Rodinné Vazby [CZ překlad]

7. Hůlka na míru

3235 slov 

Druhý den ráno přišel úsvit dřív, než se nadáli. Severus se vzdorovitě snažil ignorovat první paprsky vycházejícího slunce. Profesor, neprofesor, je přece srpen, zatraceně! Se zasténáním zabořil hlavu do polštářů, rozhodnutý spát ještě aspoň hodinu. Minulou noc měl opravdu neuvěřitelný sen zahrnující Merlina a Harryho a jejich společnou konverzaci o Harrym jako Chlapci, který přežil. Rozhovor v knihovně vytvořené v jeho mysli. To všechno poté, co na ně Merlin seslal kouzlo z obvykle prázdného obrazu v jeho kanceláři. Zamručel nad svou představivostí. Není divu, že ho hlava bolí, jako by do ní kopl rozzuřený hipogryf.

Potom ho v tom snu Harry nazval tátou, což bylo něco, co Severusovi stálo za všechny bolesti hlavy na světě. To samozřejmě jen utvrzovalo fakt, že by měl více spát a méně snít, ale...

„Seve, Seve, Seve!" Něco malého a hyperaktivního začalo vesele bouchat do jeho postele, napůl mu způsobujíc infarkt.

„Vstávej, Seve!" To něco - co se po prozkoumání očima těžkýma jak z olova ukázalo být Harrym – tlouklo do postele víc a víc, ve snaze ho probudit.

„U Merlinových vousů, Harry!" zasténal Severus a opět schoval hlavu pod polštář. Ještě předtím pohledem zachytil čas na hodinách na nočním stolku. Bylo sotva půl sedmé.

„Ani slunce ještě není vzhůru, měj slitování, dítě."

„Ale Merlin říkal, že bych měl dostat svoji hůlku a ty jsi mi slíbil, že to bude dneska! No tak, Seve. Slíbil jsi mi to!" Merlin řekl co? Jak ví Harry o jeho snu? U skřetího zlata!

Severus s náhlým trhnutím vyskočil z postele, oči široce otevřené a s rozcuchanými vlasy. Takže to byla pravda, divil se a pohledem se zastavil u Harryho.

„Tvoji hůlku?" Severus se snažil zjistit, jestli opravdu slyšel správně.

„Ano, řekl jsi, že půjdeme dneska. Stále tě bolí hlava? Promiň za to bouchání do postele. Mám ti přinést čaj?" vyhrkl Harry jedním dechem a přinutil tak Severuse se dokonce usmát.

„Slíbil jsem to, že?" zeptal se znovu Severus a protřel si oči. Poslední ověření nemůže být na škodu.

„Co dneska dělá tvoje značka?" zeptal se a napůl očekával, že se na něj Harry podívá, jako by se zbláznil.

„Je stejná jako včera, podívej," prohlásil a ukázal část znaku viditelnou nad kalhotami. Už to déle nešlo popírat a Severus si vzpomněl na vše ze včerejšího snu, lépe řečeno na vše ze včerejší události.

„Dobře, půjdeme," svolil nakonec a vzdal se svému osudu. Takže... včera potkal Merlina, zjistil, že je součástí proroctví o Harrym, který porazil Temného pána. Teď ho měl v tajnosti trénovat, zatímco Potterovi a zbytek kouzelnické komunity na světě věří, že jeho bratr je Chlapec, který přežil. A on s tím souhlasil, proč vlastně?

Protože se na něj zase podíval tím svým pohledem. Jasně a taky proto, že si Merlin myslel, že je to skvělý nápad. Jo, a taky o tom mluvilo starodávné proroctví vyslovené nikým jiným než Morganou Le Fay, Merlinovou ženou.

Jeho život se prostě zkomplikoval poté, co do něj vstoupil Harry. A on se nemohl vydat žádnou jinou cestou.

„Pojď, přijdeme pozdě," vykřikl chlapec, vyskočil z postele a rovnou se hnal ke schodům.

„Zpomal, Harry. Zaprvé, je nebezpečné utíkat ze schodů a zadruhé, obchody na Příčné ulici otvírají v sedm. Přijdeme akorát," otočil se, aby se ještě jednou podíval na svůj budík. „Je to až za 35 minut."