Královnina dcera (Once upon a time)- DOKONČENO

Stráže!

-z pohledu třetí osoby-

,,Jak jsou na tom naši vězni?"
Otázala se vysoká, blonďatá žena v černých šatech, upírající pohled z velkého francouzského okna kamsi do dáli.
,,Trpí Vaše Výsosti," zachraptěl jeden ze dvou strážných mužů.
Žena přešla od okna k velkému křeslu, kde ležel velký černý kocour a spokojeně spal. Jakmile se ho žena dotkla bříšky prstů, otevřel oči a věnoval jí plnou pozornost.

,,Tak zařiď, aby trpěli víc, ať se trochu pobavíme." Její škodolibý smích, ze kterého běhal mráz po zádech, se tiše nesl celým sálem.
,,Ano má paní," pronesli stráže jednohlasně a zmizeli za těžkými dveřmi.
,,Vše jde podle plánu," zašeptala žena kočce, která vypadala, jako by jí poslouchala.
,,Miranina dcera proti nám nemá žádnou šanci. Udělám s ní to samé, co s její matkou. Dáme rodinku dohromady."

***
,,Vy pitomci, co jste si mysleli?!"

Zaječela žena a mrštila strážemi o zeď, jen to zadunělo.
,,Jak může někdo uprchnout z cely, ze které není úniku."
Stráže mlčeli. Věděli, že má Královna pravdu, ale nedokázali argumentovat. A říct jí, že je to teoreticky její chyba, by je stálo krk.
,,Nemůžu se ani spolehnout na svoje stráže." Sehla se ke kočce a něco jí pošeptala. Ta sebou smýkla po mramorové podlaze a zmizela za dveřmi.

,,A co ted s vámi vy neschopní pitomci." Oba dva mlčeli a prohlíželi si své boty. V sále se napětí zdálo být hmatatelné.
,,Už to mám." Mužům se strachy rozšířily zorničky. Královna ve vzduchu hýbala prsty, jakoby opisovala neviditelný vzor.
Za chvíli se před ní objevila obrovská černá elipsa jakési podivné hmoty. Byla lesklá a vypadala jako nějaké bláto. Jenže to ještě vojáci netušili co jim to udělá.
Elipsa se otáčela proti směru hodinových ručiček a pořád mohutněla. Představovala jakýsi portál. Královna ustoupila stranou a zlověstně se usmála. Vojáci by přísahali, že se jí zablesklo v očích. Na sucho polkli.

,,Tady vám moji milí vojáčci představuji svůj výtvor. Kdo se s ním kdy setkal, nikdy se už nevrátil." Hlasitě se zasmála a vojákům začala tuhnout krev v žilách.
,,Je to portál do naprosté prázdnoty a zapomnění. Stanete se součástí prázdnoty a zapomenete."

Nastalo hrobové ticho. Ozývalo se jen šumění portálu. Královna ono ticho po chvilce přerušila. ,,Tak kdo bude mít tu čest a jít první." Žádná odezva. Vojáci stáli jako přibití a ani se nehnuli.
,,Ale, ale to je mi ale odvahy. Tak si jednoduše jednoho z vás vyberu."
Jenomže jak si jen mohli myslet, že by Královna jednou dodržela slovo. Luskla prsty a kouzlo je začalo táhnout oba dva naráz. Snažili se všemožně vzdorovat, ale marně. Královnino kouzlo mělo obrovskou moc. Pak je začal portál pohlcovat. Jeho hmota se jim začala plazit po rukou a po nohou jako popínavá rostlina, akorát mnohem rychleji. A než se stačili nadechnout udělalo to mlask a puf a zmizeli i s portálem.
,,Tak to bychom měli," odfoukla si Královna a usadila se do křesla.

,,Co si žena neudělá sama, to zkrátka nemá."
Cinkla na zvonek, který ležel na stolečku vedle. Okamžitě přiběhl nějaký sluha a s poklonou se zeptal, čeho si Královna ráčí.
,,Dala bych si nějaký likér. Který mi nabídneš?"
Ozázala se a propalovala sluhu pohrdavým pohledem.

,,Ale jistě Vaše Výsosti, máme likér z listů ohnivého leknínu a z plodů třaskavky a modřenice."

Královna otráveně vzdychla a pozorovala svoje nehty, jakoby to byla ta nejzajímavější věc, kterou kdy viděla. Po chvíli, jakoby si vzpomněla, že tu sluha stále je, přestala a vzhlédla.
,,Ty tu ještě jsi?" Štěkla nevěřícně.

,,Namíchej mi modřenici s vývarem s oční bulvy." Sluha pokýval hlavou a spěšně odkráčel. Temná Královna měla, stejně jako její sestra, oblibu v lektvarech ze zvláštních přísad a jejich užívání. Ale ona je využívala spíše k temnějším účelům a temné magii. A Královna Mirana to dělala z úplně opačných důvodů.

Když Královna obdržela svůj drink, začala se zase procházet po sále a horečně přemýšlela. Hlavou jí vrtala jen jediná věc, nebo spíše člověk. Dcera Královny Mirany, nejmladší člen královské rodiny. Byla záhada už sama o sobě a sama Temná Královna ji nedokázala rozluštit. Vědomí, že ji tu někde po hradě pobíhá její vlastní krev v roli jejího nepřítele se jí příliš nelíbila.
Dokázala se už přece zbavit její matky a jejího otce. Tak jakto, že se teď jejich dcera pokouší dostat zpět to, co bylo kdysi jejích rodičů. A navíc informace o proroctví o členovi královské krve slyšela teprve nedávno a dost ji překvapilo, protože nevěděla, že by její sestra mohla mít dítě.
Ale byla to jen menší překážka na cestě k vítězství. Dokud totiž zůstává princezna naživu, nedokáže převzít absolutní kontrolu a vládu nad Říší Divů, takže až se zbaví nejmladšího člena královské krve,tak už jí nic nebude stát v cestě a  Říše Divů bude konečně její......

Ahoj všichni
mám pro vás další díl a pomalu, ale jistě se blížíme do finále. Doufám že se díl líbí.
**Teri**