Byl to asi jen týden co jsem ten nesnesitelný korzet nosila! Všichni mi říkali, ze jde o zvyk, ale já to tak i tak nenosila! Mela jsem ho nosit 23 hodin denně! No popravdě já ho nosila jen 2 hodiny. Po týdnů jsem proste rekla STOP! Mamča mě do toho nenutila, jelikož ještě nevěděla, že se může křivka zhoršit a tak jsme to zanedbavali.
****
Nějak po dvou mesicich jsme šli opět k mému úžasnému neprijemnemu ortopedovi. A i s korzetem... Minule ještě předtím řekl, ze me v něm chce vidět!
Prohlédl si mě a ani nechtěl, abych si ho sundala. Já jsem umírala vedrem, protože jsem pod tím korzetem musela mít nějaký speciální tričko a to melo 10% bavlny.😂
Takže propoustelo vzduch úplně minimálně!
No a teď jsem začínala poznávat jeho nesnesitelnou stránku života! Něco zapsal do počítače. Dal si obličej do ruk a zívl si. Já s mamkou jsme na něj koukali jak čumí do počítače s přívřenýma očima jakoby usínal a koukli jsme se na sebe. Asi po dvou minutách se jakoby opět probudil a začal na mě mluvit, že se uvidíme za půl roku.
Odešly jsme tentokrát bez pláče, ale naopak jsme byly nastvane, protože toto stvoření do nemocnice nepatří!
Jo ty kapitoly jsou krátké, ale mě třeba nebaví číst kapitolu, kde je milion slov.😂
Byla bych rada, kdybyste mi sem psali zda mate podobný problém s takovými doktory, ale silně pochybují.😂😭
ČTEŠ
Překážka
NonfiksiTento příběh je opravdu pravdivý. Je o mém životě a o všem co v něm musím zažívat!
