Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Dereck, Tara 😊

Už zbývá jen pár dní, několik hodin a minuty do našeho odjezdu.

Ten večer po párty jsem toho moc nenaspala. Spíš skoro nic a tak jsem další den, tedy sobotu skoro celou prospala.

Teď je neděle a za 5 dní odjíždíme.
Kéž by mi bylo už 18 a mohla tu třeba zůstat. Ale s tím už asi nic nenadělám.

Včerejší den jsem úplně vytuhla a celý den jsem buď spala, válela se a nebyla jsem schopná jakékoli činnosti.
A taky vlastně díky včerejšímu spaní jsem dneska byla plná energie :D. Možná jí mám až příliš.
Mamka mi už ráno říkala, že bych si měla začít balit. Musím si zabalit úplně všechno. Knížky, oblečení, věci do školy a jako poslední se mi rozebere postel... No jo co se dá dělat. Nic. Pouhé a ubohé malé nic.

_____________________________________

Pondělí 28.7.
Odjezd: Pátek

Je pondělí a v pátek už odjíždíme. Je to únavné a navíc jsem naštvaná, že tu nemůžu zůstat.
Mamka mi dneska dovolila přespat u Tary a tak mě napadlo, jestli bych tam nepozvala i Derecka. Ale nevím.
Špatný nápad? Nebo ne? Já prostě nevím..
No tak co. Vymyslela jsem to tak, že než bych šla k Taře, tak bych se asi sešla s Dereckem.
A taky bych mu mohla konečně říct, že už velmi brzy odjedu pryč. A taky to, že ho už možná neuvidím. Moc mě to mrzí. Vypadalo to docela slibně. Mohlo to být něco víc a co já vím...
Třeba i vztah.

______________________________________

Odpoledne

Jsou dvě hodiny a já jsem před chvílí vytáhla notebook a napsala Dereckovi. Ten ale zareagoval až po půl hodince.

Já: Ahoj Derecku. Nechceš dneska někam zajít? Taky bych si potřebovala promluvit.

Dereck: Ahoj :) jsem rád, že jsi napsala. Klidně :) řekni si kde a v kolik.

Já: Tak třeba za 45 minut u Woodyho?
(Woody- menší klidná kavárna)

Dereck: Dobře :) tak tam. Už se těším ;)

Já: Taky :) už musím. Zatím se měj :)

Dereck:  Tak zatím :)

_____________________________________

Po chvíli jsem se šla nějak obléct.
Vzala jsem si světle modré šortky a bílé, lehce průhledné tílko s menším výstřihem. Popadla jsem ze stolku mobil a sluneční brýle a šla jsem si vzít žabky.
Zamkla jsem barák a vyšla směrem k Woodymu. Už jsem se nemohla dočkat. No jak se to dalo říct. Cestou jsem si vzpomněla, že mu vlastně musím říct, že se budu stěhovat.
Takže jsem se po zamyšlení už tolik netěšila.

Vešla jsem dovnitř a jelikož tu ještě Dereck nebyl, tak jsem si sedla ke stolku s černými židlemi.
Vždycky jsem to tu milovala. Pamatuji si, jak jsme sem vždycky každý pátek chodili. Byla jsem malá a to ještě rodiče neměli tolik práce. Ach, jak mi tohle chybí. Moc...
Ještě chvíli jsem vzpomínala, než mě vyrušil povědomý hlas. Byl to Dereck.
Chvíli jsme si nad kafem povídali. Bylo to dlouhé povídání no. Nakonec z toho byla hodina a pak i hodina a půl.

"Už bych měla jít" řekla jsem mu a on se na mě falešně usmál.
"Dobře.. A nechtěla by ses ještě sejít? Mám čas příští týden.... Teda když by si chtěla."usmál se na mě.
"To by bylo úžasné.. odmlčela jsem se a pokračovala. Ale musím ti bohužel říct, že nemůžu. Budu se vlastně v pátek stěhovat. Je mi líto, že jsem ti to neřekla dříve, ale...."
Tu větu už jsem nedořekla, jelikož mě přerušil. Už znovu mě políbil.
Když se odtáhl, tak mi řekl: " Promiň že jsem tě nenechal domluvit, ale vypadalo to, že hodláš vést dlouhý monolog". Nad těmi slovy jsem se musela pousmát. Měl pravdu. Hodlala bych tu dlouho mluvit, hodlala bych se mu omluvit, že jsem to neřekla dříve. Byla bych tu dlouho. Ještě, že mě přerušil tím polibkem.

Už jsme se loučili u našeho baráku.
"Bylo to moc hezké. Je mi s tebou fajn, akorát je škoda, že musíš odjet" pokusil se o úsměv.
"Mě je s tebou taky fajn. Je to vážně škoda. Kdybych te tak potkala dříve".
"Tím se netrap, jo"?
"Dobře" usmála jsem se.
Zase stačilo málo a už mě znovu políbil. Tentokrát to vypadalo, jako by mě už nehodlal opustit. Nechtělo se mu. Bylo to vidět...

_____________________________________

Měla jsem zabaleno, šla jsem k Taře.
Samozřejmě se mě ptala na všechno možný a to i včetně Derecka...
Všechno jsem jí vyklopila a ona zase vyklopila všechno o tom jejím.. Už zase nevím to jméno. Sakra.
Po chvíli jsem ho zaslechla. Jacob. Teď už si to snad zapamatuju. Ale ani bych nemusela. Tara s klukem obvykle moc dlouho nevydrží...
Už byla jedna hodina a my šli spát až tak ve tři. Mozna déle. Neměla jsem skoro pojem o čase.

Usínala jsem s pocitem, že už nikoho jako je Dereck nepotkám.
Ale opak byl pravdou. Netušila jsem, že v novém domově potkám někoho milionkrát lepšího.

Tady je další díl. Snad se vám to líbí :)
A moje kniha je už na #306 v kategorii Romance. Mám 66 přečtení, což je naprosto úžasné.
Díly nevím jak často budu vydávat.
Takže nepravidelně.
Příští díl bude o stěhování a konec prázdnin.

Vaše❤
xxxx