Černé peří

√10

,,Wow!"na víc jsem se nezmohla. Ze zaklonění hlavy mě už bolelo za krkem, ale nestarala jsem se o to. Sice sem chodím docela často, ale i tak mě to místo ohromilo.

,,Do Louveru? Pff, ten kluk by taky potřeboval lekce..."založil si Adrien ruce na hrudi a taky koukal na obří pyramidu. Tohle gesto dělal podezřele často. Trochu mě tím štval.

,,S-snad ti to ne-"začal rozpačitě zrzek.

,,Nevadí mi to, to byl bezva nápad!"rozhodila jsem rukama. Nečekali jsme a vstoupili dovnitř. Nath zaplatil a vydali jsme se obdivovat galerii. Pořádnou přestávku jsme si dali až u Mony Lisy.

,,Uff... Je to tu velké."do zad se mi opřel poryv větru. Adrien (nejspíš nevědomky) fungoval jak můj osobní větrák. Budu mu za to muset poděkovat. Nebo ho tím poškádlit... Zrzek vyčerpaně padl na lavičku. Možná jsem na něj moc spěchala. Když jsem se přistihla, jak na něj koukám, zrudla jsem. Takhle budu jeho barvu vlasů za chvíli nenávidět... Vedle mě si někdo odkašlal.

,,Marinette? Na slovíčko."

---

Zahla jsem za roh. Přece tady musej mít záchody... Snad nejsou placený, drobáky s sebou fakt nemám. Měla jsem blbej pocit, že jsem tam Natha nechala samotnýho. Ale Adrien zavelel, tak Adrien zavelel... Musí být po jeho, přece nechcem modelku naštvat, že? Nebo snad chceme? Konečně jsem objevila tajemnou komnatu. Snad na těch záchodcích nenarazím na Toma Riddla...

Pečlivě jsem zkontrolovala, jestli jsou všechny kabinky prázdné (k mému štěstí byly)a popošla k umyvadlům, kde jsem se neudržela a zkontolovala si make-up.

,,Copak potřebuješ, větráku?"vytáhla jsem lesk a znova s ním přejela rty. Adrien nezněl moc nadšeně.

,,Větráku?"

,,No měla bych ti poděkovat, při té honičce po galerii jsi mi sloužil jako fajn větrák."usmála jsem se jak nad blonďákovým obličejem, tak dokonalým make-upem. Adrien zavrtěl hlavou a přešel mou narážku bez komentáře.

,,Nelíbí se mi to."

,,Co se ti nelíbí? Mě se taky nelíbí, že za mnou furt lezeš."uklidila jsem náčiní do kabelky a otočila se. Kdyby mi Adrien nepřikryl pusu, vyjekla bych. Zase se "teleportoval", parchant. Vždycky mě to vyděsí... Tvářil se ale divně vážně.

,,Prostě cítím, že není něco v pořádku..."sundal ze mně pazouru a rozhlídl se, jako by po nás měl vystartovat vrah nebo bůh ví co. Mě se až teď z jeho blízkosti rozbušilo srdce. Měla jsem dokonalej výhled na jeho dokonalou tvář... Vzpomněla jsem si na Natha. Sakra, vždyť tam čeká!

,,Jen máš hlad, klidně ti koupím camembert."to bylo ode mě možna moc štědré... Ignorovala jsem jeho ostražitý postoj a vydala se skrz něj k východu. Tam jsem u zdi narazila na zrzka. Už tu na mě čekal.

,,Vše v pohodě?"zeptala jsem se ho. Přikývl.

,,Z-za chvíli z-zavíraj, a-asi bychom měli jít..."vypadlo z něj. Zase uhýbal pohledem. Zahryzly se do mě starosti. A au, bolelo to! Počkat... Vždyť je pět hodin, zavíraj v sedm...

,,Co se stalo?"položila mu ruku na rameno. Můj dotek ho neuklidnil.

,,N-nic."odporoval.

,,Co kdybychom ještě zašli do parku?"navrhla jsem. Adrien vedle mě se ostražitě rozhlížel. Dejte mu sluneční brejle a bude vypadat jak bodyguard. I když svým způsobem jím je...

Nath uhl pohledem ještě víc do strany a zadíval se do davu lidí, co Louver opouštěli. Koukla jsem se stejným směrem. Co tam hledá? Na jeho čele se objevily kapičky potu.

,,F-fajn, pojďme."pokusil se usmát. Co se stalo, když jsem byla pryč?

---

,,Ten západ je nádherný..."povzdychla jsem si. Tohle bylo... Tak romantické! Opravdu jsem si to užívala. Adrien tam seděl na opěradle lavičky s otráveným výrazem, ale že ho Nath neviděl, tak to atmosféru nekazilo. Zrzek vedle mě něco čmáral do skicáku.

,,No ták, ukaž mi  to!"Nath sebou škubl, když jsem si k němu poposedla blíž. Převzala jsem si od něj skicák a málem ho údivem upustila

Nádherná kresba. Silueta mě a Natha. Zachytil tenhle moment! Kresba byla skoro hotová, dokonce i téměř vybarvená. To mě překvapilo.

,,Ty s sebou máš pastelky?"obrátila jsem se k němu. Stydlivě přikývl. Moje blízkost ho opravdu znervózňovala. Nebo byl nervózní, kvůli něčemu jinýmu?

,,Kreslí pěkně, měl by mě zkusit nakreslit... Trochu challenge, mě nikdo nedokáže dokonale nakreslit."prohrábl si Adrien vlasy, které se mu v západu medově třpitily. Vzpomněla jsem si na rozhovor na WC. Na pár vteřin se mi zrychlil tep. Mari, musíš se soustředit na Natha! Poposedla jsem si ještě blíž.

,,M-marine-"položila jsem mu ukazováček na pusu. Zrzek mi vytrhl kresbu a odtáhl se.

,,P-promiň, b-budu muset!"a rychlím krokem odešel. Cítila jsem jak se mi na srdci vytvořila prasklina. Nebolelo to tak strašně, ale odmítnutí je odmítnutí... Zalapal jsem po dechu.

,,Pff... Fakt by potřeboval lekce..."odfrkl si blonďák a seskočil z lavičky. Slunce už bylo skoro za horizontem.

,,Tak pojď, to bude dobrý..."nastavil ruku, aby mi pomohl vstát. Zaskočená Nathovou reakcí jsem se jak prázdná schránka bez pomoci postavila a s jeho rukou kolem ramen se nechala vést domů. Byl podezřele milej... Nebylo to schválně, aby mi omlátil o hlavu moje ponížení.

Slunce zmizlo a šli jsme ve světle lamp domů. Nemohla jsem se zbavit špatného pocitu. I Adriena přešla dobrá nálada, odtáhl se a uzavřel se do sebe. Teď šel s rukama v kapsách vedle mě s napnutými svaly, jako by byl připravenej bojovat. Nechala jsem jeho divnou náladu být.

Takhle jsme došli až před pekárnu. Tam jsem se i já rozhlédla a ztuhla, když zaslechla v dálce kroky.

,,Myslím si, že nejsme sami..."

,,To se ti snažím celou dobu vysvětlit."

Zavrčel a otevřel mi dveře do pekárny.