,,Cože mám? Dostavit se do kanceláře ředitele? A na Athelinovu porosbu?"
,,Už to tak vypadá. Zvládneš všechny ty dveře?"
,,Nevím, asi ne."
,,Ale já s tebou jít nemůžu."
,,Ale jo, tak já to nějak zvládnu. Musí být ten vtip s tim králíkem přesně, jako slovo od slova?"
,,Ne, to může být jakýkoliv vtip. Hodně štěstí."usmála se Tersha,
,,Tobě taky. Ahoj, odpoledne."
,,Ahoj."
Tarsha vešla do kruhové místnosti a odklopila poklop, který se maskoval za obyčejnou dlaždici.
,,Pa."houkla a bez dalších zbytečných slov zmizela pod poklopem.
,,Kde jste byla slečno?"uvítal ji ředitel, svou rychlou mluvou, stál před prvními dřevěnými dveřmi a jeho tvář nyní neskýtala žádné emoce.
,,Dobrý den, omlouvám se, ale to je na delší povídání."
,,Není přebytečný čas na výmluvy."a tenhle ředitel rozhodně časem neplýtval, čapl Tarshu za ruku a v tu ránu jako kdyby se stěny kolem nich rozplynuly již letěli mezi kopečky mraků v ospalém ranním ruchu.
,,Dobrýý deen, paane řřřřediteli."
Tarsha se polekala, ale nedala to najevo, Mionpsyli to jistě zamýšlel aby tak aby se lekla. Vzpomněla si na Deniese a podívala se ne Mionpsyliho, jako na poblitý cár hlavně páchnoucího hadru.
,,Co chcete vy kryso!"rozkřikl se ředitel Naxtex a Tarsha překvapeně sledovala, jak jeho kamenná tvář v přelomu vteřiny zrudla a vystoupala z bodu otupělosti na bodu nejvyššího odporu, znechucení a dopálení.
Najednou to s nimi ve vzduchu prudce trhlo a oni se řítili úchvatnou rychlostí vpřed, nechávajíc ohavného hadího muže za sebou.
,,Vy asi nemáte Mionpsyliho v lásce, co?!"snažila se Tarsha překřičet vítr a Naxtex ji zřejmě slyšel, protože odpověděl,
,,Na hloupé otázky netřeba odpověď! Ale myslím, že jste na tolik bystrá, abyste si vyvodila odpověď!"
,,Ne..."
,,Výborně, můžete si začít přezdívat detektivka, detektivka Sheillová nezní vůbec špatně." Naxtexovu splašenost zřejmě uklidnilo, že se mohl naštvat a seřvat Mionpsyliho a začal žvatlat nějaké filozofické a na nejvýš nudné myšlenky.
Od ukousání nudou Tarshu zachránil jen fakt, že brzy dorazili na rozcestí a z rozcestí do Athelinovi pracovny.
,,Jsem rád, že bylo mé prosbě vyhověno. Slavné nadání Naxtexi."pronesl Athelin dunivým hlasem, aniž by pozvedl hlavu, či pokýval. Neznělo to příliš přátelsky, vlastně vůbec, nabyl to onen přátelský muž z jejího snu, ale spíš Athelin, který ji před nějakou dobou vytrhl ze spárů Mionpsyliho a předal do spárů Yovnr.
,,Slavné nadání ó mocný Stromový králi."vyrušil její myšlenky Naxtexův hlas.
,,Tarsho, teď spolu proberme důležité věci. Tvá sestra mě informovala pomocí mysli, že na školu, na kterou jsi chodila, chodil i jistý Henfr Džuisne a jeho matka Gineir Džuisne, tam byla na pozici učitelky. Jeho otec Karlés Sheill byl kouzelník, který se rozhodl... nevyrušujte mě, ano má vaše jméno... že bude žít mezi magicky nenadanými, tam se kvůli penězům oženil za 15. letou slečnu Nomiru (po svatbě Sheill), která se brzy stala vaší matkou, dokonce se nám podařilo najít její zápisky, kde píše cituji:
Terezce se vyklubal první zub a Marii se již prořezává, jsou to ty nejhezčí mimika, které se kdy komu narodili, mají krásná veliká černá očka, kterými se snaží objevit každý milimetr planety, až budou větší nastěhujeme se i s Karlésem (nejlepším otcem na světě) do našeho domu přímo ve středu Brytnicku a naučíme je kouzlit, budou to nejhezčí a nejšikovnější kouzelnice celého vesmíru, vždyť Terezka už umí bez pomoci nůžek vyrobit z papíru živého ptáčka, Marie na to sice zatím nepřišla, ale stačí jen objevit něco co jí přijde zajímavé a bude to.
