The Youtube Crush FF/CZ

•13•

Vstávám.Nečekaně hele.Chybí mi to ranní buzení Belly.Včera večer si pro ni přijeli zpět,ale já už prý spala,tak mě nechtěli budit.Nevím jestli mám být ráda,nebo se zlobit,ale přece jen když si chce člověk odpočinout,tak si musí odpočinout od všeho a nemyslet vůbec na nic.Zkrátka si vyčistit hlavu,jestli víte co tím myslím.Určitě vypadám strašně,ale máma s tátou jeli za nějakými starými přáteli,takže tady nikdo nebude.A jak říkám,vůbec nejdu do koupelny ale beru si mobil a jdu dolů přes obývák do kuchyně.Opět čaj a jogurt s müsli.Jak jinak.Koukám se do mobilu a jím.To je asi vrchol toho všeho,co vše zvládám dělat po ránu.

Dneska se zatraceně nudím,ale lepší než se učit nebo něco takovýho.Asi napíšu Lil,dlouho jsme se neviděly a doufám že na mě nebude naštvaná.

J-Ahoj,musíme dnes někam zajít a pokecat :)

L-Na tohle jsem čekala!!Jedem nakupovat,za deset minut na ulici :)

No tak to teda musela čekat fakt dlouho,už si představuju jak sedí u toho mobilu a pořád na něj čumí a pak cinkne.Haha.Ta představa mě fakt rozesmála.Většinou chodíme s Lil do stejných obchodů,ale ona jde úplně na opačnou stranu a když máme vybráno dojdeme za tou druhou a jdeme zkoušet do kabinek.V ostatních věcech Lilu chápu,ale v tomhle opravdu ne.Nedá si na sebe nic,co by vám odkrývalo ,,až moc,, kůže.Takže u ní jsou to vždy nějaký dlouhý tepláky a mikina.A já?Já volím džínové kraťasy a klidně i krátké tričko nebo croptop,nepřijde mi na tom nic špátného.Možná by mi i prišlo,ale já zas tak neřeším co si o mě lidi myslí,to Lily je furt,,co to máš na sobě,co si o tobě asi pomyslí??"já taková nejsem,a věřte,že když na to tak nemyslíte je vám líp.Dnes si na sebe beru džínové roztrhané kraťasy a volné tílko s černým cardiganem,přeci jen může třeba začít pršet.

Vak už mě tak nějak omrzel,tak beru mojí malou kabelku,do které se vždycky vešlo to,co jsem v danou chvíli potřebovala.S balením se nezdržuju,mobil,klíče,peněženka,nějaká ta rtěnka a powerbanka s kabelem.Kdybych potřebovala třeba pití,budu mít možnost si ho koupit.Kontroluji čas:11:23.Hmm,to mám jěště čtyři minuty,píšu tedy mamce krátkou sms s informací,kam jdu a kdy se vrátím.

J-Ahoj mami,jdu s Lily nakupovat,vrátím se asi za čtyři hodiny.

Někdo by si možná řekl,že čtyři hodiny jen nakupovat je nuda...Ale když jste tam s kamarádkou,která vás ještě rozesmívá tak to uteče,ani nevíte jak.

M-Dobře,užijte si to.

Z telefonu sice nepoznám,jak se mamka cítí,ale přísahám,že se teď usmála.Neprojevuje své city mluvením nebo tak,ale to,ze nad něčím přemýšlí,poznám jen já.Nevím jak,ani proč a prostě to tak je,a já zatím neměla čas si nějak prověřit,proč to tak je.Když nad tím tak přemýšlím,celkem by mě to opravdu zajímalo,ale to necháme na potom.Obouvám si lehoučké plátěné tenisky a zamykám dům.Jdu rovnou na chodník cestou k Lily domu.Vždy,když kolem něj procházím se mi zvedne nálada,je takový veselý a....a jiný.Nevím proč mě to teď napadlo.Nechtěla jsem si to připomínat,ale teď už se to stalo a je to součástí mého života.Tenkrát,když jsem běžela z autobusové zastávky vnímala jsem jen okolí a déšť,jak je možné,že ani tento dům mi nenahodil dobrou náladu a jinak ano?Nevím,je to zvláštní,ale spouta neřešitelných věcí je zvláštních.

Občas si i docela říkám,jak je možné že dokážu věřit Lily a Samovi ne.Ona už mi jednou přece řekla něco,co mě ranilo a pak jsme se musely dlouho dávat dohromady a všechno to zase urovnat.To já jsem Sama předtím nechtěla vidět,to já jsem byla ta,co ho opustila a utekla od něj bez jediného slova.To já mu na sebe ani nenechala kontakt,to já jsem se mu vyhýbala.Já to všechno pokazila,a nikdy už to nebude takové,jaké to bývalo dřív.Nějak často mám takový negativní myšlení,ale já si to zasloužím,je to jen moje zásluha.Jak se asi může cítit on?Třeba mě měl rád už před dvěma roky a já mu zlomila srdce.Nevím jaké to je,ještě nikdo mi nezlomil srdce,ale určitě to není horší pocit,než když to srdce dotyčnému zlomíte vy.Musí se cítit strašně,ale pořád mi dává šanci,pořad ve mě věří...Ale co když se mnou něco udělá strach a udělám to samé jako před dvěma roky?Obdivuju ho.Málo lidí tohle všechno dokáže.

