Lily: Královna Narnie

1. část

Byla noc. Všude ani hlásek. Bylo slyšet jen šumění listí, které se ohýbalo pod jemným letním vánkem. Lily se právě vracela z cesty po lese, kde se potkala s kentaury. Na zádech měla pouzdro se šípy a v ruce držela luk. Byl to luk kentauří výroby. Byl udělaný z lipového dřeva a na něm byl vyrytý lev, který byl symbolem Narnie. Byl to Aslan. Kolem pasu měla kožený opasek, na kterém měla pochvu s mečem a dva nože pro výjimečné případy. Měla oblečené: hnědou koženou vestu, pod tím černé větší triko, černé kožené kalhoty a vysoké černé boty. Dlouhé hnědé vlasy měla zapletené do copu. Byla mladá (bylo ji 15), ale přece jenom vypadala vyspělejší, moudřejší a silnější, jak na svůj věk. Přece jenom ji od malička vychovávali Narniene.

Najednou uslyšela dupot koně. Přibližoval se k ní s velikou rychlostí. Jen tak tak se mu vyhnula. Běžel směrem od domu Nikabrika, Dýnila a Lanýžníka. Nelíbilo se ji to. Cítila strach a paniku. Rychle se rozběhla tím směrem. Měla silné nohy z častých výprav po Narnii. Běžela jak nejrychleji jen mohla. Už byla blízko. Uslyšla stádo koní, ale ti nejeli naproti ní. Jeli na hrad. Přiběhla k domu jejich přátel. Nikdo tam nebyl. Nechtěla je vyrušovat, a proto se vydala směrem na hrad.
Narazila na stopy. Bylo tady stádo telmarských koní a stopy.... trpaslíka. Sledovala je. Stopy byly zatočené v různých spiralách. Bojovali! Najednou stopy skončily a dál už byly jenom stopy koní, které vedly přímo na hrad. Rozběhla se směrem k pevnosti. Vzali trpaslíka (nejspíš Dýnila nebo Nikabrika) a zavezli ho na hrad. Musela s tím něco udělat. Dorazila až k padacímu mostu. Dál už nemohla, jelikož ji byl život milý. Zalezla do křoví a poslouchala tupot kopyt a hlasy jezdců, které se pomalu vytrácaly v dáli. Usnula.
                         ***
Probudila se před polednem. Spala dlouho, protože ta noční výprava ji unavila. Vyhlídla zza zeleného keře a nikoho neviděla. Vylezla z úkrytu a obhlédla cestu, jestli tady nejsou nějaké nové stopy. Nic. Ještě ho nešli popravit. Telmarové mají své místo na popravy narnianů (moc jich není, jelikož žáden narnian se tak lehce nedá chytit). Je to jezero nedaleko od zříceniny Ker Paravelu. Věděla, že se tam určitě kolem poledne vypraví s trpaslíkem, a proto se vydala na cestu k jezeru, aby tam byla s předstihem.
                           ***
Schovala se mezi stromy na břehu jezera, blízko pláže. V ruce měla připravený luk a šíp už byl připravený na tětivě. Čekala až uvidí loď.
Byla tu. Uvnitř seděli dva vojáci a svázaný Dýnil. Jeden vesloval a pořád se díval na trpaslíka, druhý se rozhlížel po okolí a v rukou držel kuši. První něco řekl a ten druhý přikývl. Zastavili loď, zvedli Dýnila a chystali se ho hodit do vody, když tu najednou na pláži se objevili 4 lidé- 2 dívky a 2 chlapci.

"Pusťte ho!" zařvala starší z dívek a vytáhla luk a šípy. Telmarové se na ní podívali, byla to dobrá chvíle na to, aby naše hrdinka zaútočila. Naše dívka rychle zamířila na jednoho Telmara a vystřelila. Ten spadl do vody mrtvý a ihned ho následoval druhý, ale i Dýnil. Stáhli ho s sebou. Kluci, kteří byli na pláži rychle skočili do vody a plavali pro trpaslíka. Dívka nevěděla sice, kdo jsou ti Dýnilovi zachránci, ale usoudila, že jsou dobří. Rychle se proplížila podél břehu na pláž, zatím co chlapci vytáhli jejího přítele z jezera. Byli k ní otočení zády a ta nejmladší si klekla k trpaslíkovi, aby ho rozvázala.
Prohlédla si ty lidi. Nejstarší kluk měl špinavé blond vlasy a tmavě zelené oči, mladší z chlapců měl tmavé vlasy a tmavě hnědé oči. Oba byli urostlí a měli kolem pasu opasek s mečem, na kterým byl lev. Podobný jako měla ona. Starší z dívek měla hnědé vlasy a světlé hnědé oči na zádech měla pouzdro s šípy a v ruce držela luk. Nejmladší z nich byla dívka, která byla přesnou kopíi starší dívky, jenže neměla ani meč ani luk, měla pouze maly nožík a lahvičku s jakýmsi lektvarem. Nejspíš to byli sourozenci.
Ten vzhled a ty zbraně ji byly nějak povědomé. Ne. To nemůže být pravda. Velcí panovníci opustili Narnii před mnoha lety.

"Pusťte ho? Nic lepšího tě nenapadlo?" zeptal se otráveně Dýnil.

"Prosté děkuju by stačilo." odvětila dívka s lukem. Mezitím si trpaslík všiml naší hrdinky a hluboce se jí uklonil. Všichni se na ní otočili a byli překvapení, že tam je a nechápali, proč se jí ten rudý trpaslík klání.

"Jsem Lily. Ochránkyně Narnie a vůdkyně Narnianů. A kdo jste vy?" řekla rázně a přistoupila k nim. Čtyřka sourozenců si vyměnila pohledy. Pak k Lily přistoupil blondýn s vytaženou rukou a představil se:

"Král Petr. Petr Velký."

"Přezdívku jsi mohl vynechat." upozornila ho ta starší a on ustoupil.

"Ne, v pořádku. Moc mě těší." řekla naše hrdinka s úsměvem a Dýnil se začal hlasitě smát. Lily se taky usmívala. Sourozenci si opět vyměnili nechápavé pohledy.

"Ne." začal Dýnil, který se konečně uklidnil "Vážně? To jste vy? Pradávní vládci Narnie?" Prohlédl si jejich tváře, ze kterých se dálo vyčíst, že to myslí vážně.

"Jestli nám nevěříte, můžete nás vyzkoušet." řekl Petr a vytáhl k Dýnilovi svůj meč.

"Hochu. S tebou bych nechtěl bojovat." řekl trpaslík, při čem si prohlížel nejstaršího z sourozenců od hlavy až k patě.

"Se mnou ne, s ním." řekl Petr a ukázal na svého mladšího bratra, který si vyndal meč z pochvy. Lily se podívala nejdřív na Dýnila a pak na chlapce, který byl asi od ní starší. Rukou zabloudila ke svému meči a vyjala ho z pochvy. Nechtěla přijít o tento souboj, hlavně jestli to je opravdu král Edmund.

"Dýnile, určitě se necítiš ještě nejlépe" obrátila se Lily k příteli a také učiteli "a mou povinnosti je chránit Narniany, a proto budu bojovat já."

"Ale..." namítal trpaslík, ale ona ho neposlouchala a už stála před Edmundem s vytaseným mečem.
Podívala se mu do očí. Nebyl dvakrát nadšen, že musí bojovat s dívkou, ale přijal to. Udeřili.