Sestra Sherlocka Holmese

Marge

Koukala jsem do svého deníčku a pročítala jeho stránky. Zatím se nic nezměnilo a už jsem se smířila s tím že nikdy nezmění. Začalo to když mě Pán našel. Bylo mi asi okolo pěti. Pamatuji si že jsem seděla na obrubníku a najednou ke mně přijelo auto, a pak.. tma. Probudila jsem se v mém "pokoji": Ano, není to zrovna normální pokoj.. čtvercová místnost, matrace, umyvadlo a záchod. Spíš věznice řekla bych.Stěny jsou složené z kamenných cihel, je tu vlhko a šero. Už jsem tu osm let a pořád žiji, zvláštní že? Díky podmínkám co tu jsou už mluvím sama se sebou. Každý den jsem unavená. Ale udržuje mě na živu. On, ten kvůli komu jsem tady, James Moriarty, to on je mým Pánem.

Je Pondělí, asi si říkáte jak to poznám, no jednoduše, mám hodinky a navíc každé pondělí přijde Pán na návštěvu. Slyším kroky, někdo jde chodbou směrem ke mě, není to on, je to někdo s širší podrážkou a nejistým krokem zřejmě bodyguard. Přikrčím se u postele, ty znám nenávidím je, přijdou, dvakrát nebo třikrát si do mě bouchnou jak do boxovacího pytle a odejdou. Poprvé když přišli na mě zkusili, nevím přesně co, každopádně mě nechtěli uhodit, ale myslím si že to by to bylo horší, ty oči na těch se to dá lehce poznat. Vždycky jsou temné a prázdné, ale před tím byly takové rudé ..jiné. Kroky se zastaví před mým pokojem. Klika se pohne, ale dveře se neotevřou. Stáhnu obočí, divné, Pán vždycky dává lidem kteří za mnou jdou klíč, ale ty kroky, pravda. Moje oko skryté pod monoklem se pohne, mimochodem to je od Pána, většinou stálý zákazník. Ihned na to co si tohle pomyslím ušklíbnu se.

Dveře najednou vyletí z pantů a na prahu stojí člověk okolo třicíti. Jmenuje se Greg, je od policie, žena a dvě děti. Buď je gay a nebo ho jeho žena podvádí. Spíš to druhé.. Stále s úšklebkem ho pozoruji, moje chování ho zřejmě udivuje, snad ještě víc než to že jsem tu já místo toho zlata co čekal. Přistupuje ke mě, jsem připravená, o takových mi totiž Pán říkal. Natáhne ke mě ruku, vezmu jí a chvatem vstanu z postele, pak aby to nečekal mu dám ránu pod pás. Nakonec omráčený ležíc na zemi a já s úsměvem vycházím z místnosti.

Budovu znám zpaměti takže mi nedělá žádný problém se z ní dostat. Před budovou ale zaváhám, to mě stojí drahocenný čas, protože oddíl který pročesává budovu si všimne Grega. Slyším jak za mnou vybíhají a proto se okamžitě vydávám rovně a bez zaváhání zahýbám první naskytující se ulicí, později si všímám že se jmenuje Wigmore. Zabíhám do parku a srážím se s nějakým pánem, urychleně se zvedám a omlouvám se při tom. Když zvedám pohled tak mnou něco trhne, přede mnou totiž stojí obávaný Jim. O dva kroky ustoupím a prohlížím si ho. Je mu okolo 25 let, ke snídani měl kávu oběd ještě nestihl, zřejmě byl na rande nebo schůzce. Sklopím pohled k zemi, už je pozdě stalo se, tohle mi nikdy neodpustí.

Místo toho aby mi nějak ublížil mi vezme hlavu a podívá se mi zpříma do očí a v tu samou chvíli mi tam spadne část mých neposedných černých vlasů. Nevím proč, ale trochu sebou trhnu, ale Jim se na mě jen usměje a dá vlasy pryč. Pak ode mě odstoupí a vezme mě za ruku vede mě k autu. Není u toho potřeba slov, ostatně jako vždy. Moje šance na útěk zase zmizela, Jim nebo Pán mě strčí do auta a sedne si vedle mě. Už se jdeme zase přemístit, ale tentokrát už mě nesmí vidět bude si mě hlídat lépe. Jmenuji se Marge a byla jsem unesena nelítostivým psychopatem Jamesem Moriartym, nemám příjmení policie mě už hledá dva týdny, do nedávna si myslela že jsem zlato a právě nastává můj čas na únik. Ano přesně i tahle absurdní myšlenka se mi prohnala hlavou, zasměji se pak si ale uvědomím že jsem stále v autě a Jim mě sleduje. Tohle není jeho normální chování. Podívám se z okénka, nejedeme cestou kterou jsme měli. Něco se mění a rozehrává se nová hra a to mě začíná děsit.

-- Inspirováno Sherlock and I --