Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

6. kapitola - Worries

V zámku zachrastily klíče. Venku bylo stále trochu šero, ale obloha se začínala pomalu vyjasňovat a slunce co nevidět vyjde nad obzor.

Hakyeon vešel do tichého, spícího bytu a tiše si zul boty, které odklidil bokem, aby o ně při odchodu nezakopl. Telefonát z předešlé noci ho téměř nenechal spát. Ačkoli to Jimin udělal zcela nevědomky, zasadil Hakyeonovi brouka do hlavy a starší trnul strachy nad tím, co se mohlo jeho příteli stát.

"Jimine?" zkusil polohlasně zvolat jeho jméno, ale odpovědí mu bylo jen další hrobové ticho. Většinou, když přišel, Jimin už byl umytý a sušil si vlasy. Nyní však byt nejevil žádné známky toho, že v něm někdo žije. Hakyeon odložil batoh na zem a s knedlíkem v krku otevřel dveře do koupelny. Světla byla zhasnutá a do něj se i přes silnou látku uniformy pustil nepříjemný chlad. Hnědovlásek prošel celou koupelnou a našlápl na malý dřevěný schodek, vedoucí do Jiminovy ložnice. Krve by se v něm nedořezal.

Blondýn seděl u čela postele, stočený v klubku. Plakal, ale nevydal jedinou hlásku. Kolébal se ze strany na stranu a absolutně nevnímal svět kolem sebe. Hakyeon si k němu přisedl.

"Jimine?"

Chlapec sebou polekaně cukl a na chvíli se očima rozhlížel kolem sebe, nezachycuje se však jediného bodu v místnosti.
"To jsem já, Hakyeon," pokračoval vyrovnaným tónem hnědovlásek a palcem odhrnul Jiminovy blond vlasy. Byly úplně mokré, nasáklé potem, stejně jako byla slanými krůpějemi pokryta jeho kůže od čela až po hubené, třesoucí se nohy. I když v pokoji byla zima, Jimin se potil a pevně se objímal kolem kolen.

"H-Haki," zašeptal bezmocně a jednu ruku natáhl před sebe v naději, že zachytí chlapcovo tělo. Hakyeon bez váhání natáhl paži a propletl s ním prsty. Jimin se rázem cítil o mnoho bezpečněji. Přesto celým jeho tělem probíhal nekontrolovatelný třas, skoro jako kdyby měl chřipku.

[Pro lepší představu - koupelna propojená s ložnicí ↑]

"Pojď, umyjeme tě," Hakyeon vzal Jiminovo křehké tělo do náruče a blondýn kolem něj okamžitě omotal nohy a hlavu mu položil na rameno. Jeho oči měly pohled raněné srny a Hakyeon měl tak poprvé příležitost vidět Jimina smutného a psychicky zdeptaného. Ne že by po tom snad kdy toužil. Měl rád pozitivního Jimina, který rozdával úsměvy na všechny strany a vždycky prozářil den víc, než to dokázalo slunce na nebi.

Hakyeon Jimina svlékl a postavil ho do sprchového koutu, kde ho nechal, aby se umyl. Jakmile se voda zastavila, Hakyeon už otevíral dveře, aby chlapce zabalil do ručníku medově zlaté barvy a druhým mu vydrbal vlasy.

Jimin mlčel celou tu dobu, a i během fénování nepromluvil jediné slovo. Yoongi se stále nikde neobjevil. A Hakyeon byl rád. Měl na černovláska nepopsatelný vztek. Jimin, který snad jeho náladu a citové rozpoložení vycítil, k němu natočil hlavu. Jakmile fén přestal hučet a starší hoch jej uklidil na jeho místo, promluvil Jimin nakřáplým, nejistým hlasem: