"Kotě, ty jsi ještě krásnější než včera" plácnul mě po zadku. Jack nedá pokoj!
"Nešahej na mě!"
Jen vejdu do školy a už mi zničí náladu.
"Ale, ale.. koťátko vystrkuje drápky"
Ukázala jsem mu jen prostředníček a šla jsem dál.
Snažila jsem se být milá na všechny okolo..
"Ahoj, Harry" trochu se lekl, ale usmál se na mě, taky jsem se pousmála
"A-hoj" Harry měl skříňku naproti mě.
"Harry, co to máš na krku?" Zeptala jsem se
"T-to nic" zakryl si to rukou
"Harry. Oddělej tu ruku"
Díval se na mě, ale neoddělal ji.
"Prosím" doplnila jsem kouzelné slůvko.
Dívala jsem se mu do očí. Uhnul pohledem, nakonec ruku oddělal.
"Cucflek to není, ten bych poznala, takže kdo ti to udělal?" Měl modřinu na krku a na čelisti.
Pořád mi neodpovídal.
"Byl to Jack?" Zakroutil hlavou
"Tak kdo?"
"N-neřeš to, p-prosím"
"Dobře, jak chceš" otočila jsem se a odešla jsem na první hodinu.
Soph je pořád nemocná.
Už mě to nebaví..
Samozřejmě mám další kamarádky. Ale to jsou ty kamarádky typu- máš prachy? Budu se stebou bavit. -vypadáš dobře? Budeme se bavit.
___________________
Už jsem chtěla na oběd a jit domů..
Stála jsem v řadě na oběd.
"Mám otázku" stoupla si ke mně Taylor.
"Proč se s ním bavíš? Není oblíbený, obléká se hrozně, ručím za to, že je ještě panic. Tak proč se s ním bavíš? Je to nula"
Otočila jsem se na ni. Zahlédla jsem Harryho, byl blízko nás.
Tvářil se smutně, musel to slyšet..
"Protože je to úplně normální a milý kluk. Proč bych se s ním neměla bavit? A jestli je panic? Ani mně, ani tobě by do toho být nic nemělo" už mě to sakra nebaví.
Jen se otočila na podpatku a předběhla celou řadu na oběd.
Když už jsem měla oběd na jídelním tácku, sedla jsem si k prázdnému stolu, za chvilku si ke mně přisedlo pár lidí.
Naznačila jsem Harrymu, aby si šel sednout za mnou, ale sedl si k prázdnému stolu.
Tak jsem se zvedla, všichni na mě hodili pohled co děláš? Ještě jsi se toho jídla nedotkla
Sedla jsem si k Harrymu.
"P-proč to děláš?"
"Co máš na mysli?"
"Nikdy jsi o mě ani n-nezavadila p-pohledem a najednou se se m-mnou bavíš"
"Fakt si to myslíš? Náhodou, na těláku jsem se na tebe dívala pravidelně" mrkla jsem na něj
"P-proč?"
"Nevím, připadal jsi mi roztomilý, jak ses snažil" usmála jsem se
"Máš po škole čas?" Zeptala jsem se ho
"P-proč?"
"To je překvapení.. Máš teda čas?" Kývnul
"Dobře, tak se uvidíme ve tři hodiny v nákupáku u fontány, platí?"
"D-dobře"
Oba jsme dojedli najednou.
"Jaký máš směr?"
"Tam kam t-ty" řekl
"Jak víš, kudy chodím já?" Zeptala jsem se
"B-bydlím v tvé u-ulici" řekl
"Opravdu? Nikdy jsem si nevšimla"
"Harry?" Podíval se na mě
"Proč koktáš?"
"T-to já vždycky, k-když jsem nervózní" řekl
"A proč jsi nervózní?"
"Protože m-mluvím s tebou"
"Takže když mluvíš s holkou tak koktáš?"
"M-moc s holkama n-nemluvím"
"Počkej, zastav se, uklidni se. Řekni mi větu bez toho, abys koktal. Jen se na mě podívej a řekni první co tě napadne"
"Jsi krásná" hned jak to řekl, tak se plácl po čele a nabral červenou barvu.
"To tě napadlo jako první?" Zasmála jsem se
"První mě napadlo, že máš nádherné oči, ale to bylo moc dlouhé"
"Když se na mě nedíváš, tak nekoktáš"
"Nevím, č-čím to je"
"Nevadí, na tom zapracujeme"
"Můžu mít otázku? Klidně neodpovídej, jestli nechceš" kývnul
"Měl jsi někdy holku?"
"Ne.."
"Aha.. no, tak platí ten dnešek v tom centru?"
Kývnul "K-když-"
"Uklidni se a řekni to v klidu, klidně se na mě nedívej, ale nebuď nervózní"
"Když bydlíme blízko, tak bychom tam mohli jít spolu.. mohli bychom tam jet i autem" řekl to pomalu
"To bychom mohli" usmála jsem se
"Dobře, ve tři tě vyzvednu tady..?" usmál se, mluvil sice pomalu, ale za to nekoktal.
"Budu čekat" usmála jsem se
"Ahoj" "ahoj, Harry"
