Purple Smoke

Kapitola 3

„Myslím, že tohle bude všechno," otočila jsem na Rosu sedící za pultem. Prodávala v malém obchůdku na náměstí všechno možné od jídla až po sešity.

„Jsi si jistá, Thal? Abys nezapomněla něco jako minule," pozvedla Rosa obočí a pohodila fialovými vlasy. Ty vlasy jsem nesnášela, měly stejnou barvu jako kouř.

Obrátila jsem oči v sloup. „Víš, Roso, mám nákupní seznam," zamávala jsem jí lístkem před obličejem. Pouze jsem zabručela a začala skládat nákup do tašky.

„Já jen... Víš, jak jsi na tom se svou zapomnětlivostí," podrbala se na nose s piercingem. Ona si nedá pokoj a zase to musí vytahovat.

Jednou jsem nechala celý seznam a nakoupila jsem to, co mi přišlo pod ruku, což jsem následně nechala v obchodě i se psem. Doteď mi to připomínala a smála se tomu.

„Věděla jsi, že je Tina těhotná?" vyhrkla najednou. Když jsem to zaslechla, zahořela ve mně zvědavost a nastražila jsem uši.

„S kým?" opáčila jsem.

„S tím Royem. Její rodiče s tím nesouhlasí a chtějí, aby šla na potrat, ale to by zase nepřežila ona. Chystá se s ním schovat a porodit v tajnosti."

Nechápala jsem myšlenkové pochody Tiny. Rodit někde v chatrči bych nechtěla. „Tak proč s ním neuteče? Třeba do Londýna," vypadlo ze mě.

„Vždyť nemůže. Nikomu se odtud nepodařilo utéct. Každý bloudil v lesích. Našli jejich těla."

Vytřeštila jsem oči. O tomhle mi nikdo neřekl, tak proto se před Nákazou neschovali lidé někam jinam. Co se týče drbů, Rosa věděla jako první, co se kde šustne.

„Ale," namítla jsem, „moji praprarodiče odtud odešli." Podívala jsem se do Rosiny čokoládové tváře. Vyčetla jsem z ní to, že nemohli utéct.

„Thalio, ty neznáš pravdu. Dým je dostal těsně před hranicemi. Skoro se jim to podařilo. Stalo se to v roce 1947, krátce po narození tvé babičky. Našli ji uloženou v dutině stromu.

To se prý Nákaza začala objevovat. Když byl vynalezen lék, oni se nikdy neprobrali. Zapomněli na ně," hlesla potichu.

Hrklo ve mně. Tak já mám, spíš měla praprarodiče. „Kde teď jsou? Nebo... zemřeli?" vypravila jsem ze sebe.

„V nemocnici, šla jsem se tam podívat. Zůstávají pořád ve stejné podobě, jako kdyby jen spali. Hledej je pod jménem Fairfaldovi," poradila mi se staženým obočím. „Jo, Thal, vydrž aspoň chvíli stát na místě, kruci! Slyšela jsem na radnici si povídat pár lidí."

„Tak si povídali? To je normální, ne?" pokrčila jsem rameny s nezájmem.

„To si nemyslim. Krandali něco o tom, že Londýn nás nechává napospas osudu. Prý nás chtějí odříznout od světa nějakou divnou, průhlednou kupolí od zbytku celého světa."

Zalapala jsem po dechu. „To je blbost. Na to nemají právo. Promiň, Roso, ale musím do té nemocnice. Ahoj." Popadla jsem nákup a zmizela ve dveřích.

Takže tedy dnešní slíbená druhá kapitola? Jak se vám líbila? Pomalu se začínáme dozvídat o Nákaze více. Jak si myslíte, že proběhne  Thaliino setkání s praprarodiči?

✴Peti✴

OPRAVENO: 21.04. 2019