Tyto zápisky mladé Sheill se nám podařilo získat teprve před nedávnem, jinak byste se asi jmenovaly Marie a Tereza (u Tershi jsme se docela strefili). Z nich také vyplývá to, že u o minutu starší Tershi/Terezi se kouzelné schopnosti projevily dřív a že mladá Sheill (jejíž křestní jméno je neznámo) svému manželovi Karlésovi bezmezně důvěřovala. Nicméně pak jsou tu takové nepotřebné poznámečky a tady to zase začíná býti zajímavé, cituji:
Co se týče Mariiny magie stále nic a Karlés se o tom se mnou nechce bavit, poslední dobou se se mnou nechce bavit o ničem, nikdy. Neustále se hádáme, do práce odchází o půlnoci a někdy se vrátí až několik dní po tom, co odejde a když se vrátí je opilý, najedený, umytý a náramně veselý (ovšem né na mě a na dcery). Dokonce se vůbec nechová jako otec, nejezdí s kočárkem, odmítá holky krmit.
Dnes jsem se dozvěděla od sousedky, že jí Karlés tvrdil, že jsme se rozešli a že Terezka a Marie že nejsou naše, takže už zapírá i vlastní děti. Večer jsme se pohádali a on při tom roztřískal polovinu kuchyně a pak odešel.
Abych vám objasnil, co se stalo, Karlés šel za Džuisne a opil se. Zapálil požár vědomě, když jste tam byli. Pak tu mám další poznámky, cituji:
Včera se mi zdál hrozný sen, vešla jsem do dětského pokojíku, abych utišila svá roztomilá dvojčátka, která plakala, ale co jsem uviděla mi málem zastavilo srdce, polovina místnosti hořela a kolíbku už začínaly olizovat plameny, chytla jsem své děti do náruče a utíkala k východu, ale hned na schodech mě zastavily plameny větší než já. Otevřela jsem okno, okap byl blízko, ale slézt s dětmi jsem nemohla, byly jen dvě možnosti, buď se zachráním a ona ta má milovaná batolata zahynou nebo zemřeme všichni. Ani na okamžik jsem nezaváhala..."
,,Dost! Už dost."
,,Nevážíte si informací, které jsem pro vás nasbíral, informací, které jsou potřebné pro pochopení vaší minulosti?!"
,,Vážím, jsou moc zajímavé, ale nepotřebuji dopodrobna popisovat smrt své matky! Chováte se jako kus zkály, jste bezcitný!"
,,Uklidněte se Sheill! Nepotřebuji slyšet nadávky z vaší nevymáchané huby!"
Náhle k nim přiletěl motýl, obletěl několikrát kolem Athelinovy hlavy a změnil se na plastická, třírozměrná písmena:
ÚTOK NA ŠKOLU V OKRSKU 5,03! S OKAMŽITĚ AŤ SE DOSTAVÍ VŠECHNY KOPIE!
,,Útok na školu! Zůstanete tady Sheill!"zahřměl Athelin,
,,Kopie?"podivila se Tarsha a pohotově a nenápadně se Athelina chytla, asi neměl moc dobrý cit v kůře, protože si toho nevšiml.
Za chvíli přistáli a Tarsha s hrůzou sledovala rozvaliny, které se rozprostíraly kolem. Když pořádně rozhlédla došlo jí, že škola z okrsku 5,03 je škola ředitele Naxtexe, do které chodí. Všude létaly kousky knih ze střechy a opodál dřevěné dveře plyvaly šipky.
,,TERSHO!"zvolala nešťastně a rozběhla se ji hledat, cestou vrážela do hloučků Athelinů, kteří se snažili záhadu rozřešit. Pak se náhle propadla do sklepa a spadla na tělo nějakého muže.
,,Pane? Promiňte já nechtěla. Je vám něco?"
,,Jsem hrdý." , zasýpal a děsivě se zasmál, ,,Komu se povede mít za syna několika násobného vraha? Mně! Já slíbil Narie Nomire a svým dětem pomstu! A zabil jsem Narieu i jedno z těch nechutných ušmudlaných děcek: Terezu a můj syn, můj syn za mě dokončil dílo, zabil mou druhou ženu a druhou dceru já na něj jsem hrdý!"
,,Karlési Sheill! Tvé dcery žijí! Já jsem Marie, kde je Te... Tereza?"
,,Ty jsi Marie? Ta co chodila s Henfremdo školy?"
,,Kde je Tereza?"
,,Ty špíno!", Karlés se potácivě zvedl a v ruce se mu zhmotnil nůž,
,,Zapálil jsi náš dům ty vrahu!"
,,Chceš vidět sestru Sheill?", ozval se těsně za ní nepřímný hlas jejího nevlastního bratra, který se za ní přikradl jako stín, ,,Tak tady je!"
Tarshe se k nohám skácelo bezvládné Tershino tělo.
,,Né!"vykřikla a aniž by si uvědomila co dělá podtrhla Henfrovi nohy, klekla si a objela své dvojče.
