I Hope, Potter [HP FF]

Prolog

Vše se zdá tak černobílé. Vše, jakoby jen upozorňovalo na vnitřní život a pocity, které jakoby neexistovaly. Mnohokrát již přemýšlel, jaká úleva by byla, kdyby se mu podařilo skončit se vším. Se vším, co ho tolik sužuje. Se vším, co ho poslední dobou trápí. Tak moc by si přál, aby mohlo vše skončit, aby se stal pro jednou volným. Nespoutaným. Živým.

Jeho skleslé kroky se znovu začaly ubírat směrem oné místnosti, které by se nejradši vyhnul obrovským obloukem. Nepřál si být ničím, než bezstarostným chlapcem. Chlapcem, který by se nemusel oddávat do služeb Pána Zla. Dal by cokoli, kdyby mohl být svobodný člověk a mohl se přidat na stranu dobra. Ale jeho touhy a sny nikho nezajímaly. Pro všechny byl jen synem Luciuse Malfoye. Nic víc. Jen špína, zlo, nenávist, nebo hračka. Nikdy nic víc.

Cítil každý krok. Jakoby se mu do chodidel zabodavalo snad tisíce trnů, které s každou kapkou krve, kterou si vyždály odnesly další čast jeho. S každým následujícím krokem si připadal slabší a bezmocnější. Jakoby ztrácel život. Pravda, nevadilo mu to, naopak si přál, aby jeho bledé tělo projednou opustil veškerý život a on by mohl konečně v klidu vydechnout. Navždy.

Pomalu začínal slyšet ony známé hlasy. Hlasy, které slýchával jen ve svých nočních můrách. Vlastně celý jeho živt byl převážně noční můrou. Můrou, ze které existovala jen jediná cesta.

Cítil krkoy. Cítil všechno oklo. Jakoby se stal kusem nábytku. Stejně prázdný. Stejně bezcený. Pravda, podle jeho otce má i některý nábytek větší hodnotu, než on.

Několikrát zalapal po dechu, než se rozhodl otevřít dveře, vedoucí rovnou k čisté záhubě

-----

Vše se zdálo jednobarevné. Nic se nikdy nezměnilo, ikdyž to na sebe vzalo spousty různých podob, podstata zůstala vždy stejná. Tak moc by si přál spestření. A teď nemám namysli další dobrodružství, tech už si za svůj život prošel víc, než dost. On sám toužil po lásce. Být milován aspoň jedním člověkem, aspoň jedním mužem. Jen jedním mužem. Jen Dracem.

Tak moc toužil po zmijozelově lásce, ale moc dobře věděl, jak by dopadl, kdyby se snad jen pokusil jakkoli vyznat ze svých citů. To bylo právě to, co ho na všem tak moc štvalo. Měl pozornost všech, ale přitom neměl nikoho. Všichni ho brali jako hrdinu a dalo by se říci, že osud již měl nalinkovaný. Pravda, asi by se dokázal smířit s tímto životem, ale stejně to nebyla ta cesta, jakou si zvolil. Bylo bymu jedno, kým by byl. Jestli by se kvuli lásce stal Smrtijedem, nebo snad, že by se začlenil mezi Fénixuv řád. Ať by to byla jakákoli cesta, chtěl jen být milován. Milován Dracem Malfoyem.

Jeho pomalé kroky se šouraly jakousi neznámou cestou, u které doufal, že by ho snad mohla dovést ke štěstí. Co nejdál od údělu hrdiny. Co nejdál od světa.

Zdravím vás přátelé❤
Jsem tu s novou knihou, tentokrát se pokouším o Drarry. Tak co na to říkáte? Myslíte, že má smysl pokračovat? Poprosila bych opravdu komunikaci, takže okamžitě padej zhodnotit do komentů:DD
Díky♥