Marinette aneb život moderní Popelky (POZASTAVENO)

Tikki ty jsi...

Tikki

Bylo těsně před půlnocí, Marinette spokojeně spala, dokonce se i usmívala a já jsem se chystala vydat na cestu ke staré zvonici.

„Doufám, že Plagg něco vymyslel, protože opravdu nechci Marinette zklamat!" zamumlala jsem si pro sebe a vyletěla jsem ven. Letěla jsem rychle, ale cesta mi připadala nekonečná, jakobych už letěla hodiny a navíc jsem zase cítila zase ten divný pocit... Stejný jako když jsem se loučila s Plaggem.

Vůbec jsem nevěděla co to se mnou je a i když jsem se toho snažila zbavit nešlo to. Když jsem to chtěla utlumit bylo to ještě horší a čím blíž jsem byla zvonici, tím silnější to bylo.

Najednou zvony odbily půlnoc a já uviděla Plagga sedícího na kousku zábradlí. „Ale, Tikki, co tak pozdě?"zeptal se s náznakem škádlení.
„Náhodou jsem přišla včas... " řekla jsem trošku rozklepaným hlasem.

„Tikki, jsi v pořádku?" zeptal se a opatrně mi nadzvednul bradu, aby mi viděl do očí. Jenže to neměl dělat, protože moje srdce začalo být jako na poplach.

„Um..., Em... já není mi dobře..." „U- už b- bu- budu m- mus- muset" „Měj se Plagu" vykoktala jsem ze sebe a rychle jsem ze zvonice utekla.

Chudák Plagg tam zůstal naprosto zmatený, ale já nemohla jinak potřebovala jsem okamžitě pryč! Hezky rychle do postele abych se z toho všeho vyspala a pak nad tím mohla, s čistou hlavou, přemýšlet...

Ráno

„Tikki, vstávej mám tu pro tebe sušenky" rozezněl se pokojem hlas Marinette, který mě okamžitě probudil. No on to vlastně nebyl jen ten hlas, byla to i vůně báječných, čerstvě upečených sušenek.

„Dobré ráno, Mari, a moc děkuji" řekla jsem a hned jsem se pustila do té výborné dobroty, která se rozplývala jako obláček.

„Hm... jsou výborné" pochvalila jsem ji a ukousla jsem si další kousek. „Děkuji jsem ráda, že ti chutnají" usmála se a pohladila mě po hlavičce. Okamžitě se mi vybavil včerejšek a s ním spojené pocity.

„Mari, můžu se na něco zeptat?" „Ale jistě, Tikki, jen se ptej" pobídla mě. „Dobře takže... um... co to znamená když máš poblíž jisté osoby zvláštní pocity, které si neumíš vysvětlit a když se tě dotkne, byť jen malinko, tak se ti rozbuší srdce a jsi celá rozrušená?“ zeptala jsem se a pozorně jsem pozorovala Mari, která se najednou začala usmívat.

„Mari, co děje?“ začínala jsem tak trošku panikařit, protože Marinette se usmívala pořád víc a víc. „Vůbec nic moje milá, Tikki, jen jsi zamilovaná.“

To není možné... Nemůžu být zamilovaná... Ne do Plagga!

Nová kapitola je na světě 😃 sice po delší době, ale je tady a tentokrát je to o naší malé Tikki, která má menší problém a nebude jediná😄😉