Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Ve vězení

Probudila jsem se s obrovskou bolestí​ hlavy. Do zad mě něco tlačilo, tak jsem se chtěla trochu pohnout do pohodlnější pozice. V tom mi však po chvíli něco zabránilo a s řinčením mě to zastavilo v dalších pokusech a pohnutí.

Odhodlala jsem se a pomalu otevřela oči. Naštěstí všude bylo přítmí, takže jsem hned neoslepla.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a nejdřív zjistila, že na rukách i nohách mám řetězy. Snažila jsem si vzpomenout, co se stalo. A všechno se to na mě znovu vysypalo jako lavina.

"Ten hajzl." Musela jsem si ulevit, protože jsem ani do ničeho nemohla praštit.

"Vidím, že se nám tady už někdo probral." Řekl dívčí ironický hlas, který jsem poslední dobou slýchala až moc často. Rozhlédla jsem se po sporně osvětlené místnosti a všimla si Mack. A po lepším prozkoumání místnosti jsem si všimla i dalších postav, které se ale nehýbaly.

"Jsme tu všichni?" Zeptala jsem se jí. "Jo. Nevím jak ty, ale zdá se mi, že ten náš plán trochu nevyšel." A začala se smát, ale po chvíli se to změnilo do sípaveho kašle. Až teď jsem si uvědomila, jak mám sucho v krku.

Ve svém periferním vidění jsem zaznamenala pohyb a rychle tím směrem trhla hlavou, co jak jsem zjistila nebylo moc moudré, protože​ mi zase začalo tepat v hlavě.

"Bolí mě hlava." Zamručel dotyčný a já v něm poznala Dana. "Dobré ráno Šípková Růženko." Neodpustila jsem si. Dan si chtěl promnout oči, ale jako mně mu v tom zabránily pouta a on se začal rozhlížet po naší cele.

"Taky vás praštili?" Zeptala jsem se Dana. Svou pozornost teď upíral mým směrem a trochu přivřel oči, aby mě v tom stínu viděl. Pak zavrtěl hlavou a nakrabatil čelo, takže si snažil vzpomenout. "Ne. Vím, že jsme je docela dobře zřídili, ale pak se kolem nás začal objevovat divný dým a pak... Nic. Teď jsem tady."

Pokývala jsem hlavou na srozuměnou, ale nevím jestli to mohl vidět. To je jedno.

Pak se začal probouzet i Maručo na snažili jsme se vymyslet, jak se z tohohle průšvihu dostaneme pryč. Bohužel, jak jsme už taky zjistili, tak nám sebrali i naše bakugany. Měla jsem o Hydru docela strach i když jsem věděla, že si dokáže poradit, tak jsem pořád přemýšlela, co jim provedli.

Po chvíli ticha se ozvala zase Mack. " Mohli by jsme se zkusit spojit a našimi Bakugany." No ovšem, že mě to nenapadlo. Bohužel, kluci tohle neumějí, takže ráda byla na nás. Soustředila jsem se na něj, ale vždycky, když jsem se k němu natahovala a byla tak blízko mě vždycky něco zarazilo. "Tak co?" Zeptali se nás kluci. Povdechla jsem si. "Nic. A ty ?" Podívala jsem se s nadějí směrem k Mackenzie. Ta však zakroutila hlavou záporně. "Taky nic. Mají kolem sebe asi nějakou bariéru." Sklopila jsem poraženecky hlavu. Všechno je to moje chyba. Pomyslela jsem si. Už se mě zase pomalu ale jistě zmocňovala bezmoc.

"Na to ani nemysli." Ozval se za zdí něčí slabý nakřáplý hlas. Mohla jsem si jen domyslet, že je tam další celá z dalším vězněm. Ale divný bylo, že mi ten jeho hlas někoho připomínal.

"Kdo jsi?" Nedala mi moje zvědavost. Uslyšela jsem slabé uchechtnutí. "Já jsem..." Bohužel na mojí otázku už neodpověděl, protože zrovna v té chvíli se otevřely dveře a v nich stáli vojáci v brnění a v čele se nesla moje sestra. Nemohla jsem se na ní ani podívat tak jsem radši svůj pohled zakotvila na kamenné podlaze. Takže jsem jen slyšela, jak s něčím brnká o mříže naší cely až to dělá pěkně otravný zvuk. " Můj pán si tě žádá. A samozřejmě i tvoje kamarády, chce aby viděli, co ti udělá." Řekne chladným hlasem až mi přejede mráz po zádech.

Dveře cely se otevřou a několik vojáků každého z nás vezme hrubě pod paží a už klopýtáme pryč. Ještě se jim pokusíme vysmeknout, ale jejich stisk jen zesílí a mi nemáme dostatek síly jim odporovat. Když jdem kolem vedlejší cely slyším ten stejný povědomí hlas. "Buď silná a hlavně nezapomeň, kdo jsi." Chci se podívat, na toho kdo to řekl, ale brání mi v tom voják, co jde za mnou. Když uvidí, kam se koukám, hrubě do mě strčí a já jsem nucena se otočit a pokračovat v pochodu. Ale alespoň už vím, aspoň z části, kdo ten neznámí je. Je to ten Kapucáč z mýho snu.