√1

3.2K 271 53
                                    

-Marinettin pohled-

,,S Ivanem to bylo... Fajn. Sice jsem si vyslechla, jak ho rozchod s Mylène zníčil, ale byla jsem tam, abych ho utěšila!"vypjala jsem hrdině hruď a s výdechem zas povolila. Neubranila jsem se smíchu. Z telefonu se ozvala zmatená Alya.

,,Nebylo to rande? On mluvil o bejvalce na rande?"smích mě přešel. Nad tímhle jsem se musela pozastavit. Rande? Okey, asi to rande bylo... A to s tím klukem ze třeťáku taky a s druhákem taky... Jak se jmenoval ten hezkej černovlasej? Jack? James? Nikdy jsem tyhle schůzky jako plnohodnotné rande nebrala. Většinou jsme jen zašli někam na jídlo, pokecali o problémech i úspěsích toho daného kluka a šli zas domů. K ničemu nedošlo, žádná jiskra. Teda z mé strany.

,,Nebylo to tak hrozný..."ujistila jsem ji a posadila se na posteli. Můj pohled bloudil po pokoji. To je ale bordel... Ztuhla jsem. Kde se vzalo na zemi to peří? Černé peří? Mi sem vletěl nějakej havran či co? Co když měl ptačí chřipku! Budu muset mamku poprosit o gumové rukavice a dezinfekci... Ale jak se to tady vzalo...?

Můj pohled putoval od pírka k pírku. Tvořily cestičku, snad dráhu letu zvířete...? Čtrnácté pírko, patnácté pírko, teniska, džíny, sexy blonďák... What!?

,,Alyo? Budu muset končit..."s nepřítomným výrazem stále stočeným ke klukovi s černými křídly jsem nechala ruku i s mobilem padnout podél těla.

,,Proč? Snad nejdeš už spát, chci víc detail-"mobil pípl na důkaz, že je hovor u konce.

Byl skutečný? Vlastně tam jen tak ležérně opřený seděl se zavřenýma očima na sedačce, nehýbal se... Neusla jsem při tom telefonování? Není to sen? Opatrně jsem se přiblížila k okraji postele, sejít dolů jsem se bála. Důkladně jsem si prohlížela jeho andělskou tvá-

,,Baf!"jeho zelené oči se prudce otevřely. Leknutím jsem vyjekla a přepadla přes zábradlí.   Tvrdě jsem žuchla na podlahu.

,,Debile!"zařvala jsem na neznámého tvora. Fakt jsem se uhodila... Tak pád ze skoro dvou metrů asi zabolí... Vzala jsem nejbližší věc, kterou byl náhodou polštář, co absoloval bungee-jumping bez lana se mnou, a mrskla ho po cizinci. Prošel jeho tělem jako by byl vzduch. S křivým úsměvem pokrčil rameny. Vzduchem prosvištělo klůbko nitě, zatoulaný plyšák i penál, ale nic ho neuhodilo. Všechno jím prošlo a skončilo za gaučem. Rotřesenou rukou jsem ze stolu sebrala nůžky. Velké ostré nůžky, co používám na stříhaní látky.

,,Kdo jsi a jak si mě našel?"

,,To je co? Nepovedenej cosplay na Lociku?"semkla jsem rty a ještě pevnějc sevřela nůžky.

,,Odpověz!"blonďák nad mým rozkazem povytáhl obočí.

,,Fakt ten debil mluvil na rande o bejvalce?"rozvalil se na sedačce.

,,Jak dlouho tady jsi?"

,,Moc dlouho ne..."aspoň na něco mi odpověděl.

,,Odlož ty nůžky, maličká..."zvedl se a zamířil ke mně, ruce v kapsách. Ignorovala jsem jeho oslovení i příkaz.

,,Kdo jsi?"já ho s tou otázkou budu otravovat, ne že ne!

,,Neznáš mě?"zatvářil se ublíženě. Herec... Sklopila jsem nůžky a zamyslela se.

,,Hmm... Ne? Kdopak jsi? Další nováček na škole? Chodíš do druháku, třeťáku? Objednávky na rande přijmám od osmi ráno do tří odpoledne a teď vypal." jsem zněla jak totální děvka... Ještě jsem mu mohla říct kolik si za jednu noc účtuju, ts... Moje teorie o jeho totožnosti ho pobavila. Pokud to nebyl otrávený úšklebek a ironické uchechtnutí... Sakra...

,,Prosím tě, ze střední mě asi před rokem vykopli... Těsně před maturitou... Jinak o Agestovi jsi nikdy neslyšela?"znova jsem zapátrala v paměti.

,,Není to nějakej ten dědek návrhář, co navrhuje takový hnusný hadry jako máš teď na sobě?"prohlédla jsem si ho od hlavy k patě. Nastalo napjaté ticho. Protáhl obličej, což vypadalo vtipně. Sakra Mari, nesmíš se začít tlemit...

,,Nepleť si mě s mým otcem..."uhnul pohledem a zadíval se na koberec, jako by nic zajímavějšího v životě neviděl. Proč mi ho bylo líto? Nebyla jsem na něho moc tvrdá? To oblečení přeci jen není tak špatný...

,,Já jsem Marinette."podala jsem mu s úsměvem ruku rozhodnutá, že začnem pěkně od znovu. Chvíli na mojí ruku koukal, a nejspíš ji považoval za jedovatý pařát zmoklé slepice, ale nakonec se taky usmál. Ehm ehm, ušklíbnul...

,,Já jsem Adrien Agreste."a jeho ruka prošla skrz mou.

Černé peříKde žijí příběhy. Začni objevovat