Černé peří

√9

,,Ahoj Marinette."přešel ke mně Nath.

,,Jak vidím, jsi asi v pohodě."prohlídl si mě pro jistotu ještě jednou. Vzpomněla jsem si na včerejší odpoledne s "dokonalým" zakončením a uhla pohledem dřív, než mi stihly tváře nabrat barvu Nathových vlasů. Vzhledem k tomu, jak sytě červené je měl, cítila bych se ještě trapněji.

,,Jasně, jsem v pohodě."přikývla jsem, když jsem se vzpamatovala. Zrzek křečovitě svíral skicák. Není to ten stejný jako včera v KFC? Je tam pořád můj portrét? Odtrhla jsem pohled od skicáku a vrátila ho zpátky na Nathův obličej. Aniž bych si toho vsimla, stihl se převlíct za rajče. Počkat, to nebude převlek, co?

,,M-marinette... J-já... Já-"jeho sebejistota byla v tahu. V tom do něj ze zadu někdo šťouchnul. Přesněji vrazil při své cestě ke dveřím. Střelila jsem pohledem po blondýně.

,,Koukej na něj, ani tu děvku neumí pozvat na rande... Proč ji jednoduše nedá prachy, nemusel by u toho ani mluvit!"její smích mi trhal uši. Ať ta kráva zml-

,,Psst, dej mi flašku!"zašeptal mi do ucha Adrien. Málem jsem leknutím vyjekla. Nechápu proč šeptal, vždyť ho stejně nikdo jinej neslyší... Poslechla jsem a vytáhla láhev s pitím. Aby to nevypadalo divně, ještě jsem se z ní napila.

,,Co děláš? Nevychlastej to!"klid andílku, chápu, co más za lubem. Láhev jsem nezavírala a pod lavicí, pokud možno aby to Alya neviděla, mu ji podala. Snažila jsem se nesledovat, jak flaška letí ke stropu. Ale už teď jsem se neubránila smíchu. Sakra Mari, trochu sebekontrola, ne?

Nath se zvedl ze země a sbíral všechny kresby, které mu ze skicáku při pádu vypadly. Pomohla bych mu, ale sledovat levitující flašku nad Chloeinou hlavou, byla větší legrace. Blonďák mi ukázal jakýsi signál. Pochopila jsem ho.

,,Chloe? Hele, karma!"pokynula jsem hlavou ke stropu. Blondýna se (jak se od ní očekávalo) podívala vzhůru.

Celá třída si zacpala uši. I Adrien upustil láhev, aby si zachránil sluch. Láhev spadla na Chole a pak se odkutálela pod jednu z lavic. Chloe ale ječet nepřestala.

,,Kdo to byl! Dozví se to taťka!"och Chloe, copak jsme ve školce? Žalovat chceš? I když neříkám, že to co udělal Adrien nebylo dětinské... O svojí flašku jsem se už nestarala.

,,Copak jsi mi chtěl říct?"obrátila jsem se zpátky k zrzkovi, když Chloe s jejími výhružkami odešla. Zrzek zase nabral barvu.

,,J-já... Včera... Bylo to moc fajn! Nemohla bys... Zase někdy?"jen co to dořekl, celá třída ztichla. Ale proč? Sakra lidi, bavte se! Abrakadabra! Alohomo- stop, stop, to je zas jiný kouzlo...

,,Taky jsem si to užila,"užila? Vážně jenom užila?,,Ráda zas někam půjdu! Půjdem zase do KFCéčka?"zrzek se začal i potit.

,,N-no... Plán-noval j-jsem jít n-někam-m... Jinam... A-ale jestli chceš?"no ták, Nathe. Nechci, abys byl takhle nervózní. Potom jsem nervózní taky! Nenuť mě se takhle cítit... Nathanielku, prosííím!

,,N-nechám to na tobě."snažila jsem se usmát, ale asi to ani nepostřehl. Měl dost práce sám se sebou. Proč se takhle včera nechoval? Proč byl tak v pohodě, jak tam okusoval hranolky?

,,D-dneska ve t-tři?"vysoukal ze sebe. Přikývla jsem. Na nic víc jsem si radši netroufla. Za mnou se ozval blonďák.

,,Já ti snad budu muset doma dát lekce, jak se chovat s kluky, tohle je katastrofa!"