Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Bezmocná

Zamávám mu kufříkem před očima. ,, To to trvalo! " ,, Nechte si ty kecy a vezměte si ho! Už se s tím nechci tahat ani minutu. " Na oplátku odseknu a kufřík mu položím na pult. Obchodník si ho hned vzal k sobě a začal si přepočítávat obsah.

,, Stále drzá co? " Leknutím sebou škubnu, jakmile uslyším oplzlý hlas určité osoby. ,, T-ty? Co tady - " ,, Opravdu jsi tak naivní a myslíš si, že jsi se mě zbavila?  Zapoměla si snad čí jsi? " ,, Tvoje určitě ne! Spíše naivní jsi právě ty, když si myslíš, že jsem jenom tvoje Sasuke! " Zařvu na něj a je mi jedno zda se na nás někdo dívá, nebo nás někdo poslouchá. Bezhlavě se rozejdu  nějakým směrem a ignoruji onu osobu, která mi už tak zkazila život.

 Můj pokus vzdálit se od něj co nejdál byl překažen. Chytí mě za rameno a otočí si mě, tak abych se mu dívala do očí. Do očí, které jsou prázdné a bezcitné stejně jako jejich majitel. ,, Kam si myslíš, že jdeš? " ,, To ti může být jedno! " Štěknu a zamračím se na něj. ,, Jak dlouho ti vydrží pocit bezpečí v přítomnosti tech zrádců? Proč tě asi vzali do jejich malé skupinky? Že by kvůli tvým schopnostem? Ne. Schopnosti to nebudou, ale něco co je hluboko v tobě. " ,, Co tím chceš říct? " ,, Jsi si jistá, že tě ten blonďák doopravdy miluje? Bylo to nějak rychlé, nemyslíš? " ,, Jak jako rychlé? Slyšel jsi někdy o lásce na první- " ,, Blbost! Nic takového neexistuje! Hrají ti na city. Mají tě přečtenou. A pak, až to budeš nejmíň čekat, ti bodnou kudlu do zad a vezmou si to, po čem celou tu dlouhou dobu touží. Tvého milovaného kocourka, který v tobě zatím dříme. Prober se z toho nechutného snu Katsumi. Jsi mnohem silnější než vůbec můžeš tušit. Oni to ví. Jen se sama sebe zeptej, proč jsi poslední dobou tak přecitlivělá. Už to konečně pochop! Chci pro tebe jen to nejlepší. " Zašeptá poslední větu a podívá se hluboko do mých očí. ,, Lžeš! Nejsi nic víc než prolhaný lhář! To si neuvědomuješ, že jsi mi už tak zničil život! " Vyškubnu se mu a rozběhnu se co nejdál od něj. 

Zastavím až u mě známé lavičky, na které jsem čekala. Sednu si na ní a obejmu své kolena. 'Proč se tu objevil? Proč mi tohle všechno říkal? A proč jsem měla pocit, že říkal pravdu! ' Slzy se mi derou ven a můj mozek nezvládal tak velký nápor, srdce jako by jej stokrát probodly. Hrozně to bolí. Hrozně moc. Nemohu věřit něčemu takovému. Obzvlášť jemu. 

Slzám nechám volný průchod a hystericky začnu brečet. Všichni se na mě dívají jak na největšího blázna světa. Nikoho však nenapadne se zeptat, jestli jsem v pořádku. Jsem sice ráda, že mě neobtěžují těmito otázkami, jelikož bych jim stejně řekla, že nejsem. 

Celá vyčerpaná, uslzená a hlavně raněná city usnu. 

Kakuzu

Už mám vše vyřízené a tak se vracím na místo, kde jsem naposledy vyděl Katsumi.

Jakmile dorazím na místo mírně se zděsím. Katsumi tam sedí s koleny přitáhlými k hrudi a hlavou položenou na nich. Přejdu k ní blíž a všimnu si, že má uslzené tváře. Vypadá velmi unaveně proto ji vezmu do náruče a nasměruji si to k východu. 

Cestou lesem se začne trochu vrtět. Podívám se na ní a zpozoruji, že je vzhůru. Nic neříkám a dál pokračuji v cestě. Sem tam, když mi zrak sklouzne na ni, si všimnu, že mě stále pozoruje tak zvláštním pohledem.

 ,, Nevím, co se tam stalo a nebudu to zjišťovat. ale propalovat pohledem mě opravdu nemusíš. " Řeknu, když mi ten pohled začne opravdu vadit. ,, Proč jste mě vzali do skupiny? " ,, Jak to mám vědět. Se zeptej Peina. " ,, Je to kvůli schopnostem, nebo z lítosti, kterou nemáte? nebo se pletu? " ,, Prosím tě co je to za blbý otázky. Proč zrovna lítost?  A jak tě napadlo, že ji nemáme? Možná na to nevypadáme, ale každý z nás má lítost. Ne nad životy ostatních, ale nad sebou. " ,, Tak proč mě neseš v náruči? " ,, To jsem tě tam měl nechat? Radši tě vezmu, než poslouchat Peinovy kecy o tom, že jsem tě vyměnil za peníze. " ,, Ale ty jsi mě nevyměnil. " ,, Kdybych tě tam nechal, Tak by si to Pein myslel. " ,, Už se to snad stalo. " Řekne jedovatým tónem.

