Holhe YT a "tajný" ctitel: Pohled Máji

zvrhlíci

Byla Sobota ráno a podle mého zvyku jsem vstávala okolo 12. polední.Okny mi do pokoje pronikalo sluneční záření a na místě, kde se slunce dotýká mé podlahy byl koberec příjemně vyhřátý. Sedla jsem si na postel a chvíli jen tak seděla s nohama nataženýma ke zdroji tepla. Oblékla jem si tmavě modré legíny s květinovým potiskem, zelené tričko s nápisem Ment a zelenou mikinu. Když jsem vyšla z pokoje, proletěl kolem mě bratr a během pěti sekund na mě vychrlil co je k obědu, pro mě spíše k snídani.Langoše, mamčiny výborný domácí langoše s domácím kečupem. Po této informaci jsem vletěla do kuchyně div jsem neporazila stůl a rychle jem si sedla. Mamka se prvně lekla, pak se ale usmála a dala mi na stůl talíř s příborem a ať si naberu kolik chci. Po chvíli jsem na stole zaregistrovala malou obálku. ,,Mamíí, co je to za obálku??" Zavolala jsem a bylo mi docela jedno že řvu na celý barák. ,,To jsem ráno našla u branky, asi je to pro tebe." Odvětila mamka a tak jsem vzala obálku do rukou. Pro Máju, a všude byly srdíčka. Chvíli jsem se rozmýšlela jestli obálku otevřu nebo okamžitě skončí v koši ale moje zvědavost zvítězila . Vyndala jsem zažloutlý, ale nádherně vonící papír a začala číst.

Ahoj Májo, jsi úžasná. A víš jak to vím?? Jen přemýšlej, jsem totiž všude kde chceš abych byl ale i tam kde nechceš. Znám tě, ty mě ne. Nenamáhej se mě poznat, jsem dobře ukrytý a přicházím zas a zas.
P. T. L

V tu chvíli jsem začala malinko plašit. ,,Ne, to napsalo nějaký pako jen aby mě vydesilo", říkala jsem si sama pro sebe abych se uklidnila. A protože jsem si potřebovala vyčistit  hlavu, musela jsem jít na vzduch. Šla jsem po ulici a potom odbočila k seníku kde jsem si byla jistá že budu sama. Kladla jsem jednu nohu za druhou a poslouchala zpěv ptáků a šumot větví stromů. Zaposluchala jsem se a měla jsem pocit že kromě mých starých tenisek slyším i jiné podrážky, kvůli svému strachu jsem se ale neodvážila otočit. Věděla jsem, že někde v batohu mám vrhací nožík od dědy a tak jsem byla o trochu klidnější ale zrychlila jsem a za chůze si sundala batoh. Otevřela jsem kapsu a šmátrala rukou uvnitř. ,,Jestli hledáš ten nůž, tak jsem si ho vypůjčil." Strnula jsem, nůž vážně v batohu nebyl, ale během pěti sekund jsem ho našla,  na mém krku. Nevěděla jsem co dál, ale i kdybych tušila co mám dělat, asi by to nepomohlo. Ve zlomku sekundy jsem cítila, jak mi místo nože vjelo do krku něco malého, velmi tenkého a následující tlak v místě vpichu mi prozradil, že je jedná nejspíše o jehlu.

      Co bylo dál si nepamatuji, ale probudila jsem se v místnosti s červenými stěnami a různými nástroji. Z hluboka jsem se nadechla a po pár vteřinách jsem poznala tu nádhernou vůni,která se linula pokojem, byla to ta samá,jakou byl cítit dopis. Když jsem překonala jakýsi tranz, konečně ksem se začala rozhlížet. Byla jsem zavěšena za ruce na pevných provazech a nemohla jsem se hnout, tedy kromě hlavy, tou jsem ostatně mohla hýbat jak jen se mi chtělo, vzhledem k tomu, že jsem viděla celou místnost ve full HD.
Mé oči se zaměřili na okované dveře a postavu sedící před nimi a zároveň tedy přede mnou. Pískala si, ona si vážně pískala??V záři červené místnosti jsem byla trochu oslepena, takže jsem ani nemohla poznat KDO si to sakra píská.,,HEJ!!" zakřičela jsem na ní nebo něj. Pískání ustalo, osoba mrštně otočila hlavu.,, Maso se nám probudilo, a asi vstávalo špatnou nohou co?" uchechtla se postava a já ihned poznala o koho jde. Byla to Lucka, moje spolužačka ze školy tady teď seděla a hroten velkého řeznického nože si  jezdila po ruce. ,,Lucko? Co to skra děláš, proč tady jsem já a ty a kde jsme?" Začala jsem chrlit jednu otázku za druhou. ,,Pšššt, DRŽ HUBU! Nikdo tady na to není zvědavej. Trochu jsem se lekla. Přeci jen, když se pred vámi tyčí postava metr osmdesát a takto hrubě na vás zakřičí, neděláte si patrně do kalhot.

Chvíli jsem mlčela, ale po chvíli mě moje pusa už neposlouchala a já začala opět chrlit tunu otázek. Po chvíli ignorování se na mě Lucka podívala a opovrhujícně s výsměchem v hlase pronesla:" Jak si myslíš že by o tobě mohl vědět tolik věcí?? "Kdo o... Lucka pokračovala dál, jakobych vůbec nezačala mluvit. "Máme takovou dohodu, my mu dáváme informace a na oplátku až s vámi skončí můžeme si s vámi dělat co jen budeme chtít. A taky, všimla sis co máš na sobě??" a opět ten úšklebek.,, Jak s váma?" Vytřeštila jsem oči a vyštěkla na ni. Také jsem se podívala co mám tedy na sobě a nevěřila jsem sama sobě. Měla jsem na sobě jen spodní prádlo, to znamenalo, že mě někdo musel svléknout. Doufala jsem, že když už se to stalo, že to udělala alespoň nějaká holka. Taky jsem přemýšlela o kom to Lucka mluvila, ale věřte mi, dlouho jsem nemusela. za okovanými dveřmi se ozvalo:,, Už je vzhůru?" Lucka, hrající si s nožem jen zvedla hlavu a hrubým hlasem zařvala:,,Jo a vychovej si jí, já tady nejsem proto aby na mě byl někdo hnusnej". Najednou se otevřeli dveře a do místnosti vešli dva kluci. První byl Petr, znám ho z facebooku ale jinak vůbec a druhý byl Tomáš. Moje reakce byla stejná jako u Lucky ale byla jsem pro jistotu ticho a poslouchala. ,,Dobře, dobře, zařídíme že už si k tobě nic nedovolí ", řekl Tom a objal Lucku. Ta se usmála a sedla si zpět na svou židli. Petr si zatím všímal jen mě. Chodil kolem mě se založenýma rukama, zvedlým obočím a jemně našpulenými rty.