Zahrada básní | Poetry

Hraničářův úděl

Ono to fyzicky bolí
Když víte, že nikdy nebudete ona.
Jako by mi rány zasypávali solí
Když mi říkají, že nikdy nebudu číslo jedna
Stačilo by mi, kdybych taková byla jen pro něj
Abych byla jeho jediná
To ale jen hezký holky směj
Já jsem oproti ní jen zplodina
Žárlivostí až zelenám
Ona jen září
Co se to stalo nám?
Vzteky to ve mně vaří
Proč je chodící dokonalost?
Proč musí být tak hezká?
A já chodící troska?

Když víš, že má dvě,
Že jede podle polygamie
Víš, že to takhle nejde
Nestačí jen dostatek empatie
Nebo to ignorovat
Jak krásná je lilie
Musíš se podle toho začít chovat
Vždyť tohle je případ do psychiatrie
Když se ti už ona vetře i do sna
Když se i tam cítíš méněcenná
Víš, že ses dotkla úplného dna
To je hraničářova cena

Ona je ta populární
Všude samý kamarád
Já jen čas marním
Jak by mě mohl mít vůbec někdo rád?
Ona se stále usmívá
V očích se jí zrcadlí radost
Přede mnou se raději i Slunce stmívá
Jde ze mě cítit jen zlost
Zlost na ní
Je to jen žárlivost
To jen Hraničáři smí
Já vím, je to jen marnivost

Ona je to,
Co jsem si kdy přála být
Já vím, takových lidí je sotva sto
Můžu leda tak snít
Být ta co všichni chtějí
Ať už přátelit, být nebo chodit
Na niž všichni ódy pějí
Neměla bych se zlobit
Každý máme svůj osud
Je to tak dané
Ale no tak posuď
To, že všechno, co ani není psané
Je automaticky pravdivé
Kde jsou nějaká pravidla?
Copak tohle není ničivé?
Bože, kde jsem se to ocitla?
Copak je údělem všech jen přežívat?
Nebo jen nás pár?
My máme tu čest vše prožívat
Je to náš přirozený tvar
Naše přirozená podoba
Tohle jsme my Hraničáři
Tohle je našeho světu obdoba
Stát emocím v tváři
A o obranu se nestarat
Na společnost si stěžovat
Doma do sešitů blbosti čmárat
Dál ostatní zastrašovat
Žárlit na všechny,
Co jsou lepší
Naše životy máme jen jedny
Tak proč je tohle snazší?