 ,, Ano stalo. Ale tehdy jsem ho opravdu vyměnil. " ,, Koho?" ,, To tě zajímat nemusí, stejně jako mě nezajímá, proč jsem tě našel ubrečenou. " ,, Aspoň někdo mě chápe. " Sklopí zrak a špitne tichounce. ,, Nechápu, jen mám rád své soukromí. " ,, Uvažoval jsi někdy nad tím co řekneš. " ,, Proč?" ,, Protože tohle bylo od tebe dost hnusné. Máš rád své soukromí. Máš rád své peníze. Myslíš někdy na ostatní? " ,, Přestaň s těma kecama. Chováš se jak dítě. Samozřejmě, že myslím na ostatní. Ale život tě naučí na koho myslet a na koho ne. Ne každý si to zaslouží. Hlavně jsou lidi, kteří ti říkají samé cukrlinky a pak ti bodnou kudlu do zad. "

Katsu

' Teď jsem opravdu zmatená. Je možné, že o tom Kakuzu neví, nebo Sasuke opravdu lhal. Nevím co si mám myslet.' ,, Poradím ti jedno. Nevěř nikomu. Já nevěřím ani naši organizaci. Věř jen sama sobě. " ,,Páni ty jsi mi opravdu poradil. " řeknu co nejvíc ironicky. 

X    X    X    X    

Konečně jsem ve svém pokoji! Unaveně a hladově padnu do postele a zavřu oči. ,, Dnes toho na mě bylo moc."  Řeknu si sama pro sebe a lehnu si na záda. Pozoruji strop a přemýšlím nad každičkým slovem, které vyšly ze Saskeho úst. ,, Jeho oči... Byly tak přímé a plně přesvědčivé. " 

Po hodině přemýšlení se zvednu a namířím si to do koupelny, kde se svléknu a rozpustím vlasy. Kapky osvěžující vody stékají po mém těle a já cítím,  jak ze mě všechna tíže opadá. Na své středně dlouhé vlasy nanesu šampon, který pečlivě vmasíruji dokud se nevytvoří hustá pěna, tu pak vymyji. To stejné udělám i se sprchovým gelem, který voní po karamelu. 

Ručník si omotám kolem těla a vlasy si zabalím do menšího ručníku, který si dám do turbanu. 

 X     X     X     X 

V hlavě se mi honí různé myšlenky. Ze všeho nejvíc mi vrtá hlavou, proč mi Tobi řekl svou pravou identitu. Je to snad součást jejich plánu? Můžu mu věřit? Něco hluboko uvnitř mě mi říká, abych mu věřila. Je stejně jako já a Itachi z Konohy. Itachi... asi jediná osoba, která mi zde nijak na city nehraje, nebo mi to aspoň tak nepřijde. ,, Ahhh proč tu jsem?! Musí existovat nějaký důvod, proč mě vzali k sobě. Musí.." Zašeptám poslední slovo a zadívám se do stropu. 

Mou chvíli nijak smysluplného civění na strop přeruší Hidan, který aniž by zaklepat vtrhne do mého pokoje. ,, Vstávej! " ,, Hej! Co takhle zaklepat?! Co kdybych se převlíkala Hm?! " ,, A co bych tak na tobě asi viděl? Nikde nic nemáš. " ,, Jak jako nemám! " ,, Neber si to zle, ale Konan něco má. Ty ne. " Ukáže na mé prsa. Na to si je rychle zakryji, i když mám oblečení.  ,, Samozřejmě, že si to vezmu zle, když mi řekneš, že je mám malý!! " Zakřičím na něj a otočím se k němu zády. ,, Neřekl jsem, že jsou malý, ale že tam nic nemáš. " ,, To je to stejný!! " ,, U Jashina proč to vůbec řešíš?! " ,, Proč? Proč to řeším?! Protože mi nebude takové perverzní hovado jako ty říkat, že je mám malý! Mám je větší jak ty, tak mlč! " ,, Víš co, ser na to! Já jdu pryč! " ,, No to teda ne! Prvně si sem vtrhneš, pak mi nadáš, že je mám malý a teď si jen tak odejdeš? Hezky tu zůstaneš a řekneš to, kvůli čemu jsi sem vtrhl! " Zastavím ho jak nejrychleji umím. Hidan se poškrábe na hlavě a nahodí ten svůj  mě je to u prdele výraz. ,, To asi těžko. "  ,, Jak jako těžko? Snad víš kvůli čemu tu jsi, ne? " ,, No to právě nevím, jelikož jsem to zapomněl. Smůla no. Tak já půjdu. " ,, Ty jsi takový debil, až to bolí! "  ,, Aby tě nebolelo něco jiného, nebo spíš někoho. " Ušklíbne se perverzně a přejde ke mě. Levou rukou mi chytne tvář a zašeptá mi do ucha svým nejnadrženějším hlasem. ,, Nemohu si pomoci, ale v její přítomnosti se nedokážu ovládat. Ahh je tak bezmocná. Mohu si sní dělat co chci! Zatím co se marně bude snažit dostat se z mého sevření. Moc si to přitom užívám. Jen mi tam něco chybí. Něžné ručky, které by konali svou práci. Nebudu si tu nijak stěžovat, nebo se ještě naštve. Tak zatím pusino. "  Odporem se mé tělo zachvěje. Hidan si toho nejspíš všimne, ale nic nedělá. Prostě odejde a nechá mě tu samotnou.

Tak je tu další díl. Jupí jej! :D Tento díl je trochu zvrácená a proněkoho možná zamotaný, ale nebojte se mám to perfektně promyšlené 3:)
Ps- obrázek nesouvisí s příběhem. Je prostě ňuňu 😆 :3

Katsu❤