Černé peří

√8

,,Bude z tebe šedivej děda!"rozesmála jsem se. Střelil po mě pohledem a dál zkoumal bílé peří.

,,Nemůžu přece stárnout, blbko, určitě to bude něčím jiným..."pokrčil rameny.

,,Zachránils mi život."pronesla jsem s nepřítomným výrazem. Vděčím mu za hodně.

,,Není to to, před čím jsi mě měl ochránit?"skončil s probíráním pírek a dosedl na gauč.

,,Přece bych tě nechránil před obyčejným autíčkem, ts..."zakousl se do chlebové kůrky, kterou někde vyhrabal. Nelíbilo se mi, že nám vykrádá kuchyň.

,,Ale možná ti kvůli tomu zbělalo to peří..."uvažovala jsem a s odkopnutím lodiček do rohu pokoje jsem zapínala počítač.

,,To je možný... Ale štve mě to, vypadá to hrozně, jak tam mám pár bílých míst. Jako bych tam měl plešku či co..."zamračil se. Musela jsem se usmát. Vypadal fakt vtipně. Ale měl by snad mít radost, ne? Je o něco blíž k životu.

,,Co jdeš na tom krámu dělat?"

,,Koukat na seriály."

,,Zas na nějakou romantiku nebo na co to vy holky furt čumíte?"

,,Přesně tak!"uculila jsem se a klikla na internet. Sedla jsem si na točící židli (popkorn si udělám pak) a už už jsem chtěla kliknout na vyhledávač a nacvakat tam jméno toho seriálu, ale pohled mi padl na článek pod vyhledávačem. Kikla jsem na něj. Už jen obrázek převrázeného auta mě zarazil.

SLAVNÝ MODEL BOJUJE O ŽIVOT

Slavný model Adrien Agreste (19) leží v nemocnici a bojuje o život. Odpoledne 7. května se jeho auto vymklo kontrole a následně se srazilo s kamiónem. Řidiče kamiónu čeká soud. Agreste byl převezen do nemocnice a hospitalizován. Momentálně je v kómatu a doktoři mu nedávají velké naděje.

,,A-a-adriene...!?"vstřebávala jsem informace. Blonďák podrážděně vstal a přešel ke mně.

,,Co zas? Našlas moje fotky z letní kolekce plavek nebo co?"teď opravdu nebylo vhodné vtipkovat. Blonďák se nahnul přes mé rameno a dal se do čtení. Jeho oči klouzaly po textu. Jak se dostával v textu dál, klouzaly po něm rychleji a rychleji.

,,Eh... Wow!"narovnal se. Očividně ho to dost vyvedlo z míry. Takhle zaraženýho jsem ho ještě neviděla.

,,To je všechno, co k tomu řekneš?"proč mě to taky tak zasáhlo? A proč tady na něj teď řvu?

,,A co bych k tomu měl říct?! Že je super, že půjde ten kamióňák do chládku a jak je super, že jsem skoro mrtvej?! To mám říct!?"Mari, pohráváš si s ohněm... Ustrašeně jsem se stáhla a otočila jsem se zpátky k počítači. Članek jsem odklikla a našla tam ten seriál, kvůli kterýmu jsem na počítač lezla.

V tom vedle mě do stolu bouchla něčí pěst a já i společně s dalšíma věcma na stole nadskočila. Už jsem se chtěla na Adriena naštvat, co zas dělá, že ten stůl rozbije, ale zastavily mě tiché tlumené vzlyky, jenž se dotyčný snažil potlačit. Ohlédla jsem se a viděla předkloněného blonďáka, jak se pod náporem vzlyků třese a s rukou na očích se snaží zastavit slzy. Zakously se do mě výčitky svědomí.

,,Promiň, já-"

,,To je v pohodě, nestarej se."vyštěkl roztřeseným hlasem.

,,Nechceš si o tom třeba... Popovídat?"snažila jsem se to napravit. Vidět ho takhle mě níčilo. Nevím proč, nedávno jsem si ještě přala, aby trpěl, ale teď jsem tak trpěla i já.

,,Ne! Řekl jsem, ať se nestaráš!"vyštěkl ještě ostřejc. Vzdychla jsem a vstala. Židli jsem odsunula dál a s vypětím sil přitlačila k počítači sedačku, na které tak často seděl.

,,Sedej, dojdu pro popkorn."zavelela jsem a seběhla do kuchyně, kde jsem připravila občerstvení k filmu. Taky jsem sebou vzala lahve coca-coly s brčkama. Bylo celkem těžké to pak vynést nahoru do pokoje. Jídlo a pití jsem mu vrazila do ruky a na počítači našla nějakou kvalitní komedii. V blesku jsem zatáhla závěsy a přikryla nás oba dekou. Adrien spokojeně žužlal brčko.

,,Už je to lepší?"obrátila jsem se k blonďákovi. Ten s dětskýma očima přilepenýma na obrazovku přikývnul a udělal si z mého ramene polštář. Škubla jsem sebou.

To bylo poprvé, co se mě dotknul, aniž by mě před něčím zachraňoval.