Morový Kříž

17.Kapitola

Normálně vy to bylo fanatické , ale Rossel bydlí na proti mně. Nastěhovala se do toho bytu. A Betty ta bydlí naproti hlavnímu štábu. Celý Kříž je opuštěný. Nic už tu není jako dřív.

Ach Stephanie. To jsem ještě neřekla?!" já trotl. Musím brečet. Cestou z pohřbu sem Steph unesli a nikde poní není ani stopa.

Najednou někdo zaklepe. Podívám se kukátkem a sleduji Betty jak se tlemý. Otevřu a vřele ji se slzami v očích obejmu.

„Dobré ráno Celesto. Jedla jsi?“ ptá se zvědavé.

„Ahoj Betty. No nejedlá jsem. A ani nemám jídlo. Myslím že se vypravíme na lov?“ nadhodím šikovně. Nikdy jsem nikoho nezabil a. Né člověka nebo upíra. Jen zvířata.

„Jo na lov tě chci pozvat. Rossel na nás čeká venku. Pohni“ pleskne mně po zádech a já se jdu obléct.

.........

Stojíme v lese. Poblíž hranice s Nebeským Křížem. Čeká tu Delta a popřejeme si dobře léto. Rychle jí vše povím. Holky mně hodně doplňují.

.....

Všichni jsme připraveni k lovu. Delta je hodně hladová. Jde to poznat. Rossel ma zorničky celé plné barvy a nic bílé. Soustředím se a mé zorničky se plně roztáhnou jakmile uvidím veverku. Ale nestíhám a Rossel už poní skočila a radostně se do ní zakousla. Potom dalších 10min nic nevidíme. Rossel pomáhá Betty hledat. Vidím najednou srnu. Rychle se rozběhnu a skočím jí po nohách. Rychle otevřu ústa a nechám vysunout blezkově tesáky. Potom už cítím jak jsem se zakousla do čerstvého masa. Saju sama aniž bych si to uvědomila. Pořádně do sita na maximální hladinu saji a poté předávám srnu Betty a Rossel. Ty plné radosti sají a Delta se nevychovaně přidá. Všem nám moje srna chutnala. Stáhly jsme ji z kůže a Delta dotahla z domu balíčky a zbytek krve načepova do balíčků. Každý měl půlku balíku domů. Rossel si balík spokojeně prohlíží a potom zamává mně a Betty a rozloučí se s Deltou a odchází. Betty a já jdeme s Deltou k hranicím našich Křížů a poté Betty pokynu a ona odchází domů. Já se vydávám s Deltou kní domů. Cestou se ještě půl hodiny vykecávám s Klárou.

„Tak vyprávěj...“ pokyne mi zvědavá Delta.