Samota

82 4 0
                                    

Často se tak cítím. Vždy když pomyslím na to že, jsem sama a že mě nikdo nepotřebuje, není o mě zájem, nikomu na mě nezáleží, všem jsem jedno!

Rozhodla jsem se to pro jednou ukončit! Rozhodla jsem se že se nebudu ohlížet na smutek jiných. Budu se chovat tak jak se ostatní chovají ke mě! Budu bezohledná!

Tenhle způsob života mě nebaví. Jediná Ellen ví, o čem mluvím. Ona jediná ví co je doopravdy smutek. Jejímu synovi rozsekal mixér ruku její syn následně vykrvácel! Já jejího syna znala jen od pohledu takže, mi to bylo jedno. Žádný soucit.

Byla noc. Všichni normální lidé spali. Já normální nejsem. To jsem slýchala na v obchodech na vesnici kde, jsem bydlela, sousedi si to mezi sebou šuškali už jak dlouho. Slýchat takové věci o sobě je dost srdce rvoucí. Rozhodla jsem se tedy že to ukončím! V noci jsem se zvedla z postele a šla do sklepa v mém domě pušku. Vystoupala jsem druhé patro schodů a otevřelo a dveře do pokoje mé pětileté dcery. Stála jsem ve futrech dveří a z té vzdálenosti svojí dceru střelila přímo mezi oči. Její plyšový medvídek upadl na zem jak Evelin povolila ruku. Následně jsem zamířila do ložnice k manželovi. Bum.

Složila jsem se k zemi. Nepochopitelně jsem se začala smát...





Chtěla jsem vám poděkovat za 1K přečtení! Jste super!

Děkuju. Často mě napadají příběhy bez začátku a bez konce, takže kdyby jste měli zájem tak bych byla ráda kdyby jste mi to dali vědět. Děkuju.

Krátké "hororové" příběhyKde žijí příběhy. Začni objevovat