BAEKHYUN
"Na mě to nesváděj Nigi! Vyřeš si to sama!" ozvalo se z mobilu který Nigi držela v ruce. Sledoval jsem jak hovor rychle vypíná a zpět se nervózním pohledem vrací ke mně. Čím dál víc jsem nechápal, ale hlas Taeho jsem poznal.
"T-ty.. S ním?" řekl jsem. To ticho se nedalo vydržet. Ovšem i po mé otázce bylo stále to hrobové ticho ve kterém byly slyšet pouze kapky bušící na střechy okolní domů.
"N-ne. Ale někoho mám. Jen ti nesmím říct koho. Je ti moc blízky a bylo by to špatné.." Vysoukala ze sebe opravdu nervózním tónem. Tělo se jí třáslo zimou a vlasy měla čím dál tím více promočené, stejně jako já ale to jsme oba ignorovali. V chodbě jsem zahlédl červené gerbery. Nejdřív jsem se tím moc nezaobíral, ovšem došlo mi až když se je Nigi pokusila zakrýt svým tělem.
"Ty kytky! Červené gerbery! Blízká osoba! Ten parchant!" Zakřičel jsem hlasitě a bez ohledů na počasí a na mé mokré bačkůrky které legračně čvachtali když jsem šel, jsem doběhl k autu. Jen jsem se ohlédl za Nigi která se mě snažila zastavit. Nastoupil jsem do auta a vydal se na cestu zpět.
NIGI
Oblékala jsem se do něčeho normálnějšího co mi vybrala Mack, která tu celou dobu byla a teď se mě snažila uklidňovat ačkoliv jsme obě věděli že to co říká je lež. On mu ublíží. I tak mě Mack dovedla k autu, které raději řídila sama. Moment; Ona má řidičák? Umí vůbec řídit? No.. Pán Bůh pomáhej.
Po náročné cestě, kdy jsem byla nucena poslouchat duchaplné lži o to, co právě dělá Baek v jejich domu jsme dorazili před ten dům. Bez meškání jsem vystoupila a jako utržená ze řetězu se rozběhla k otevřeným ze kterých vycházely skřeky. Rychle jsem vlétla do obýváku. Když mě nezabila Mack v autě, zabije mě D.O za tu špínu na vytřené podlaze. Ovšem tohle nebylo to, čím by jsem se měla teď trápit. To horší bylo přede mnou.
Baek obkročmo na Yeolovi (šíleně nereálná představa! :d) dávající mu pěstí zatímco Yeol se snaží bránit se. Do toho se Sehun, Kai a Suho snaží dostat je od sebe. Do toho ti tři strašně řvou, ale Baek je s velkým náskokem předhonil.
"Parchante! Debile! Ona je moje!" Zapištěl jako malá holka Baek když ho Suho s Kaiem odtáhli a Sehun pomohl Yeolovi vstát. Rychle jsem k němu běžela abych se podívala, jestli nemá ty rány až moc hluboké ovšem zastavil mě kopanec do břicha. Zakňučela jsem a s držením břicha se rozhlédla po lidech okolo. Samozřejmě. Rozzuřený Baek. Ovšem moje povaha se projevila a i já začala zuřit. Napřáhla jsem ruku a a během zlomku vteřiny se má dlaň setkala s jeho tváří.
Musela to být opravdu velká rána, protože všichni v tu chvíli přestali dělat to co dělali a podívali se na mě. Já jen s rukou sevřenou v pěst sledovala Baeka který si drží rudou tvář a oči mi černají zuřivostí. Během chvíle schytávám další kopanec, při kterém Kai a Suho Baeka pustí. Osudová chyba, pro něj i pro mě. Bez jakéhokoliv zvážení situace jsem Baekovi prostě vrazila pěstí. A potom znovu. A znovu a poslední do břicha. Pokračovala bych, kdyby mi ten zmetek nepodkopl nohy a já neskočila na zemi. Během následujících chvil to vypadalo stejně, jako když jsem sem přišla, ale tohle mělo rychlého konce.
Pomalu jsem se postavila a rukou si opatrně sáhla na pár míst, kde jsem cítila vlhkost. Když jsem na svých prstech uviděla krev, zhnuseně jsem se podívala na Baeka, kterého sotva udrželi. Myslím si, že tohle je definitivní konec našeho přátelství.
ČTEŠ
Removal! [EXO, BTS]
FanfictionVšechno bylo aspoň polovičně báječné. Tři kamarádky které by bez sebe nedaly ani ránu. Proto si mysleli že přestěhování k bratrovi jedné z nich bude dobré nápad. Ale co když všechny mýlily a stěhování bude mít efekt motýlích křídel?