Dance And Love ✔️

44 - Hádka

Isabella

„Nevezmeš to?" uchechtl se vedle mě Jaxon. Už po několikátý mi volal Justin, no nebyl jedinej, volal mi i brácha, Jazzy, a dokonce i máma. Neměla jsem absolutně náladu s nimi mluvit, nechtěla jsem mluvit s nikým, jen jsem chtěla bejt sama a v klidu si pročistit hlavu, jenže to bych nesměla narazit na Jaxona. A když myslím narazit, tak přímo doslova. „Ne" asi jsem měla napsat zprávu, že jsem v pohodě, aby o mě neměli starost, hlavně všichni kromě Justina si to zaslouží vědět. No, ale pro začátek bych to měla asi pořádně vysvětlit.

Jakmile jsem poobědvala s mamkou, vydala jsem se hned zpátky na kolej, přesněji na pokoj, kde jsem měla v plánu se pak setkat s Justinem. Problém byl v tom, že jsem si všimla, kde se ti dva nachází, a tím myslím Justina a Polly. Nějakou dobu jsem je sledovala, nevím proč, ale musela jsem. Dělat jsem to ale neměla, viděla jsem totiž to, jak ho objímá a dokonce mu dává pusu na tvář. Sice jsem přeháněla, ale cítila jsem se prostě divně, jakoby bych měla pocit, že mě za chvíli odkopne. A tak jsem prostě místo toho, abych šla na pokoj, se otočila na druhou stranu a utíkala neznámo kam.

Nijak daleko jsem se ale nedostala, stačilo pár kroků a já vrazila do nějaké osoby, no tou osobou byl právě Jaxon. Jakmile jsem zjistila, že je to on, litovala jsem i, že jsem prostě na ten pokoj nešla, ale hned, jak mi nabídl pomoc, protože se mi docela motala hlava a nebylo mi dobře, rozhodla jsem se s ním jít si sednout na nejbližší lavičku v parku, kde jsem si v klidu odpočinula. Po pár minutách ticha mezi námi, se začal ozývat můj mobil, kde bylo Justinovo jméno, potom ostatních. Každopádně já neměla už náladu to zvedat.

„Napiš aspoň, že jsi v pohodě" ale já nebyla v pohodě. Byla jsem vytočená, ale ne na Justina, ale na sebe, protože i přesto, co moje oči viděly, jsem já věděla, že mě Justin miluje a nepodvedl by mě. Ne za takových okolností. „Fajn" s povzdechem jsem naťukala tři slova do mobilu a odeslala to právě Justinovi a mámě. Bráchovi a Jazzy jsem nemusela, věděla jsem, že ti tři budou teď spolu. Nemusela jsem čekat dlouho, zpráva od Justina mi přišla hned a psal, kde jsem. Na to už jsem neopověděla, mobil úplně vypnula a zandala ho do kapsy.

„Co se vlastně stalo?" zeptal se mě Jaxon. Sama sobě jsem si opakovala, jak je vlastně možný, že s ním sedím na lavičce a on nic nezkouší. „Není to jedno?" sklopila jsem hlavu. Nešlo mi ani o to, že bych o tom nechtěla mluvit, ale jemu to mohlo bejt fuk. „Bello, má to co dočinění s mým bráchou, navíc...víš, že tě mám rád" ihned jsem nadzvedla obočí a podívala se na něj, jestli to myslí vážně. „Ještě nedávno to tak teda nevypadalo" protočila jsem oči. Proč byl najednou tak hodnej? Nic nezkoušel, seděl v klidu vedle mě a nevypadal, že se něco chystá udělat.

„Žárlivost je svině, ale pochopil jsem, že to nemá cenu" seděl vedle mě vůbec Jaxon? „To mi povídej" přikláněla jsem se k tý žárlivosti. Žárlila jsem a ne málo. „Takže...?" blíž se ke mně přisunul a jeho ruka se objevila za mými zády. Možná jsem to podcenila. „Hádám, že Polly znáš" podívala jsem se na něj. „Myslíš, Justinovu bejvalku?" přikývla jsem. „Přesně tak, nějakým záhadným způsobem se vrátila a teď mi jede po klukovi" dobře, dobře. Neměla jsem úplně důkaz, že po něj jede, ale nejsem blbá. „No a? Justin miluje tebe, tak v čem je problém?" ten problém byl, že se on s ní prostě stýkal a všechno. Rozhodla jsem se mu vysvětlit situaci, proč jsem do něho tak narazila.

„Bojím se, že mě podvede, i když mu věřím" silně jsem si povzdechla. „Hele..." dívali jsme si navzájem do očí. „Poznal jsem, že vy dva mezi sebou máte něco speciálního, ale neříkám a nebudu lhát, kdybys chtěla, byl bych tady pro tebe, jestli chápeš" kývla jsem. „Jsi krásná, jsi holka, která je výjimečná, nejsi jako ostatní, proto si tě vybral, a proto se i líbíš mě" jeho slova mě překvapovaly. „A omlouvám se za to, co jsem udělal, byl jsem kretén" myslel vše teď vážně? Bylo to zvláštní a já fakt nevěděla, co si o tom mám myslet. Mám mu věřit?