CAMREN - jednodílovky

I Know What You Did Last Summer

Kdyby náhodou někdo nečetl mou druhou "knihu"(:

Věděla jsem to...

Věděla jsem, že to je špatné...

Věděla jsem, že to je špatné už od té doby, co se to stalo poprvé...

Ale nemohla jsem si pomoct... to, jak mě její pronikavé oči propalovaly, jako bych neměla, co skrývat a stála před ní úplně nahá... což jsem vlastně teď byla. To, jak se mě dotýkaly její rty, tak jemně a za chvíli tak nemilosrdně a bez jakékoliv ohleduplnosti – jen s chtíčem. Stejně tak její ruce, dokázaly být tak jemné až se mě jen sotva dotýkaly a vyvolávaly jemné chvění po celém mém těle a v dalším okamžiku dokázaly trhat mojí kůži na kusy.

Přemýšlela jsem, jestli ona ví, jak je to špatné a že mě to ničí. Myslím, že to věděla ale nevadilo ji to, jí zřejmě nevadilo nic špatného. Jí stačil pocit vítězství a jediné, co jí trápilo bylo to, že nejsem celá její, ale já už dávno věděla, že jsem, už od prvního momentu, kdy mi v létě ukázala, jaké to je být milovaná tím způsobem jakým to umí jen ona. A kdybych to náhodou zapomněla, tak mi to připomínala každou noc, kterou jsem se vykradla ven, nevracela domů a strávila je s ní.

Mé myšlenky byly přerušeny, když jsem ucítila její horký dech na mém nejintimnějším místě. Dopřávala mi ten nejlepší pocit, který jsem mohla zažít. Nešlo jen o to, jak mě milovala za zavřenými dveřmi pokoje, kde jsme byly z dohledu, ale i chvíle, kdy ve mně dokázala vyvolat pocit, jak jsem výjimečná i když jsem se cítila tak špatně za to, co dělám... vždyť to ona byla ten důvod. Dokázala o mě pečovat a rozmazlovat si mě i když jsem si to nezasloužila.

A já se ji znovu a znovu poddávala, jako právě teď, kdy mě donutila o ní prosit a poté křičet její jméno. Lehla si vedle mě a zlehka políbila můj krk, mé červené tváře, spánek a čelo, než nakonec položila ruku na mou tvář, aby mě k sobě otočila a jemně políbila mé rty. Viděla jsem, jak se její rty zkroutily v úsměv, než se pomalu otevřely její oči. A mě znovu uchvátila jejich pronikavost, a to, jak zářily, když se na mě dívala. Nemohla jsem se vynadívat do těch zelených očí, které jsem milovala. Které jsem milovala? Ano, a věděla jsem to už dávno i když jsem si to někdy nechtěla přiznat. Nemohla jsem jen nechat věci plynout tak jak jsou a začít něco dělat. Napjala jsem se.

„Camz? Co se ti honí hlavou?" Věděla jsem, že se zeptá, věděla jsem, že to pozná. Nechtěla jsem ji to říkat, věděla jsem, že jsme to řešily už nespočetněkrát. A tak jsem jen namísto odpovědi přitiskla mé rty na té její a líbala ji tak abych ji mohla přes polibky dokázat, co pro mě znamená. Jistěže mě nenechala. Položila ruku na mé rameno a zlehka zatlačila, když jsem ji ale ani tak neposlechla, zkousla hrubě můj spodní ret a zatlačila na mé rameno větší silou. Zprudka jsem otevřela oči a odtáhla se od ní. Sesunula jsem se na posteli dolů, abych si mohla položit hlavu na její odhalený hrudník. Dávala mi čas, když si hrála s mými vlasy, věděla že jí to dříve, nebo později řeknu, já to věděla taky... tak jako vždy.

„Řeknu mu to." Vydechla jsem, její ruka se v mých vlasech na chvíli zastavila, ale jen na chvíli, nechtěla ukázat svou nejistotu, nikdy nechtěla, ale já si přesto jejího zaražení všimla.

„Víš..." Nenechala jsem ji domluvit a začala prudce vstávat, byla jsem odhodlá. Už jsem klečela na posteli, když mi její ruce pevně sevřely má zápěstí a donutila mě se na ní podívat. Viděla jsem v jejích očích pevnost ale také otázky. „Nedělej něco, co nechceš."

„Ale já chci!" Přerušila jsem ji znova a podívala se dolů na naše ruce, abych se vyhnula jejímu pohledu, nechtěla jsem jí to říct, nechtěla jsem ji říct, že jí miluju, až moc jsem se bála toho, co by mohla říct. Pak jsem ale přesto zvedla své oči a podívala se na ni a najednou jsem měla pocit, že třeba, když dodám svému rozhodnutí pevný pohled, tak mě třeba nechá. Ale místo toho jsem viděla, že se usmívá.