•Love you Evans, love you too Potter•

•Vánoční ples a Siriusovo fiasko•

LILY

Musela jsem se smát když jsem slyšela knihovnici paní Pinceovou, jak křičí po nějakém prvákovi, který polil učebnici lektvarů čajem. Nejednou se to stalo i mě. Uměla jsem to však kouzlem vysušit, takže se nic hrozného nestalo.

Seděla jsem v rohu knihovny a začetla se do staré, zaprášené knihy. Seděla jsem tam málem hodinu, když mě knihovnice vyrušila.

,,Ehm, drahoušku. Myslím, že by si měla jít na oběd. Pak se zas můžeš vrátit." řekla klidně madam Pinceová a já si připadala jako malé neschopné dítě. Logicky se můžu pak vrátit a dočíst to. Něco mi však říkalo, že bych se do knihovny už dnes neměla vracet. Stejně jsem ale knihu založila do prázdné knihovničky a vydala se na oběd.

Kate se jako obvykle hrabala ve své porci a odmítala s kýmkoliv mluvit. Sedla jsem si vedle ní, abych se vyhla očnímu kontaktu a naložila si talíř zeleninové polévky. Než jsem stačila sousto spolknout, do čela Velké síně se postavil Brumbál a začal svůj každoroční vánoční proslov.

,,Dobré poledne studenti. Nenechte se mnou rušit a plňte své žaludky výborným jídlem." při slově ,,výborným,, se pár studentů uchechtlo. Patřil k nim i Sirius, kterého jsem probodla pohledem. Když to zaznamenal, rychle sklapnul a dál se cpal svým steakem.

,,Chci Vám oznámit, že pro studenty šestých a sedmých ročníků bude jako každý rok uspořádán Vánoční ples. Pro nižší ročníky bude náhradní program." Nato několik studentů z nižších ročníků nesouhlasně zabručelo. Chtělo se mi je okřiknout, ale nemělo to cenu. Brumbál to udělal za mě.

,,Jsem rád, že si rozumíme." řekl klidným hlasem a pokračoval. ,,Sraz bude dnes v pět hodin večer zde. Účast je povinná. Přeji hezký zbytek dne." dokončil svůj proslov a posadil se.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Někdo mi tady chybí. No jasně! Kde je James? Od rána jsem ho neviděla. Vstala jsem a zamířila k bradavickému Cassanovi, kterého Kate mučila pohledem.

,,Ehm, Siriusi? Nevíš, kde je James?" zeptala jsem se potichu.

,,To bych ti neřekl, ani kdybych to věděl, kotě." ušklíbl se a ukousl si kus chleba.

,,Můžeš mluvit přesněji, prosím?" zdůraznila jsem poslední slovo a lehce začala podupávat nohou.

,,Hele klid. Nevím kde máš toho svýho šamstra. Od rána jsem ho neviděl." usmál se sladce a zvedl se od stolu. ,,Čuchám tady nějakej problém." špitl mi do ucha a odešel.

Zůstala jsem tam stát jako opařená. Co tím sakra myslel? James by mě nikdy nepodvedl! Nebo jo? Upřímně jsem začala být na pochybách. Co když opravdu...? Ne! To by neudělal!

Rozběhla jsem se pryč z velké síně a bylo mi upřímně jedno, že všechny oči se upřely přímo na mě. Běžela jsem s jasným cílem - najít Jamese, a to za každou cenu. Obcházela jsem školu a dívala se z oken, jestli ho náhodou neuvidím chodit po školních pozemcích. Poslední dobou to dělal tak často, že už jsem to ani nepovažovala za něco divného. Začala jsem být nervózní. Co když se mu něco stalo? Kde je? Proč se mi celý den neozval?

Hlavou se mi honily všemožné otázky, na které jsem nebyla schopná odpovědět. Začínala jsem být zoufalá. Nikde nebyl. Pomalu jsem to začínala vzdávat. Večer je ples a s kým jiným tam půjdu než se svým klukem?

,,Hledáš Jamese, viď?" ozval se za mnou povědomý hlas. Rychle jsem se otočila a uviděla Brumbála. Jen tam stál a usmíval se. Při pohledu na něj jsem se musela usmát taky. Nekdy jsem nepoznala klidnějšího člověka.