Lily mi zamává před obličejem:,,Haloooo".Jen mrknu,a než se naděju ocitnu se v jejím objetí.,,A-hoj"vydám ze sebe.,,No,ahoj,si v pohodě"?,,Co?Já?Jasně.",,O tom si ještě pak promluvíme.,,Po nákupech.,,Počkat,jak po nákupech?",,Brnkla mi tvoje mamka a říkala,že se bojí co se stane,že se chováš nějak divně,takže počítej s tím,že mi to budeš vysvětlovat".,,No jasně že budu!"Uchechtla jsem se a znovu jsem ji objala.Tohle mi chybělo,i když objímat se s kamarádkou je trochu jiné než se objímat s klukem.Vyrazily jsme na bus.

Ve velkém nákupním centru jsme brouzdaly asi dvě hodiny a z obchodů jsme si odnesly jen pár tašek s novými věcmi.,,Nepůjdem už konečně do New Yorkeru?":optám se znuděně.,,Tak jo".:Hvízdne Lila.No to se lehce říká,ale New Yorker je přes celou pasáž až na druhé straně centra.Zabere to tak deset minut,ale co,stojí to za to?Stojí,tak proč ne.Jdeme,a když už jsme skoro tam vrazí do mě nějaká hubená blondýna.,,Co děláš"!:Zařve.,,To ty si do mě vrazila!!!Dávej si pozor na cestu!!!":vykřiknu celá naštvaná.Mohlo to být něco jako můj rage ve videu,když mě zabijí v nějaké blbé hře,ale tady už nejde jen o hru.Koukaly jsme si navzájem do očí.Měla vyděšený výraz,asi bych na ní ještě něco křikla,ale to by mě nemohla Lil silou otočit a táhnout do New Yorkeru.Nezastavovala,táhla mě rovnou do zadu k regálům drahých šatů,u kterých nikdo nebyl.,,Poznala tě".Řekla nečitelně.,,Byl to jeden člověk,jeden člověk z tisíců."

,,Ale co když to třeba natáčela,nebo co já vím!"Nechápu proč se stresuje zrovna ona,o ní tu přece nejde,ale je pravda že na mě ten stres dolehne až někdy za pár dnů,bývá to tak už delší dobu.,,Hele,uklidni se,o nic nešlo,jen nevím co se to se mnou děje a proč jsem na ni takhle vyjela".,,Dobře,nechme toho,ale ty mi fakt večer řekneš co se děje".Kývnu.Jasně,to já kdybych věděla...Vybraly jsme si ještě pár věcí a ty jsme zaplatily.Po tom nechtěném incidentu jsme se rozhodly,že už asi půjdeme domů.Šly jsme teda na zastávku,a pro naše štěstí zrovna přijel autobus,který míří na naší zastávku.Je jasné,že jsme nastoupily,nebudeme přece čekat na další,když tenhle bus nás domů odveze také.

Odemkla jsem dveře a obě jsme spolu třískly na gauč.Chvíli jsme tam tak tiše ležely a koukaly se do mobilu ale pak vystřelila z pohovky jak neřízená střela.,,Mám nápad!",,Hmm"Pokynu jí znuděně,aby mluvila.,,Půjdeme na párty"!,,Cože?":zatvářila jsem se znechuceně.,,Alé,noták,bude to zábava,byla si někdy vůbec na nějaký párty?,,Jasně že jo,ale nebyl tam alkohol..":sklopím hlavu ,,a mamka by mě tam nepustila".,,To už zařídím".Je pravda,že mamka Lil věří a asi by mě i pustila,pod podmínkou že nebudu pít.,,A navíc potřebuješ kluka".,,Co?Ne,já nepotřebuju kluka,a navíc si s Martinem,nepřijde ti to trochu jako podvádění?",,Počkej ty si s ním?"Na chvíli se jí zobrazí na tváři větší úsměv než předtím.,,Já,no,ne,ale řeknu ti to večer".Klesne jí úsměv,ale je vidět,že je pořád nadšená.,,Ne,není to podvod,ale můžeš ho donutit žárlit.",,Ale já nepotřebuju žárlit".,,Věř mi,bude to zábava".Na okamžik se mi vybavil Sam,jak říka to samé.A vlastně,proč ne?Chtěla jsem si odpočinout?Jo.Chtěla jsem si užít s kamarádkou?Jo,tak co mi v tom brání.,,Půjdeme"!:vyhrknu strašně rychle.Chvíli se tam ještě radujeme,a pak volá Lil mojí mamce,která nám to dovolila,není nám už přece deset.Chvíli jsme ještě na mobilech a pak....

Áááá,přípravy!!!