Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 7

Pohled Caroline

Měla jsem dost času přemýšlet, když jsem čekala na tátu. Seděla jsem na zastávce a myšlenkami jsem byla zase u Harryho. Proč mi ten kluk nejde z hlavy? Jeho zelené oči. Krásný úsměv s dolíčky. Vypadá tak roztomile a při tom i tak sexy.  Musela jsem být kvůli němu hodně mimo.  Jelikož mě z myšlenek vytrhl až táta. Jeho BMW zatroubilo. Šla jsme si sednout do auta. „Ahoj tati“ pozdravila jsem ho s úsměvem. „Ahoj dcerko moje“ zasmál se i on. Vyrazili jsme a já pořád nevěděla kam. „Tati, už mi to řekneš prosím? “ „Ne, to by jinak nebylo překvapení“ zasmál se. „Prosím“ doléhala jsem. „Caroline, nebudu ti nic říkat“ zvážněl. Už jsme se na to nevyptávala. Nesnáším překvapení.  Vždy když někdo řekne, že má pro mě překvapení je to buď hodně drahý dárek. A nebo vodní bomba, bahenní koupel, nová urážka a další překvapení od Megan.  Zatavili jsme. „Kde to jsme?“ zeptala jsem se. Stáli jsme před obrovskými budovami. Stály tam asi tři. „To je moje firma“ řekl bez tonu namyšlenosti. „Proč si mě sem nikdy nevzal?“ „Nebyla na to dobrá příležitost“ namířil si to přímo do prostřední budovy. „Takže tohle všechno patří tobě?“ zeptala jsme se blbě. „Ano“ zasmál se a namířili jsme přímo do výtahu. Tolik tlačítek skoro dvacet sedm pater.  Táta zmáčkl dvacáté páté patro. Když jsme vystoupili, vešli jsme do obrovské haly celé bílé a nábytek laděn do tmavého dřeva. Procházeli jsme a všichni nás zdravili a táta jim vždy odpověděl s úsměvem. Přistoupila k nám starší paní, pozdravila tátu a pak se obrátila na mě: „Ahoj, ty budeš Caroline, že ano?“  „Dobrý den“ usmála jsem se. „Můžem mi klidně tykat. Jsem Katka“ zase se usmála se a kráčela k jedné z mnoha kanceláří.

Otevřela kancelář a já jsem se nemohla ani hnout.  Byla obrovská, velikánské okno kde byl široký parapet, na kterém se dá sedět i s mnoha polštáři. Velký stůl a na něm položený počítač.  Poličky, sice prázdné, menší hnědá sedačka. Pak ještě věci potřebné k práci. Kopírka, skartovačka a otočná bílá tabule na fixy. A navíc to bylo všechno laděné do oranžové barvy, koberce i stěny.  Nevěřícně jsem se koukala a pak ze mě vypadlo: „To je tvoje kancelář Katko?“ Katka se zasmála. „Děvenko, já mám kancelář úplně nahoře. Jsem sekretářka tvého táty“ zasmála se a něco pověděla tátovi a odešla. „Čí je to teda kancelář?“ otočila jsem otázku na tátu. „Tvoje“ zasmál se. „Ne e… jak může být moje?“ vykoktala jsem ze sebe. „Ano, říkala si, že nám chceš vše z platit a že nechceš naše peníze tak jsem ti našel práci“ řekl zcela vážně. Já to nevydržela a objala ho. Zasmál se a já taky. „Děkuji“ pošeptala jsem. „Tak a teď k tvé práci“ pokašlal si a pokračoval „Budeš sem docházet jednou možná dvakrát týdně. A budeš počítat různé sankce. Budeš moje pomocná účetní.“ „Pomocná účetní? To zní dobře“ podotkla jsem. „Já se musím vrátit zpátky do práce, takže se tu porozhlídni a pak můžeš jít na zastávku a porovnat autobusy.“ „Ok“ odvětila jsem a pořádně se koukala po místnost. No teda mé kanceláři.  Sedla jsem si do křesla vedle stolu a vytočila jsme Louisovo číslo.

Pohled Louise

Zayn už musel domů a zbyli jsme jen já, Harry a Niall. „Tak co te…“ Niall to nestačil ani doříct a už ležel na zemi.  Začal jsem se smát. Harry pomohl Niallovi vstát. „Jak můžeš zakopnout o nic?“ ptal jsem se mezi smíchem. „Já nevím“ zakroutil hlavou Niall. Já a Harry jsme dostali další záchvat smíchu a Niall se přidal.  Ucítil jsem, jak mi brní noha. „Volá Car, Mlčte!“ křikl jsem, ale pořád jsem se nemohl přestat smát. „Ahoj Car“ zasmál jsem se do telefonu. „Ahoj Loíí“ pronesla s radostí v hlase. Kluci udělali takové ksichty, že jsem dostal další výbuch smíchu. Z telefonu se jenom ozvalo: „Seš v pořádku?“  „Jo jsem, co si potřebovala?“ zasmál jsem se a ukázal na kluky, ať jsou už v klidu. „Ne jenom mám novinku. No a ty si jediný “ přerušil jí můj smích. „Loíí, ty vážně nejsi v pohodě“ zasmála se. „No víš, jsou tu kluci a dělají mi naschvály, abych se smál.“ „Ahá.“ „A tak si dáme někde sraz“ navrhl jsem. „Ok, ale kde? No a s kým vším si venku?“ zeptala se. „Tak za hodinku v parku? No je se mnou Harry a Niall.“ „Harry?“ pronesla ironicky. „Jo Harry“ zasmál jsem se, ale Harry zvážněl a koukl se na mě pohledem, který jsem snad ještě neviděl. Jen jsem pokroutil hlavou a dál se věnoval Car. „Tak za hoďku v parku“ řekla a tipla telefon.