Rodinné Vazby [CZ překlad]

75. Druhý první dojem

18 642 slov 

Pět teenagerů se sotva pohodlně usadilo, když na skleněné dveře jejich kupé zaklepala Hermiona. Harry se postavil a odemkl dveře, které otevřel jen na úzkou škvíru. Porozhlédla se po kupé a zamračila se, když zaznamenala jeho různorodé osazenstvo. Harry jen silou vůle neprotočil oči v sloup a místo toho si odkašlal, aby přitáhl její pozornost zpět k sobě.

„Můžeme ti s něčím pomoct, Hermiono?"

„Měli bychom zamířit do prefektského kupé," vysvětlila a její pohled na zlomek vteřiny zaletěl k Dracovi. „Je v prvním voze a setkání začne za chvíli."

„Aha, to," vzpomněl si Harry a prohrábl si vlasy. Na chvíli se bál, že ji poslal Adrian, aby je přerušila v čemkoliv, co podle něj měli provádět.

„Připravený, Draco?" otočil se ke svému bratrovi.

„Jdeme, ať to máme za sebou," prohlásil Zmijozel, nechtělo se mu jít pryč. To očividně říkat neměl, Hermiona opět ztuhla a svraštila obočí.

„Je to pocta stát se prefektem a povinnost škole musí být..." začala, ale Harry zvedl ruku, aby ji zastavil, tentokrát oči v sloup opravdu protočil.

„To je v pořádku, Hermiono, chápeme to, opravdu," ujistil ji zelenooký čaroděj a věnoval pohled Nevillovi, který se na svém místě uškleboval, jednu ruku líně položenou kolem Lenky, která ji s velkým potěšením využívala jako polštář.

„Nesnáším tě, Longbottome," vyslovil Draco nahlas Harryho myšlenky, čímž jen zintenzivnil Nevillův smích.

„Jen jděte, vaše vysoce ctěná prefektstva," pronesl Neville dramaticky. „Zanechte nás neurozené zde, nedočkavě čekajíc na váš návrat." S těmi slovy si položil nohy na Harryho místo, Lenka mu zabořila obličej do hrudi, aby zadusila vlastní smích. Ginny se také hihňala a Harry si jen dlouze útrpně povzdechl.

„Myslím to vážně, opravdu tě nesnáším," opakoval Draco suše, ale jeho hranou kousavost zradilo zaškubání rtů v náznaku úsměvu.

„Ne, já to chápu," ujistil je Neville s nejširším úsměvem, jakého byl schopen.

„Harry, odcházíme," rozhodl Draco a vznešeně odkráčel, s rozevlátou róbou, a za ním se nesl smích jeho rodiny.

„Jsem obklopen komedianty," zadíval se Harry upřímně na Hermionu, která pod jeho pohledem zrudla. Tázavě se na ni usmál na ni a pak také na tři spolužáky, které nechával za sebou. „Vrátíme se brzy."

„Budeme tu čekat," ujistil ho Neville. Harry přikývl a následoval Draca, aby počkali i na Hermionu a odešli všichni společně.

Po cestě do prefektského kupé se Draco s Harrym bavili převážně o famfrpálu, zatímco Hermiona je většinu času jen kradmo pozorovala, jejich kamarádství sledovala přimhouřenýma očima. V kupé už na ně čekal primus s primuskou, společně s havraspárskými prefekty, většinou mrzimorských prefektů a dvou šesťáků ze Zmijozelu, které Draco přivítal širokým úsměvem a mrknutím. Ti dva si vyměnili zmatený pohled. Až na náhodná setkání s ním nikdy nemluvili, většina zmijozelských se snažila vyhýbat dětem všeobecně známých podporovatelů Voldemorta - kromě tajných vazeb, koneckonců to byli Zmijozelé. Ani jedna strana nikdy nepodnikla kroky k prolomení ledů a Draco tak nikdy se staršími prefekty nemluvil déle než pár vět.

Harry se na svého bratra povzbudivě usmál, přivítal se s těmi, které znal, a představil se těm ostatním. Draco následoval jeho příkladu a potřásl si rukou s každým v místnosti. Potom už setkání pokračovalo tak, jak čekali, probírali pravidla a povinnosti, které mělo všech čtyřiadvacet prefektů. Dostali heslo do prefektské koupelny - Harry se usmál při vzpomínce na loňský rok, naznačil Dracovi cedrový sprchový gel a ten měl co dělat, aby zakryl výbuch smíchu - a do učebny ve druhém patře, která byla vyhrazena k jejich schůzkám. Jejich zákaz vycházení byl o dvě hodiny později než u ostatních studentů a Harryho napadlo nekonečné množství způsobů, jak tyto dvě hodiny dobře využít. Například při hledání viteálů se volný pohyb po hradu v nočních hodinách může hodit.