Complication ( CZ )

Nemám chuť

Otevřela jsem oči, ale zase je rychle zavřela. Stačila chvilka na to, abych zjistila, že do mého pokoje se probojovali sluneční paprsky, které dopadali na mou tvář. Otočila jsem se k oknu zády a svůj pokus o otevření očí jsem opakovala. Tentokrát se to povedlo. Pomalu jsem se posadila a nohy spustila z postele na měkký koberec. Otáčela jsem hlavu a pozorovala stíny pohybující se po zdech.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale hlavou mi probíhali události včerejšího dne. Jak mi to sakra mohl udělat? S Tobiasem jsme spolu byly tři roky. Tři krásné roky, teda aspoň jsem si to myslela. Až včera jsem zjistila, že jede v nelegálních kšeftech a podvádí mě, kde může. Opět cítím slzy, jak mi stékají po tváři. Tak strašně to bolí. Slyším tiché zaklepání na dveře. V nich se po chvilce ukáže hlava mé nejlepší kamarádky Lili. Na okamžik zaváhá, ale poté vstoupí a přisedne si ke mně na postel.

„Zlatíčko spala jsi vůbec?" zadívá se na mě jejíma zelenýma očima, ve kterých je starost.

„Jo chvilku asi jo. Pomohl mi ten prášek na spaní, co jsi mi dala" pokusila jsem se o úsměv

Lili vstala a pohladila mě po vlasech.

„Přijď dolů, máš tam snídani" ještě jednou mě pohladila a odešla.

Popravdě jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Podívala jsem se na hodiny, co mám na nočním stolku. Ukazovali něco málo po deváté. Takže jsem moc dlouho nespala. Konečně jsem se zvedla a první kroky směřovaly do koupelny. Když jsem se uviděla v zrcadle, zhrozila jsem se. Svoje blonďaté vlasy jsem měla rozcuchané, že jsem vypadala jako divoženka a moje hnědé oči byli napuchlé a olemované černě. Zalezla jsem do sprchy a nechala na sebe dopadat kapky vody. Když jsem vylezla, zabalila jsem se do osušky a šla se obléknout.

Do kuchyně jsem přišla zrovna, když Lili odcházela.

„Brouku za půl hodiny budu zpět" zamávala a poslala mi vzdušlou pusu. Nevím, co bych dělala, kdybych jí neměla. Známe se snad od školky. Když nám bylo 18, rozhodli jsme se, že se odstěhujeme od rodičů. Ty nám pomohli najít hezký domeček na předměstí Londýna. Je tu krásně. Kolem je příroda a přitom do centra je to jen kousíček. Už tu bydlíme skoro dva roky.  Ani jedna zatím nepracujeme, protože nám naši hodně našetřili, takže to není potřeba. I když já mám občas nějakou brigádu, jinak bych se asi zbláznila.

Lili mi napsala, že ve městě potkala Victora, takže se omlouvá, ale neví v kolik přijde. Victor je Lilin přítel. Chodí spolu asi půl roku a moc jim to sluší.

Tak a co budu dělat já? Venku je krásně, tak se půjdu projít. Zrovna když vycházím ze dveří se z protější strany ozývá hlasitý smích. Ani se tam nemusím podívat. Je mi jasné, že je to ta potrhlá pětice kluků, co bydlí naproti.  Nemám je moc v lásce.

„Kampak kočko tak sama? Kdepak máš dvojče?" Smějí se jako potrhnutý

„Trhni si nohou Harolde!" tentokrát se na ně otočím

„Kočička vystrkuje drápky" přidá se k němu i Zayn

„Umíš taky vrnět?" mrkne Louis

Dál už jejich narážky ignoruji a namířím si to k blízkému parku. Chvilku se jen tak procházím. Dojdu k malému jezírku u kterého moc ráda trávím volné chvilky, posadím se na lavičku a pozoruji třpytící se hladinu. Je až neuvěřitelné, jak je tohle uklidňující. Zavřu oči a tvář nastavím hřejícímu slunci.

Po chvilce se přede mnou objeví stín. S nechutí otevřu oči a podívám se, kdo narušil můj klid. Kouknu  se do studánkově modrých očí, bohužel patří někomu, koho nemám ráda. Ty oči mě upřeně sledují.

„Co chceš Nialle?" syknu

„Jen jsem si přišel popovídat" lehce se usměje

„Nemám chuť" musela jsem od něj odvrátit zrak. V těch jeho kukadlech se musí každá utopit. Už několikrát se snažil se mnou navázat konverzaci, ale nemám zájem. Už jen proto, že patří do té bláznivé pětice.

„Proč jsi tak odtažitá?" prolomí ticho. Chvilku přemýšlím, co mu mám na to odpovědět.

„Proč? A co je ti do toho? Nic o mě nevíš, tak mě nesuď" Postavila jsem se a aniž bych se na něj podívala jsem odcházela. Jenže k mojí smůle mě doběhl.

„Máš pravdu, nic o tobě nevím, ale ty mi nedáš ani tu šanci tě poznat"

„A proč bych měla?" nechápavě jsem se na něj podívala. Zase ty jeho oči.

„Nialle podívej, mám špatné období a nemám chuť a náladu na partu pěti nadrženců Nemám si s tebou a ani s těma dalšíma co říct. A teď mě omluv, mám důležitější věci na práci"

Otočila jsem se a dala se opět do kroku. Bylo mi jedno, co si myslí.

Tak tady máte první část. Snad se Vám to bude líbit. Samozřejmě budu ráda za koment a like.