Miraculous Werewolf

4

,,Žijí tu vlci?" zeptala se dívka, která se koukala z okna na ubíhající krajinu.
,,Uh.. Žijí." vysoukal ze sebe muž s vysokým věkem.
Marinette nevěděla, proč ji zrovna napadli vlci, ale když si dala dvě a dvě dohromady, pochopila, že to asi kvůli vlkům jí děda nechce pouštět v noci ven.
Před ní se rozprostřelo malé městečko. Přestala pozorovat stromy a upřela zrak před sebe. Tohle nebyla Paříž.
Už z dálky viděla malé parkoviště, které vedlo ke škole.
Také viděla dlouhou ulici, na jejichž protějších stranách byly různé obchody.
Hijikata obočil a Marinette pořád sledovala obchody. Viděla snad všechny, ale nikde žádné pekařství. Trochu posmutněla, ale chmury ihned zahnala, jakmile viděla menší butik.
Dědeček zaparkoval a vytáhl peněženku. Chvíli listoval bankovkami až jich pár vytáhl a podal je dívce.
,,Kup si něco na sebe, poznej zdejší lidi. Já jdu zařídit školu." informoval ji a otevřel dveře od chátrající dodávky. Marinette si peníze schovala do kapsy a také vystoupila.
,,Pak tě jistě najdu." usmál se mile a vyrazil vpřed.
Marinette osaměla a nevěděla, co bude dělat.
,,Kup si něco na sebe."
Připomněla si slova, která vyšla z úst jejího příbuzného.
Sama pro sebe si kývla a zamířila do butiku, který jí z dálky tak hrozně nadchl. Otevřela dveře a ovanula jí vůně čistého a nového oblečení. Krámek byl malý, ale na zabití nějakého času to stačilo.
Od kasy se na Marinette usmívala postarší, ale elegantní paní.
,,Zdravím, drahoušku." usmála se a Marinette jí pozdrav opětovala.
,,Vyber si co chceš, i když tu toho není moc." usmála se znovu a šla si něco zapsat.
Dívka s rozevlátými, krátkými vlasy se rozhlédla až uviděla uličku, která jí zaujala jako první.
Zašla tam a začala si prohlížet věci. Jak byla zabraná do ohmatávání látek, nahmatala ve stejnou chvíli šaty, jako dívka vedle ní.
Obě se na sebe podívaly a Marinette začala panikařit.
,,J-já - Omlouvám se. Vezmi si je." pustila látku a začervenala se.
,,Díky." kývla dívka.
,,Tebe neznám. Jsi tu nová?" vytáhla ramínko a začala si šaty prohlížet ze všech stran.
,,Jo," vydechla.
,,Bydlím u Chenga. Hijikaty Chenga." objasnila jí a dívka vedle ní zpozorněla.
Chvíli si jí prohlížela až se zase odsekla a usmála se.
,,Těší mě, ehh-"
,,Já jsem Marinette Chengová." zasmála se.
,,A já jsem Alya." kývla.
,,Jen Alya?" zeptala se.
,,Alya Agrestová." představila se úplně.
Dívka kývla.
,,Nezvyklé jméno." podotkla a Alya se smíchem přitakala.

Chvíli ještě vybíraly, než se Marinette rozhodla pro triko s fialovým motýlem a růžovými kalhotami.
,,Bude to všechno?" zeptala se dáma a obě dívky přikývly.
Vše zaplatily a Marinette otevřela dveře, aby mohla Alya vyjít, protože toho měla o mnoho víc.
,,V lesích, hrozně se tam-"
Marinette vyšla ze dveří, popisovala Alye, kde bydlí do doby, než ji někdo srazil na zem i s taškou, kterou měla v ruce.
,,Hrozně se ti omlouvám!" začal se mladík omlouvat a vstávat z rozplácnuté Marinette.
,,To je v pohodě."
Mladík pomohl Mari na nohy a pak jí ještě ze země sebral tašku.
Chvíli tam stáli v hrobovém tichu, než ho přerušil zvuk dodávky.
,,Marinette?" ozvalo se z okýnka.
,,Pěkné jméno." podotkl mladík a usmál se.
,,Uvidíme se ve škole, Marinette?" zeptala se ještě Alya a pohodila taškami.
,,To si piš." kývla a obešla auto, aby mohla nastoupit. Ještě před tím se ale zastavila.
,,Hej!" houkla na mladíka.
,,Jak se jmenuješ?"
,,Jsem Adrien." představil se a vycenil své dokonalé zuby v úsměv.
Marinette kývla a nastoupila.
Pěknej.