. Oslovil jsem jí, seznámil se. Ale jenom tolik aby mi začala aspoň trošku věřit. Aby mi dovolila doprovodit ji domů. Naštěstí byla přiopilá, takže mi práci usnadnila. V uličce za barem mám pronajatý byt. Zítra jí převezu na místo.

Alkohol mi ušetřil několik prášků na spaní, které bych do ní musel nacpat. Byla tak mimo, když jsem jí přivedl, že nerozeznala svůj byt od mého.

Jak vím že má byt? Už nějakou dobu ji sleduji. Za ty asi 3 měsíce, co jsem si ji vybral a sledoval ji, jsem zjistil vcelku podstatné informace. Třeba že nemá žádného spolubydlícího nebo přítele. Rodiče jí zemřeli. Teď má už jenom svoji želvu. Teda už nemá. Byla to dobrá polévka. Takže, od teď ji nepojí jakýkoliv živý tvor k vnějšímu světu. Nikdo to nezjistí že zmizela.

Už asi 7 den po mě pátrá policie. Protože jsem u té dívky předtím nestihl zajistit přesně tyhle podrobnosti. Ukázalo se, že ta mrška měla bývalého přítele, který ji stále chtěl. Takže jednou, když jsem šel kolem jejího domu a on se dobýval dovnitř, se to podělalo. Teď si hlídám každou zmínku o mé činnosti. Naštěstí policie neví o nic víc než na začátku, jenom to, že zmizela a že nikdo neví kde by mohla být.

Asi bych jim měl předhodit nějakého obětního beránka. Čím komplikovanější případ, tím víc času pro mě. Dal jsem jim už tolik důkazů, že by se mohli jenom rozhoupat a jít na jistotu po mém sousedovi z místa. Nebudu uvádět název nebo polohu, kdyby na tenhle deník někdo přišel byl by to veliký průser. Někdo by ho předal policii a oni by jeli za pět minut dvanáct, mě zatknout.

Za to, o co se s nimi pokouším by mě trest neminul. Tím jsem si naprosto jitý. Vím, jak dopadli jiný. Třeba Zodiak, tak ten nebyl nikdy dopaden, ale kdyby ho chytli, tak ho dost pravděpodobně zabijí na místě. V tom lepším případě bych šel na doživotí. Ale pochybuji. Už dlouho tu nebyl nikdo popraven. Možná by mě už kvůli tomu nechali na živu.

Začal jsem zkoumat jek probíhá policejní vyšetřování. Zařídil jsem si přímé spojení s vyšetřujícím. Naštěstí to vyšetřuje žena. Monika se jmenuje, ta vyšetřující. Jméno té holky zmiňovat také nechci. Nechci to nikomu usnadnit. Přemýšlel jsem o tom, že bych polici podstrčil falešný deník. Nutně se potřebuju zbavit toho souseda. Začíná něco tušit.

Nejraději bych ho použil na svůj už hodně dlouho odkládaný projekt. Ale moc dobře vím, že má obrovskou rodinu, která se u něj každou chvilku objeví. Nejde ho použít. Musím u něj udělat tajnou místnost, kam dám další dívku. Bude to tajné. Nesmí poznat, že u něj něco stavím. Už teď mám vyhlédnutou oběť přímo pro něj. A ten deník, který se chystám sepsat mu také moc nepomůže. Mám vzorek jeho písma. Tak teď stačí akorát ten text. Pořádně morbidní, nechutný, zvrácený. Až ho budu psát tak se mi u toho musí zvedat žaludek. Tak zajistím, že se z toho lidem udělá špatně.

Už teď mám skvělé nápady na ten deník. Čas od času se mi zdají neuvěřitelně zvrácené noční můry. Sepíšu je tam a zakomponuju do toho informace které jsem policii už nějakým způsobem dal. Tím potvrdím jeho vinu. Asi je to hodně nepravděpodobné, ale občas mě napadá taková vtipná myšlenka. Jak by to asi vypadalo, kdyby i ten mizerný byl vrah, únosce nebo jak se to mam pojmenovat.

Ale abych vše uvedl na pravou míru. Nejsem masochista ani nic takového. Pouze mě zajímají věci. Nejdřív jak vůbec vypadá tělo bez kůže. Jo to byl první pokus. Na ten druhý jsem si vybral něco, co není tak drastické. A po čem se nemusí tolik uklízet. To jest práh bolesti. Třetí bylo zkouška výdrže. A teď, teď sem se usmyslel, že zkusím jak dlouho vydrží mít nenávist vůči mně.