Rodinné Vazby [CZ překlad]

5. Jak roky jdou

2582 slov 

Uplynuly už čtyři roky ode dne, kdy Brumbál poprvé daroval svoji důvěru Severusovi. Měsíc po měsíci bylo jasnější, že víc než příležitostnou potřebou je nutností, aby mladší z Potterových dvojčat trávilo čas pod ochranou Mistra lektvarů vždycky, když jeho rodiče opět začali věnovat více času Adrianově tréninku. Samozřejmě to ale neznamenalo, že Harryho jeho rodina neměla ráda; žádný takový důvod pro to nebyl. Byly však jiné.

Za prvé šlo o návštěvy mnoha expertů; Potterovi spolu se vzteklým psiskem a starajícím se vlkodlakem cestovali do všech koutů světa, aby našli vysvětlení pro Adrianovo vítězství nad Pánem zla. Testy byly bezvýsledné, jak Severus s Albusem předpovídali. Ano, prokázalo se, že, Adrian má velký potenciál, nemá v sobě však ani náznak něčeho opravdu nevídaného.
Jak ředitel během let znova a znova opakoval, bylo by velkým překvapením, kdyby něco takového našli; Voldemort byl poražen za specifických okolností, které vyžadovaly obrovské množství náhodné magie. Byla to věc přežití a nešlo to tedy zopakovat.

A potom přišly záchvaty náhodné magie. Když mu bylo šest a půl, zastavil Adrian svoji hračku, když padala dolů ze schodů a přivolal si ji zpět k sobě. To vyvolalo velký rozruch a bylo rozhodnuto, že podle plánu Adrian začne s magickým tréninkem, jakmile dosáhne sedmi let. Tak se taky stalo, a zatímco v srpnu trénovali Potterovi s Adrianem ve Walesu, Harry zůstal se Severusem, jako obvykle.

Byla to docela zajímavá konfrontace, když jednou James Potter konečně zjistil, s kým jeho syn strávil první měsíc, zatímco byla rodina v Istanbulu. Brumbál zasáhl dřív, než to skončilo opravdu ošklivě; bylo to po tom, co Sirius přišel s nápadem nechat Harry na nějaký čas u tety a strýce Dursleyovými, kdy si Lily dupla a Severus přísahal, že by za Harryho položil život. Až potom James konečně svolil. Samozřejmě až poté, co se ujistil, že Severusův dům je opravdu víc než dostatečně prostorný a po jeho soukromém rozhovoru s Brumbálem. Až pak zdráhavě svolil, že když to bude potřeba, Severus může na Harryho dohlížet.

Severus uhnul pohledem od Harryho, který měl na starosti hlídat vařící se lektvar, usmál se a znovu se začetl do výtisku Denního věštce. Život mladého profesora se drasticky změnil poté, co mu do něj vstoupil Harry. Zatímco ve škole byl pořád stejný – upjatý a vždy děsící svoje studenty – a stále dostával od Madam Pomfreyové vynadáno, jak strašně je vyhublý, vnitřně se konečně začal uzdravovat. S každým úsměvem, který mu Harry věnoval, ztratil kámen na jeho srdci něco ze své hmotnosti, a on se tak po velice dlouhé době cítil opravdu šťastný.

Harry ho neustále něčím překvapoval a on byl vděčný za každý okamžik, který spolu mohli strávit; jeho úsměv se rozšířil při pomyšlení, že těch okamžiků teď bude přibývat. Pocítil však také osten viny - věděl, že Harrymu tak budou víc chybět jeho rodiče - ale neudržel ho dlouho vzhledem k radosti, kterou měl ze života, jenž letos započne. Bylo rozhodnuto, že Harry s ním zůstane přes léto, zatímco Adrian bude trénovat, ale to neměl být hlavní rozdíl oproti předchozím čtyřem rokům. Ten měl teprve následovat.

Harry teď s profesorem lektvarů stráví mnohem víc dní. Každé pondělí, úterý, pátek a celé víkendy bude Adrian podstupovat trénink se svými rodiči a vybranými členy bradavického profesorského sboru, aby začal co nejdříve využívat schopnosti, které může na poli magie mít. To znamenalo, že Harry stráví tyto dny se Severusem v Bradavicích a jen na noc se vrátí do Potter Manor. Severus měl pocit, že si ani nemůže přát víc.

„Lektvar vypadá hotově, Seve," konstatoval Harry, když se s úsměvem otočil na mladého muže. Vždycky mu říkal Seve, což vyvolávalo úsměv i na tváři profesora.